Singapur 2.0: O přestrašování Trumpem, čili Overkill

13. 6. 2018 / Karel Dolejší

Donald Trump se nepochybně stane nejhorším prezidentem v dosavadní historii Spojených států amerických. U vědomí všech nepopiratelných "kvalit" tohoto panáka je však nutno současně poznamenat, že jeho (velmi rudimentární) zahraničněpolitické a národněbezpečnostní názory jsou často zcela překrucovány a démonizovány. Jestliže se ještě před pár měsíci bezpečnostní experti vážně obávali obnovení bojových operací na Korejském poloostrově, pak rozhodně nikoliv proto, že by byl Trump něco takového výslovně plánoval. Strach pramenil jednoduše z faktu, že Trump je příliš omezený, užvaněný a nezodpovědný, než aby si vůbec dokázal uvědomit, že by mohl hloupým tlacháním vyvolat ozbrojený konflikt.

Po singapurském summitu s Kim Čong-unem, jakkoliv jsou praktické důsledky schůzky sporné, neexistuje samozřejmě nic směšnějšího než narativ, který se snaží omezence s nezvladatelnou touhou po osobní proslulosti a izolacionistu Trumpa vykreslovat coby nenapravitelného válečného štváče sestavujícího údajně jakýsi "válečný kabinet". Trump byl ovšem během volební kampaně v roce 2016 podporován Kremlem mj. právě proto, že nehodlá dodržovat závazky vůči americkým spojencům ani zdaleka tak samozřejmě a důsledně jako jeho předchůdci. Pokud vůbec projevuje ochotu spojenecké závazky plnit, hodlá tak vesměs činit výměnou za tučné finanční náhrady. Příležitostná "jestřábí" rétorika určená výhradně pro domácí publikum se neskutečně rozchází s praktickými kroky jeho administrativy v oblasti obranné politiky, které vesměs směřují k omezování amerických bezpečnostních závazků v zahraničí. To je již zřejmé na Blízkém východě, v Koreji a do určité míry i v Evropě.

Neexistuje žádná záruka, že singapurský summit nakonec něco reálného přinese, pokud jde o zajištění bezpečnosti na Korejském poloostrově - kromě samotného bezprostředního oslabení vyhlídek na ozbrojenou konfrontaci. Hlavní spojenec Íránu v oblasti vojenského jaderného programu získal včera rozsáhlé americké ústupky výměnou za sterilní politické deklarace.

Ovšem záběry Trumpa vycházejícího vstříc Kimovi přinejmenším jeden reálný důsledek opravdu mají. Nenapravitelně zničily narativ "šíleného válečného štváče a imperialisty Trumpa".