Podnikatelský svět à la Davos selhal. Hospodářství musí znovu sloužit lidem

29. 1. 2018 / Víctor Báez Mosqueira

čas čtení 8 minut

Světové ekonomické fórum v Davosu probíhá při svém 48. výročním zasedání v dramatické době, která je pro rok 2018 příznačná. Mottem fóra je „za společnou budoucnost v roztříštěném světě“. Ale ptáme se sami sebe, kdo nebo co „roztříštilo" náš svět?

V roce 1971 uspořádal zakladatel fóra Klaus Schwab první setkání na stejném místě, které slavný německý spisovatel Thomas Mann vybral pro své mistrovské dílo „Kouzelný vrch“. V románu zveřejněném v roce 1924 jsou představeny výzvy civilizovanému světu v předvečer velkých a tragických událostí - v letech před první světovou válkou. Nicméně Schwabovi protagonisté byli generální ředitelé velkých korporací, jejichž motivací v sedmdesátých letech bylo rozšířit obchodní aktivity.

Fórum se stalo místem, kde se generální ředitelé setkávají s klíčovými tvůrci politiky z celého světa, aby diskutovali o programu pro budoucnost. Bylo vytvořeno proto, aby byla zahájena diskuse mezi „obchodním světem“ a „světem politiky“ v rámci nového řádu. Jeho vznik se shodoval s rozpuštěním světového řádu, který byl vyjednán na konci druhé světové války, kdy USA opustily zlatý standard a nastoupila stagflace (která je kombinací vysoké inflace a stagnace ekonomiky).To však nelze spojovat s keynesiánskými přístupy.

Běžní občané by měli důkladně pochopit, že ekonomické problémy jsou způsobeny faktory mimo dosah jejich rozhodování - jako kdyby šlo o přírodní fenomény.

Fórum krok za krokem doprovázelo šíření neoliberalismu jako nového ekonomického receptu a liberalizace kapitálových toků a obchodních aktivit jako dogma dobré globální politiky.

Přístup generálních ředitelů a tvůrců (nositelů) politických rozhodnutí byl založen na přesvědčení, že podnikání připravuje a zajišťuje cestu k pokroku, a že je nutno vytvářet klima pro důvěru investorů.

Sociální a státní aktéři, kteří formovali slavných třicet let kapitalismu po skončení druhé světové války, uvolnili jeviště. Byli toho mínění, že ekonomika je příliš důležitá, aby byla ponechána rozmarům demokracií. Takže politici se plně přiklonili k názoru, že politika má sladit stávající pravidla volného trhu, protože, jak uváděla Margaret Thatcher: „Tato pravidla byla stanovena v souladu s přáním investorů, tj. neexistuje žádná alternativa.“

Řada institucí, které nebyly pod demokratickou kontrolou a nebyly předmětem lidového hlasování, se následně zabývala hospodářskou politikou - včetně nezávislých centrálních bank, Mezinárodního měnového fondu, ratingových agentur a Světové obchodní organizace.

Běžní občané, kteří žili ze své práce a pravidelně si vybírali své demokratické představitele, by měli být věrohodně přesvědčeni, že veškeré ekonomické problémy jsou způsobeny faktory mimo jejich rozhodování, jako by to byly přírodní fenomény. A tohoto cíle bylo dosaženo aktéry fóra v Davosu. Generální ředitelé jednali zcela v souladu s jejich investicemi a od jejich postupu je nic nemohlo odradit. Dokonce ani vidina zhroucení obrovského molochu Long Term Capital Management-Fonds (LTCM) v roce 1998.

Je pozoruhodné, že LTCM řídili Robert C. Merton a Myron Scholes, kteří získali Nobelovu cenu za ekonomii v předchozím roce za to, že ve svých ekonometrických modelech obhájili „racionalitu“ systému finančních derivátů. Toto byl nejsilnější projev neomezeného kapitalismu a zbavení jeho „pout“ vyústilo do krachu LTCM, což v podstatě uvrhlo skoro celý svět do globální krize - přičemž tito vítězové nevrátili cenu získanou za „svou ekonomii“. „Davosané" byli stále v zajetí své ideologické horlivosti - a tak turbulence pokračovaly, až došlo k velkému kolapsu v letech 2007 a 2008.

Cílem je reorganizace politického a ekonomického života v souladu s kritérii sociálního začleňování a koexistence. To však může demokracii zachovat pouze tehdy, pokud znovu získá svrchovanost nad hospodářstvím.

Od roku 1999 se lidé shromažďují před branami Davosova fóra, aby protestovali proti světovému názoru, který davosané prosazují. Hnutí se nazývá „ jiný Davos". Od roku 2001 se obhájci alternativní globalizace („alter-globalisation = jiná globalizace") paralelně setkávají v brazilském Porto Alegre na Světovém sociálním fóru, aby diskutovali o alternativách. Davoské fórum jako znamení dobré vůle na své debaty pozvalo zástupce hnutí proti globalizaci a schůzí se zúčastnili také demokratičtí politici. V roce 2003 brazilský prezident Lula odcestoval z fóra v Porto Alegre rovnou do Davosu. A jak Davos reagoval na návrhy brazilského prezidenta omezit volný pohyb kapitálu, odstranit daňové ráje a vytvořit globální fond na snížení chudoby? Nijak. Davoské fórum se od roku 1971 nezměnilo: jeho cílem je prostřednictvím korporací strukturovat společnost a řídit politická rozhodnutí.

Fórum je spoluzodpovědné za "roztříštěný" svět, kterého se obává. Tyto události v éře Donalda Trumpa a brexitu, za vzestupu pravicového extrémismu v Evropě a v dalších částech světa a za rostoucího geopolitického napětí strhávají masku údajného „úspěchu“ řídit svět podle falešného „racionální očekávání" generálních ředitelů a korporací s jejich sloganem "neexistuje žádná alternativa" jako jednoznačné hořké lži.

Demokratickou a integrační politiku nyní opouští názorově silná nebo dokonce většinová část obyvatelstva. Místo toho se prosazuje autoritářská politika, která využívá obavy a traumata - a je namířena proti migrantům, ekonomicky znevýhodněným lidem na okraji společnosti a proti cizím zemím, kterým je předhazováno, že jsou příčinou jejich mizerné sociální a ekonomické situace. Je to tragický výsledek perverzní ideologie řízené ekonomickými šéfy a politiky, kteří nyní odmítají nést jakoukoli odpovědnost za následky této politiky.

Agenda globalizace, jak uvádí laureát Nobelovy ceny Joseph Stiglitz, "byla stanovena politiky za zavřenými dveřmi“. Jednalo se o agendu napsanou velkými nadnárodními korporacemi pro velké nadnárodní společnosti. Byla to agenda, která byla sepsána velkými multinacionálními koncerny pro velké multinacionální koncerny, a to na úkor pracujících a obyčejných lidí na celém světě. To byl jeden z cílů globalizace - oslabit vyjednávací sílu pracujících. To, co korporace chtěly, byla levnější práce, bez ohledu na to, jakým způsobem k tomu dojde.

Vzhledem k tomu, že jsme od té chvíle trpěli touto odchylkou, máme - podobně jako odbory - jednoduchý a jednoznačný návrh, jak překonat tento "roztříštěný svět". Cílem je reorganizace politického a ekonomického života v souladu s kritérii sociálního začleňování a koexistence. Této demokracie však můžete dosáhnout pouze tehdy, pokud znovu získáte suverenitu nad hospodářstvím. Kromě toho je velice důležité, aby společnosti v internacionálních grémiích, ve kterých se stanovují mezinárodní pravidla, mohly rozhodovat demokraticky.

Prvním úkolem bude otevřít „Black Box“ ekonomiky, která je zatím pevně v rukou stále se rozšiřujícího finančního systému řízeného aktéry Davosu. Je vůbec možné tuto situaci diskutovat v rámci Světového ekonomického fóra?

Přeložil Milan Lelek

Poznámka: Víctor Báez Mosqueira je generálním tajemníkem „Trade Union Confederation of the Americas“ (TUCA), která je regionální organizací Mezinárodní odborové konfederace (Trade Union Confederation = ITUC) pro Ameriku. Organizace má 65 přidružených nebo bratrských organizací v 29 zemích, což úhrnem představuje 50 milionů pracovníků (http://www.csa-csi.org/).

Zdroj: http://www.ipg-journal.de/regionen/global/artikel/detail/das-ist-der-gipfel-2539/

0
Vytisknout
8918

Diskuse

Obsah vydání | 1. 2. 2018