Marta Semelová v Knihovně Václava Havla dokáže připomenout, že mnoho lidí pořád nic nepochopilo
"Ochránci" demokracie by se měli učit od středoškoláků
18. 9. 2017
/
Bohumil Kartous
čas čtení
7 minut
Autor obrázku: Jáchym Bohumil KartousSkutečná demokracie počítá s tím, že se v ní vyskytují nedemokraticky uvažující lidé. Respektive lidé, kteří demokracii chápou v nějaké zvrácené formě. Silná a sebevědomá demokracie se toho nebojí, dokáže si připustit, že dokonalost je utopie a že s takovými lidmi je nutné vést debatu. Systém, který si na demokracii jen hraje, vytlačuje takové lidi mimo hranice přijatelného a tváří se, že nejsou součástí diskursu. Problém ale je, když se najednou takových lidí vyskytne tolik, že jsou schopni převzít politickou vládu. Z periferie se najednou stane centrum a ti, kdo si mysleli, že určují normy, nacházejí sebe sama na periferii.
Když Michael Žantovský vydal prohlášení o tom, že se Knihovna Václava Havla, jejímž je ředitelem, distancuje od debaty o vzdělávání se zástupci politických stran kvůli přítomnosti Marty Semelové, padl na mě smutek. Lidé, kteří chtějí bojovat za demokracii, pravděpodobně úplně nechápou, co to ta demokracie je. A mermomocí tlačí samotnou demokracii na periferii...
Každému, kdo se zajímá o skutečné problémy současnosti a kdo se chce podívat, jak probíhala debata na téma politika versus vzdělávání, je k dispozici záznam ČT.
Tu debatu jsem moderoval a pomáhal ji organizátorům, České středoškolské unii, připravovat. O tom, že KSČM do debaty vyšle Martu Semelovou, upřímnou stalinistku popírající zločiny komunismu, jsme věděli a nebyli jsme z toho příliš nadšeni. Člověk, který je ochoten demagogicky popírat prokazatelnou zločinnost totality, je z podstaty věci nedůvěryhodný. Nicméně Marta Semelová je už mnoho let ve sněmovně členkou školského výboru a právě tím člověkem, který se oblasti vzdělávání věnuje. Jakkoliv se nám to může nelíbit.
Rozhodli jsme se proto, že na to přistoupíme a Česká středoškolská unie Knihovně Václava Havla tuto informaci prokazatelně předala. Tvrdí-li Michael Žantovský ve svém unáhleném prohlášení, že tomu tak nebylo a že knihovna o přítomnosti Semelové nevěděla, nemluví pravdu. Je krajně nespravedlivé, pokud Michael Žantovský vystavuje Českou středoškolskou unii do role neseriozního partnera, který snad bez vědomí strážců "svatyně" přitáhl do ní samotného "ďábla". Ve skutečnosti jedná neseriózně Michael Žantovský, což mě hluboce mrzí.
Nechci spekulovat, do jaké míry je za jeho reakcí hysterie, kterou v jeho nepřítomnosti
vyvolala média a lidé jako
Stanislav Penc, kteří se považují za ty pravé strážce Havlova odkazu. Jde každopádně o osobní odpovědnost Michaela Žantovského, jenž by měl být natolik soudný, aby dokázal hysterii oddělit a nikoliv ji dále akcelerovat. Žel tím ponejvíce uškodil demokracii a její budoucnosti v této společnosti. Místo aby mediální malost, kterou reprezentuje článek novinářky Michaely Kabátové, usměrnil, poskytl médiím levné krmivo k tomu nechat vyrůst další zbytečné simulakrum v digitálním prostoru.
Jak už bylo totiž řečeno, celou debatu pořádala Česká středoškolská unie. Jde o organizaci, která existuje už několik let a vystřídaly se v ní tři generace vedení. Znám ty lidi od samotného počátku a upřímně se obdivuju tomu, čeho byli schopni - bez pomoci, při všech povinnostech, které mají a za přirozeného nedostatku zkušeností - dosáhnout. Mohu docela srovnávat a většina dospělých zdaleka nemá schopnosti těchto lidí ve věku pod 20 let, ať už jde o organizaci, argumentaci, řešení problémů, ale i pokoru, učenlivost a ochotu poslouchat. Spousta dospělých by se od nich mohla - nebo spíš měla - učit.
Pravděpodobně by se mohli poučit i někteří domnělí ochránci svobody a demokracie, kteří si myslí, že se v demokracii s některými lidmi nemluví. Na rozdíl od Michaela Žantovského jsem s těmi lidmi mnohokrát mluvil a znám je. Byť jsou mezi nimi příznivci různých politických stran a různých pohledů na svět, vedou spolu vysoce korektní diskuse a dokážou se přít na základě argumentů, ne ideologií.
Mladí lidé, ať už organizovaní v ČSÚ, nebo ne, tvořili většinu publika debaty. Podle reakcí drtivá většina z nich věděla, kdo je Marta Semelová a jaké postoje reprezentuje. Nebyl tam pravděpodobně nikdo, kdo by se ztotožňoval s popíráním zločinů totality, právě naopak.
Nicméně důležité je, že tito lidé si nemyslí, že je v demokracii možné takové lidi pouze ostrakizovat a ponechat na periferii mimo "slušnou" společnost. Právě naopak, oni si myslí, že je nutné je v podobných debatách přímo konfrontovat, bavit se s nimi, poukazovat na jejich scestné názory a nekompetenci. Vysoce oceňuju, že ačkoliv všichni znali názory Marty Semelové, v debatě o vzdělávání se striktně drželi tématu, bez potřeby rekonstruovat historické bitvy, čehož se mnozí starší lidé neumějí zbavit. Ta diskuse byla o současnosti a zejména budoucnosti, byla kritická, ale zároveň bylo snahou ukázat, zda je možné v tak důležitém tématu najít konsensus všech, kdo politiku v této zemi ovlivňují.
Obávám se, že mnoho starších lidí se zdaleka nenaučilo o demokracii tolik, co pochopili v České středoškolské unii. V demokracii je třeba vést otevřenou diskusi se všemi, ne jen s těmi, kteří říkají totéž. Vědí, že když tomu tak nebude, vzniknou alternativní společenské diskursy, vznikne propast, která jakoukoliv demokracii spolehlivě zničí.
Tedy vzniknou, ony už vznikly. Nejen KSČM jako dlouhodobě protestní opoziční strana, ale Ano jako novodobá protestní strana naprosto amébovitého charakteru, schopná pohltit jakoukoliv ideologii, jejíž majitel si představuje stát jako soukromou firmu (Lidovky ani Žantovský si přítomnosti představitelky Ano nevšímají). Vznikla už také protestní média typu Parlamentních listů, která šíří demagogii a populismus. To vše proto, že si české elity dodnes myslí, že je možné lidi vylučovat u diskuse a vládnout jim, aniž by se jich kdo ptal na názor.
Jsem skutečně hrdý, že v ČR žijí mladí lidé, kteří chápou smysl slova demokracie a dokážou tuto představu také aktivně naplňovat. A také že umějí hodnoty, které pochopili,
dostatečně asertivně bránit a nepodléhají nespravedlnosti a tlaku těch, kdo si myslí, že v demokracii spolu mluví pouze kamarádi. Pro Knihovnu Václava Havla znamená postoj jejího ředitele vznik pochybností o tom, zda se skutečně jedná o prostor určený k demokratické výměně názorů.
Každému, kdo se zajímá o skutečné problémy současnosti a kdo se chce podívat, jak probíhala debata na téma politika versus vzdělávání, je k dispozici záznam ČT.
14678
Diskuse