Bylo by dobré vytvořit seznam těch, kdo mohou být připuštěni

S kým vším se v demokracii nemluví

21. 9. 2017 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Když to vezmu kolem a kolem, takový anarchokapitalismus je velmi vážným ohrožením demokracie. Už jen proto, že se proti ní otevřeně vymezuje, popírá, že by se nějak významně lišila od totality, požaduje zrušení daní, tím pádem rozbití stávajících společenských struktur na margo absolutizace svobody jako stavu oproštěného od jakékoliv vynucené spoluúčasti na čem, co jedinec nechce. Podle návodu lidí, kteří se domnívají, že demokratický dialog má vytěsňovat extrémy, by se s anarchokapitalisty vlastně nikdo neměl bavit, protože jejich utopická představa o společenském (ne)řádu je s ní v přímém rozporu. V tomto ohledu není velký rozdíl mezi nimi a stalinisty, kteří popírají demokracii z jiné pozice. A s komunisty se pochopitelně nemluví. Je otázka, jestli mluvit s takovými libertariány, kteří mají hodně blízko anarchokapitalistům. A nebo se sociálními demokraty, z nichž někteří mnozí rádi zaměňují hnědou za oranžovou. Nebo s politiky ze strany oligarchy Babiše který chce ovládat stát jako firmu, tedy v důsledku totalitně.

Mnoho lidí souhlasí s tím, že Martu Semelovou nelze přizvat k diskusi o vzdělávání do Knihovny Václava Havla.
Někteří si myslí, že Martu Semelovou není správné zvát do žádné diskuse, nehledě na místo. Neříkám, že jsem překvapen. Žijeme ve společnosti, v níž komunisté nejprve nemluvili s nikým, kdo jim odporoval (nebereme-li v potaz výslechy na policii, politické procesy nebo zastrašování nepohodlných) a posléze ti, kdo se cítili být perzekvováni, případně jejich souvěrci, nechtěli mluvit s komunisty. Některým to vydrželo dodnes. 

Kdyby jen s komunisty. Nemluvit s někým se stalo modem operandi politického řízení této země. Britské listy v podstatě celá nultá léta upozorňovaly na to, že hegemonní diskurs pražských médií, který vylučuje z debaty komunisty a každého, kdo by za komunistu (marxistu) označen, vede k vytváření nebezpečné společenské propasti. 

Bohorovná, komická nadřazenost lidí, kteří často nejsou schopni pochopit ani elementární společenské děje (a přesto často stojí v čele politických stran či médií), je vedla k ignoranci, která trvala až donedávna. Do doby, než se začalo hroutit pevné politické postavení "tradičních" stran (což je v ČR poněkud nadnesené tvrzení) a upadat dříve dobře prosperující mediální business. Oni se totiž ti lidé, s nimiž se z tzv. závažných etických důvodů nemluví, vykašlali na tradiční strany a zavedená média. Zvolili si Babiše, Zemana a čtou Parlamentní listy, pokud to hodně zjednoduším.

Dnes se ti chytřejší chytají za hlavu a poukazují na to, že se do stran a do médií vkrádá protiústavní rétorika a obnažují se nebezpečné inklinace mnoha lidí k rasismu a nesnášenlivosti, z nichž se v procesu podobném jízdě na drezíně (politici na straně jedné, veřejnost na straně druhé žene xenofobní vehikl vstříc perspektivní budoucnosti. Nicméně i nyní by řada z těchto lidí nejraději ordinovala izolaci těch, kteří nesplňují potřebná etická kritéria. Jakkoliv už tak činí z pozice menšiny, které se čtenáři parlamentních listů a voliči Babiše a Zemana vážně nemusí vůbec na nic ptát.

Nicméně cvičně bychom mohli vytvořit takové seznamy osob, které nelze připouštět k demokratické diskusi. Jsem zvědav, kdo všechno tam nakonec skončí.
0
Vytisknout
6170

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2017