Syrské město Madája je symptomatickým obrazem uprchlické krize

11. 1. 2016 / Daniel Veselý

Je bezodkladně nutné, aby syrská armáda zuboženým obyvatelům města Madája, kde jich žije asi 40 000, urgentně zaslala potraviny a další komodity nezbytné k životu, jak slíbila, nicméně tamní situace s ohledem na průběh samotného syrského konfliktu je poněkud komplikovanější.

Toto syrské město ležící nedaleko Damašku poblíž hranic s Libanonem se nachází v obležení více než dva roky, jak na základě četby arabských zdrojů uvádí odborník na Blízký východ Juan Cole ZDE. Tamní populace a též obyvatelstvo blízkého města Zabadani se připojily k protivládním protestům, které, jako v řadě dalších oblastí Sýrie, přerostly v ozbrojený odpor a radikalizaci protiasadovských bojovníků. Město se rozdělilo na několik zón a v některých těchto zónách se jejich obyvatelé přiklonili na stranu salafistických a káidistických elementů z Fronty an-Nusrá a Ahrar al-Šam. Tyto dvě skupiny prosluly svou zarytou nenávistí k šíitům, což na scénu přivedlo libanonské hnutí Hizballáh, jež v syrském kotli bojuje po boku armády Bašára Asada. Bojovníci z Hizballáhu se totiž obávali, že by káidisté mohli z Madáji a Zabadani provádět výpady proti jeho pozicím v Libanonu.

Syrská armáda se v případě Madáji rozhodla město jednoduše vyhladovět, aby eliminovala nepřítele, a Hizballáh tuto děsivou taktiku ospravedlnil tvrzením, že 600 ozbrojených teroristů si vzalo jeho obyvatelstvo jako rukojmí. Ačkoliv je pravda, že protiasadovští rebelové drží v kleštích několik šíitských měst v syrské provincii Idlib, situace v Madáji a Zabadani je přece jen odlišná.

Juan Cole, který se netají názorem, že režim Bašára Asada je de facto stalinistický, dále píše, že přítomnost 600 salafistických a káidistických militantů v Madáji nemůže nikterak ospravedlnit hrozivé hladovění tamních civilistů včetně dětí. Syrská vláda by navíc měla povolit opuštění města těm jeho obyvatelům, kteří o to projeví zájem, uzavírá Cole.

Děsivé obléhání Madáji dokonce některé z islamistů bojujících v Sýrii přimělo k volání po pomstě v podobě zničení jedné ze šíity obývaných vesnic v provincii Idlib. Nadto je velice odporné, že strádání Madáji bylo zneužito propagandou, o čemž svědčí libanonský deník Daily Star, který otiskl fotografii děvčete údajně na pokraji smrti hladem v Madáji, z níž se vyklubala zdravá holčička žijící ve skutečnosti v Libanonu ZDE. Ta posléze prostřednictvím svého twitterového účtu svou pravou totožnost potvrdila. Pozoruhodné je také prohlášení představitele Mezinárodního výboru Červeného kříže k situaci v tomto a dalších obléhaných syrských městech na twitteru ZDE, podle nějž sice nelze vyloučit zprávy o tamním utrpení, ale ani potvrdit informace cirkulující o nich na sociálních sítích a v západních médiích.

Bohužel v syrském konfliktu neexistuje ani jedna strana, jež by se neuchylovala k válečným zločinům, a proto tamní civilní populace naprosto bez pochyby nepředstavitelně strádá.

Na osudu hladem umírajících obyvatel syrské Madáji lze pádně demonstrovat válečný horor v Sýrii, jenž iracionální a zveličelé obavy Evropanů z uprchlíků i migrantů proudících z Blízkého východu a Afriky ukazuje v neuvěřitelně zahanbujícím světle. Jestliže podle prohlášení německého ministerstva vnitra byli z 31 útočníků v Kolíně nad Rýnem slovy čtyři Syřané, kteří tvoří páteř uprchlické vlny do Evropy, je tragikomické, abychom nadále hovořili o nutnosti uzavírat hranice Evropy tváří v tvář těmto „nájezdníkům“ nebo omezovali občanské svobody ve stylu Patriot Act 1 a 2, jak navrhuje na populistické vlně surfující politolog Petr Robejšek ZDE apod.

Poukazováním na sexuálně motivované a další útoky, jichž se během silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem a dalších městech v Německu i Finsku dopustili násilníci nehledě na jejich vzezření či původ není možno uplatňovat kolektivní vinu na více než milión uprchlíků a migrantů, který v loňském roce dorazil do Evropy. To je totiž hluboce rasistické. To však k mému hlubokému zklamání činí i mnozí z těch, kteří se hlásí k levicovým myšlenkám.