Jenže kde na to v ČR brát?

Neoliberalismus pomine, do té doby je třeba jej polidšťovat

11. 5. 2017 / Bohumil Kartous

čas čtení 4 minuty
Paradigma uspořádání a řízení společnosti nelze změnit okamžitým aktem vůle, ani kdyby vyvolal sebesilnější hnutí. Není možné například dlouhodobě udržovat nacismus, protože je totálně destruktivní. Není možné dlouhodobě udržovat komunismus, jelikož je ekonomicky neudržitelný. Neoliberalismus, jemuž Vojtěch Polák ve své reakci připisuje vinu za to, že je v současnosti těžké narovnat faktickou sociální nespravedlnost a dokonce jen potrestat řádně velkokriminálníky, jsou-li dostatečně "zasíťováni", je této skutečnosti na vině. Jenže jakkoliv si lze představit spravedlivější uspořádání společenské smlouvy, musí takové řešení dozrát ke smlouvě samotné, ke konsensu na ní. To nepochybně jednou přijde. Zatím se skutečně můžeme spolehnout pouze na "rule of law" a pokud možno co nejvíce nezprostituovaných lidí viditelných ve veřejném prostoru.

Neoliberalismus nelze vykořenit na základě toho, že konstatujeme jeho malfunkci. Žádný společenský systém není dokonalý a pokud bychom chtěli přeci jen srovnávat, s ohledem na míru sociální a ekonomické nespravedlnosti si neoliberalismus vede zatím relativně dobře. Zejména tam, kde je neoliberální paradigma velmi striktně regulováno zásahem státu, jako jsou skandinávské hybridní společenské systémy, které dokáží efektivně propojit neoliberalismus s prvky socialismu. Vláda zákona, která je ovšem k takovému uspořádání nutná, je založena na míře dodržování pravidel a ta závisí na míře vnitřní společenské důvěry. A tu nelze vytvořit jinak než společností samotnou.


V prvé řadě, je tedy neoliberalismus a neoliberalismus. Jeho nejvíce snesitelné formy by pochopitelně mohly sloužit jako vademecum pro udržitelný rozvoj i za předpokladu, že roste nepřirozená míra socioekonomické nespravedlnosti. Je otázka, kdo může v tomto případě přenášet do společenského systému prvky, které dokáží neoliberalismus polidštit. Shodli jsme se s Vojtěchem Polákem, že jsou to elity, kdo nejen že mají udržovat bestii na řetězu, ale zároveň ukazovat na best practice a pochopitelně ji také naplňovat. Důvěra je důvěra.

A s tím se pojí problém posttotalitních společností. Zlomená společnost produkuje zlomené charaktery. Už elity v posttotalitní společnosti jsou problém, jelikož se mohou rekrutovat z disentu a neurčitého prostoru nespolupráce s propagandou. Když se pak ale taková společnost dostane do neoliberálního sevření, kde pluralitu názorů z pozadí usměrňují mocenské skupiny, je těžké najít dostatečně silnou skupinu těch, kdo se nenechali zkorumpovat či zkompromitovat. 

V české společnosti je tedy dost těžké hledat nějakou oporu, která by nevzbuzovala odpor části společnosti či jejího celku. Klausova amnestie a podobné extrémní příklady vyšinutí z předpokladu vlády zákona do modu ohýbání či zlomení zákona ve prospěch konkrétních partikulárních zájmů (viz současné ústavní tanečky okolo demise či odvolání ministrů) nevyvolávají dostatečně silný odpor přirozených elit. Ty se buď nevyjadřují, nebo jsou zaujaté v zájmu někoho jiného, a proto univerzálně nedůvěryhodné, nebo je jejich hlas přehlušen řvaním různých politických a mediálních poskoků. Další vývoj předvolební kampaně/politické krize (oba názvy jsou správně) ještě ukáže, jak moc je neoliberalismus v ČR bujný a nespoutaný.

Ale neoliberalismus také pomine. S neodkladnou transformací ekonomik na základě technologických inovací dojde velmi pravděpodobně na potřebu změnit samotnou společenskou smlouvu. Jestli to bude formou více participativních společností, jimž fragmentarizované a více personalizované zdroje umožní jednodušeji poslat do háje globálně korporace, nebo to bude na základě "neoliberálně" přisouzené základní mzdy, která může velmi výrazně oslabit stávající hierarchickou společenskou strukturu (progres už dnes patrného vlivu digitálního světa), nebo to bude regres k nějaké formě autoritářských systémů pod vlivem rostoucí nejistoty z budoucnosti, to se dá jen těžko říct. Ale neoliberalismus je taky jen epocha. 

Pro budoucnost by bylo dobré vychovávat generace, které to berou jako fakt a hlavně berou odpovědnost samy za sebe. Protože upadnout do apatie a letargie v sebeklamu frenetické aktivity s nulovým společenským přínosem bude stále jednodušší.

0
Vytisknout
8353

Diskuse

Obsah vydání | 12. 5. 2017