Metanol a zpětná vazba reality

4. 5. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut

Včera v noci jsem spíše náhodou a zcela bez souvislosti s diskusí, probíhající v Britských listech, zhlédl dvoudílný film Metanol, volně dostupný na stránkách České televize. Je to film, který popisuje tzv. metanolovou aféru, jejíž sledování a komentování pro mne bylo na podzim 2012 důležitou zkušeností. Nechci se zabývat otázkou, nakolik je film věrný realitě, jeho základní myšlenky mi připadají rozhodně velmi reálné a široce přesahující rozměr metanolové aféry.

 

Především – a začnu poněkud filozoficky – relativismus končí tam, kde začíná zacházení s fyzickými věcmi. Každý řemeslník, každý lékař, každý výrobce ví, že ke kýženému výsledku nevede libovůle, že špatná rozhodnutí mají své důsledky. Povrchnost je proto zhoubná. Když si někdo „na internetu přečte“, že protijedem proti metanolu je obyčejný líh (etanol), a vyvodí z toho, že směs těchto dvou látek 1:1 je bezpečná, protože je k jedu dáván protijed, bez ohledu na koncentraci, tak to je východisko pro skutečnou katastrofu. V realitě se nelze chovat bez následků a následky nejsou názory, ale faktický stav… např. mrtví lidé. Mohu mít názor, že směs 1:1 etanol-metanol je bezpečná, ale nesmím ten názor realizovat. Tedy jakmile žijeme v realitě a nikoli v názorových bublinách, musíme brát velmi vážně zpětnou vazbu, kterou nám realita dává. Na tom je založeno experimentální poznání a v té zpětné vazbě, nikoli ve vědeckých teoriích, spočívá jeho reprodukovatelnost a objektivita přírodních věd vůbec.

Nejdůležitější zprávou celého filmu ovšem podle mého názoru je myšlenkový vývoj jednoho z vyšetřovatelů, který se dlouho domnívá, že ti lidé, kteří se otrávili metanolem v důsledku pití podezřele levného alkoholu, si za to mohou sami. Za tím je cítit onen v Česku velmi populární argument: mně by se to stát nemohlo, každý ať se postará o sebe. Problém je, jak se později ve filmu ukazuje, že pokud necháme na „společenském dně“ bujet nelegální byznys, tak se nám objeví tihle zločinci s obrovskou ekonomickou mocí v horních patrech společnosti. Prostě si dokážou leccos koupit a nakonec i zlomit státní orgány, které mají chránit ty občany, kteří si – na rozdíl od těch na dně – dokážou „pomoci sami“. Otrávený líh se pomocí korupce málem dostal do solidního supermarketu. V okamžiku, kdy se s touto realitou vyšetřovatel konfrontuje, konečně pochopí.

Kromě toho film poměrně zdařile vysvětluje, že kupování podezřele levného alkoholu není tak úplně osobní volba. Pro člověka s nízkými příjmy, který vyrostl a žije desítky let v prostředí, kde se to běžně dělá, je pití levného alkoholu samozřejmostí. A z těchto samozřejmostí mohou vzniknout vážné problémy pro celou společnost. Je v naprostém zájmu těch bohatých, zdravých, svobodných, aby se sociální situace těch nejchudších, nemocných, slabých, nesvobodných zlepšovala, neboť nejsou od těch, kdo na neštěstí bohatnou, odděleni žádnou bezpečnou zdí. A proto je zapotřebí funkční a silný stát.

A to je moje poslední poznámka: jako liberál považuji stát za zdroj velkého nebezpečí pro občany, pokud je to stát, který občany – jak to chtěl Hegel – bere jako prostředek pro své účely. Stát musí být servis, nikoli účel. Stát není účel, ale má účel. Účelem státu je ochrana všech občanů, zajištění právního prostředí, podmínek pro férový byznys a blahobyt. Stát má být „minimální“ v tom, aby byl efektivní, aby nebyl přebujelý, ale nesmí být minimální v tom, aby – jak zpívá Karel Kryl v písni Braniboři v Čechách – demokracie byla zlodějina („proč by si jeden nepokrad, jo v tom je Pepa demokrat, vždyť šikulovi má být dána šance“ – a „šikula“ v našem případě je celý ten černý byznys s lihem a na prvním místě ten člověk, kterého „šikovně“ napadlo míchat etanol s metanolem v poměru 1:1). Nikdo jiný než stát nemůže zajistit férové podnikání, ochranu před mafiánskými vybírači výpalného, obranu spotřebitele atd. Tam, kde se sám stát stane vlastnictvím mafie, jako v Rusku, tam vidíme důsledky. A jsme zpátky u toho: realita vždy dává zpětnou vazbu.

Představa, že si trh jaksi sám všechno zařídí, že trh bude sám garantovat váhy a míry, kvalitu potravin, že trh nás ochrání před různými šikuly a mafiemi, je tak ideologicky mimo jakoukoli zpětnou vazbu reality, že z toho až brní hlava. Naopak trh ponechán sám sobě samozřejmě vždy končí mafií a zločinem.



1
Vytisknout
11388

Diskuse

Obsah vydání | 7. 5. 2018