Může nám být německý případ příkladem?

9. 2. 2012 / Jiří Baťa

Domnívám se, že není od věci se zamyslet i nad pozdravy, používaných u nás. Zcela na místě je při vstupu do veřejných míst či místností a prostor, nebo při osobním setkání běžný pozdrav "Dobrý den", i když se hlavně u mládeže setkáváme s pozdravem "Čau", ale také "Tě bůh", nebo již méně "Ahoj" nebo sokolské "Nazdar". Když si alespoň na moment odmyslíme pozdravy, které jsou dnes "cool" ( jako např. "čau", nebo vyloženě impresionistické "Čágo bélo" apod.), je na druhé straně v mnohých případech i nejběžněji používaný pozdrav při loučení (nebo odchodu) ne zrovna "od věci" či "na místě". Tím mám na mysli případ, kdy se při odchodu např. z policie, věznice, nemocnice, pohřební služby nebo vůbec z míst, do kterých se člověk nerad vrací, loučíme s pozdravem "Na shledanou" ("Nashle!")! Tento pozdrav ze slušnosti či zvyklost vyjadřující loučení se s někým či s něčím je jako společensky natolik vžitý, že si mnohdy člověk ani neuvědomuje absurditu významu takového pozdravu.

Ještě počátkem minulého století nebylo nic mimořádného, hlavně na venkově, setkávat se s lidmi s pozdravem "Pozdrav pán Bůh" příp. "Pozdrav Bůh" a při loučení "S pánem Bohem". Avšak s narůstajícím počtem ateistů a bezvěrců, ale také s nástupem komunistického režimu, byly tyto pozdravy potlačovány a nahrazovány jednak občanským "Dobrý den!" a "Na shledanou" (snad jen u starých občanů ten katolický pozdrav přetrvává dodnes), ale v rámci veřejných, formálních či úředních setkání a loučení byly tyto formy pozdravu nahrazeny vnucovaným jednotným pozdravem "Čest práci!"

Jakkoliv tento pozdrav v lidské činnosti není ničím hanlivým (právě naopak), v souvislosti s komunistickým režimem to mělo zcela jiný podtext a význam. Tímto pozdravem se měla dávat najevo povinná přízeň vedoucí úloze KSČ. Nicméně to je již za námi a přesto, že i současná "demokratická" společnost staví na výsledcích a úspěšnosti vykonané práce, je mnoho takových, kteří toho s prací mají jen málo společného, ale platy, mzdy a odměny jsou až takové, jako by pracovali "od vidím do nevidím", zatím co ti, kteří skutečně pracují, jsou na tom tak, že "dřou jako koni, ale peníze nevidí"!

Byla-li zmínka o tom, že pozdrav "Na shledanou!" není vždy adekvátní s místem, který člověk opouští, naskýtá se otázka, čím tento pozdrav nahradit. Nemyslím, že by bylo vhodné vracet se ke katolickému "S Pánem Bohem!", ale nabízí se použití pozdravu neutrálním "Dobrý den!", případně "Mějte se!", nebo "Všechno nejlepší!", u mladší generace pak "Ahoj!", k zahození není ani, zvláště u sportovně založených lidí, "Nazdar!". Nic jiného mne nenapadá, ale snad (kdož ví?) by se našly jiné vhodné výrazy, jak nahradit pozdrav "Na shledanou" ("Nashle!"), aby to např. při odchodu z nemocnice, ve které se člověk po vyléčení z těžké dopravní nehody díky lékařům vrátil do normálního života nebylo zas až tak formální, tím méně věrohodné! Snad jen loučení při odchodu např. z Pohřební služby "Na shledanou" má jakýsi potenciální (možná až morbidní i když ne aktuální) význam, protože každý z nás jednou touto institucí projde, takže se tam nutně vrátí a tak se s ní chtě nechtě znovu shledá!

Nevím, zda německý příklad bude či může být nějak implantován na naše poměry, byť to nemusí být echt zrovna ve školách, ale jak jsem naznačil, i u nás je pozdrav "Na shledanou!" více než problematický zvláště, jak jsem zmínil v situaci, kdybychom při odchodu z nám nepříjemného místa nejraději pořádně a vší silou práskli dveřmi!