Váleční reportéři - velké mlčení

4. 5. 2018

čas čtení 5 minut
Novinařina se ve stále větší míře stává sebevražedným posláním - zahraniční dopisovatelé na místech jako Sýrie nebo Jemen se mění v oběti bojujících frakcí. A tak do uprázdněného prostoru vstupují jiní lidé, napsala Naomi Conradová.


Někdy může být jeho práce nebezpečná, připouští Husam. Syřan vystupující na Facebooku a Twitteru coby "Syrský aktivista proti Asadovu brutálnímu režimu a ISIS" sdílí videa z Idlíbu na sociálních médiích po několik let.

To z něj udělalo terč. V roce 2015 byl unesen islamisty z organizace Džabhat an-Nusra, syrské pobočky al-Kájdy, která se oddělila od teroristické sítě v roce 2016. Zadržovali jej 25 dní na základě obvinění z "komunikace s britskou zpravodajskou službou".

Konečně ho propustili. Jiní měli méně štěstí: Každý kdo publikuje informace ze Sýrie je dlouhodobě potenciálním cílem válčících frakcí v konfliktu trvajícím sedm let. Nezávislí novináři jsou unášeni a vražděni. Jen málokoho propustí. Američané James Foley a Steven Sotloff nebo Japonec Kendži Goto jsou možná nejznámějšími zahraničními žurnalisty unesenými v Sýrii a poté brutálně zavražděnými. Všem uťali hlavu, videa umístili na Youtube a Twitter operativci "islámského státu".

Pro toto extrémistické uskupení jsou popravy krvavou propagandou, pro jiné únosy představují lukrativní byznys slibující ohromné sumy na výkupném.

Žádná z válčících frakcí nemá zájem na existenci nezávislé žurnalistiky, která odhaluje jejich lži a zpochybňuje propagandu.

Terčem se stávají také syrští novináři, ale jejich smrt Západ sotva registruje. Jen v roce 2017 podle Výboru na ochranu novinářů zemřelo devět syrských žurnalistů. Letos dosud zemřeli čtyři.

Zpravodajství ze Sýrie představuje "sebevražedné poslání", tvrdí Martin Durm. Německý novinář to velmi dobře poznal na vlastní kůži. Počátkem roku 2012, když zahraniční novináři dosud mohli cestovat po Sýrii, se Durm s kolegou ocitli pod palbou v Aleppu. Jeho zaměstnavatel to označil za "cílený" útok.

Dnes by taková cesta byla takřka nemožná, pokud by se uskutečnila jinde než v části kurdských oblastí nebo v těch, které kontroluje Asadův režim.

Poslední Durmova návštěva Sýrie se uskutečnila v roce 2015. Od té doby režim rutinně ignoruje žádosti o víza nebo je odmítá. Tak jako ostatní, i Durm je nucen psát o regionu, do nějž se již nemůže dostat jinak, než jako "přičleněný" žurnalista ruské armády nebo kurdských milic - a tak je omezen na svědectví toho, co mu jeho hostitelé sami chtějí ukázat.

Žurnalisté, často se základnou v Káhiře, Istanbulu nebo Bejrútu, jsou nuceni sbírat materiál, který poskytují místní novináři a aktivisté jako Husam.

Avšak Durm varuje: Je "neuvěřitelně obtížné" ověřovat informace a zprávy. "Ti kdo náleží k režimu stejně jako opozice... šíří propagandu vlastní věci."

Durm to označuje za "záměrnou dezinformační kampaň" režimu i povstalců.

Jestliže jsou nezávislí dopisovatelé vzdáleni stovky kilometrů, Asadův režim dokáže například opakovaně a vehementně popírat tvrzení, že stál za chemickým útokem v Dúmě na počátku dubna.

Avšak Dúma není jedinou slepou skvrnou na mapě Sýrie. Durm poukazuje na Idlíb, provincii v severní Sýrii, kde se shromažďují džihádistické síly. Dlouhodobý válečný dopisovatel je přesvědčen, že poslední bitva syrské války bude svedena v Idlíbu, patrně v příštích měsících. Avšak "Pro zahraniční novináře je nemožné dostat se do Idlíbu, aby zakusili zdejší katastrofální situaci."

To je na lidech jako Husam. Ví, že může za svou práci zaplatit vysokou cenu, ale pokračuje v ní. Proč? Odpovídá takřka okamžitě: "Cílem mé práce je zachytit hlas syrské revoluce a utrpení syrského lidu a předat jej západním společnostem."

Není to však jen Sýrie, kde reportáže mohou být nebezpečné nebo dokonce nemožné. Libye, Jemen a části Iráku se také mění ve slepé skvrny. Durm je znepokojen možností, že přístup do válečných a konfliktních zón je stále omezenější a důsledky jsou dalekosáhlé. Zprávy často pochybného původu nahrazují články podložené podrobným výzkumem zkušených dopisovatelů. Takové zprávy mají k realitě války velmi daleko.

Durm je přesvědčen, že důvod, proč se syrský konflikt na Západě často setkává s pokrčením ramen, spočívá v tom, že mnozí by na něj nejraději zapomněli.

"To může být motivováno tajným přáním, aby byla válka konečně rozhodnuta v Asadův prospěch. Ne proto, že je tak populární, ale protože si lidé přejí mít od celé záležitosti pokoj."

Durmův hlas zní poněkud rezignovaně.

 

Celý text v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8929

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2018