Haaretz: Obvinění Myamaru z genocidy by mělo Izrael zděsit

21. 11. 2026

čas čtení 12 minut

Obhajoba Myanmaru v případu genocidy u Mezinárodního soudního dvora selhala. Izrael přednesl mnoho stejných argumentů

 

Mezinárodní soudní dvůr poprvé v historii shledal stát odpovědným za genocidu – tento rozsudek podkopává významnou část obhajoby Izraele ohledně jeho činů v Gaze, píše Nir Hasson v deníku Haaretz. 

Je těžké nevytvořit si srovnání mezi případem proti Myanmaru u nejvyššího soudu OSN a případem Izraele.

Samozřejmě mezi nimi existují významné rozdíly, z nichž nejdůležitější je ten, že Hamás je vražedná teroristická organizace, nesrovnatelně nebezpečnější než Arakan Rohingya Salvation Army, ozbrojená skupina zastupující Rohingy.

Přesto Mezinárodní soudní dvůr v svém čtvrtečním rozsudku jeden po druhém zamítl argumenty, které Myanmar přednesl proti tvrzení, že jeho jednání vůči Rohingům představovalo genocidu.


Izrael by měl znepokojovat především to, jak velmi se argumenty Myanmaru podobají těm, které sám přednesl v reakci na obvinění z genocidy. Podle odborníků to však neznamená, že soud za několik let nutně rozhodne, že izraelské akce v Gaze rovněž představují genocidu.

Kromě rozdílů mezi hnutím Hamás a ARSA a dalších odlišností mezi těmito dvěma případy je Mezinárodní soudní dvůr také silně ovlivňován politickými tlaky. Rozsudek proti Izraeli by se dotkl i Spojených států, které mu dodávaly zbraně, stejně jako dalších západních zemí. Tlak na soudce by je proto mohl vést k jinému závěru.

Nicméně i z prvního přečtení rozsudku vyplývá, že právní pozice Izraele je rozsudkem proti Myanmaru podle všeho výrazně oslabena.

Podobností mezi těmito dvěma případy je mnoho. I v Myanmaru čelila muslimská menšina žijící v západní části země po desetiletí diskriminaci a vyloučení. I tam začala závěrečná a nejnásilnější fáze konfliktu překvapivým útokem ozbrojené skupiny Rohingyů, která obsadila vojenské základny a policejní stanice. A i tam šokovaná a ponížená armáda zahájila brutální protiútok, který popsala jako akt sebeobrany proti extremistické islámské teroristické organizaci.

Vláda rovněž tvrdila, že tato skupina využívala civilisty jako lidské štíty. Konflikt eskaloval do masových vražd, rozsáhlého ničení obcí a vysídlení stovek tisíc lidí do stanových táborů.

V obou případech podala žádost k Mezinárodnímu soudnímu dvoru třetí země bez přímé souvislosti s konfliktem – v případě Myanmaru to byla Gambie a v případě Izraele Jihoafrická republika – s cílem dosáhnout rozhodnutí, že jednání bezpečnostních sil představovalo genocidu. Myanmar se stal prvním státem v historii, který byl shledán odpovědným za „zločin všech zločinů“, zatímco dříve byli za něj odsouzeni pouze jednotlivci.

Stejně jako Izrael i Myanmar argumentoval, že jeho vojenské operace nemohly představovat genocidu, protože byla zabita pouze malá část obyvatelstva. Dále tvrdil, že pokud by jeho armáda měla v úmyslu spáchat genocidu, mohla by zabíjet civilisty v mnohem větším měřítku. Soudci oba argumenty jednoznačně zamítli.

„Zatímco vysoký relativní počet úmrtí může být důležitým faktorem, z něhož lze vyvodit genocidní úmysl, relativně nižší procento úmrtí samo o sobě nutně nevylučuje zjištění genocidního úmyslu,“ napsali soudci.

Počet obětí také Izraeli nedává příliš důvodů k uklidnění. Podle soudu bylo při myanmarské kampani zabito nejméně 10 000 lidí, což představuje 1,2 procenta rohingyovské populace. V Gaze bylo zabito nejméně 75 000 lidí, což je asi 3,5 procenta populace.

Soudci rovněž stanovili, že posouzení musí zahrnovat nejen zabité osoby, ale i ty, které utrpěly jiným způsobem – včetně lidí, kteří byli zraněni, přišli o své domovy nebo byli vysídleni –, jelikož i oni byli vystaveni „genocidním činům“.

„Soud rozhodl, že i kdyby bylo zabito jen malé procento Rohingů, nevylučuje to genocidu, protože i ostatní trpěli genocidními činy. To se týká i Izraele,“ říká Shmuel Lederman, výzkumník v oblasti genocidy na Izraelské otevřené univerzitě.

Většina soudců rovněž rozhodla, že vyhnání obyvatelstva, ničení domovů a nucení lidí žít ve stanových táborech by mohly v souhrnu představovat genocidní činy kvůli závažné psychické újmě způsobené civilistům.

To by mělo znepokojovat i Izrael, který již tři roky nutí téměř 2 miliony lidí žít ve stanech a zanechává domy v celém Gazském pásmu v troskách, bez základních životních podmínek.רויטרס

Tento rozsudek dává Izraeli další důvod k obavám. Stejně jako Izrael i Myanmar odmítl spolupracovat s vyšetřovacími komisemi OSN s tím, že jsou zaujaté. Soudci zůstali neovlivněni. Zprávy komisí považovali za spolehlivé, opírali se o ně při zjišťování skutkového stavu a kritizovali odmítnutí Myanmaru spolupracovat při vyšetřování.

Zprávy vypracované vyšetřovacími orgány OSN o Izraeli jsou mimořádně usvědčující a již dospěly k závěru, že Izrael spáchal genocidu.

Soudci rovněž přikládali značnou váhu pobuřujícím a rasistickým výrokům myanmarských vůdců, které považovali za důkaz genocidního úmyslu. V případě Izraele byla taková prohlášení ještě ostřejší a mnohem rozšířenější a zasahovala napříč všemi úrovněmi rozhodování.

Jihoafrická republika předložila soudu desítky stránek extrémních výroků izraelských vůdců a úředníků, od prohlášení ministrů a členů Knesetu, že „v Gaze nejsou žádní nevinní“, až po zmínku premiéra Benjamina Netanjahua o Amalekovi.

„Pokud se na Izrael budou vztahovat stejná měřítka, bude to mít skutečnou váhu,“ říká Lederman.

Dalším podobným bodem, který hraje proti Izraeli, je neschopnost Myanmaru smysluplně vyšetřovat nebo stíhat vojáky a důstojníky zapletené do válečných zločinů. Sedm vojáků a důstojníků, kteří byli stíháni za zabití deseti lidí, bylo odsouzeno k deseti letům vězení, ale již po osmi měsících jim byla udělena milost.

V jiném případě byli novináři, kteří odhalili zabíjení civilistů, stíháni a strávili ve vězení dvakrát delší dobu než vojáci zodpovědní za tyto vraždy – to je bod, který by měli mít na paměti ministři, kteří navrhovali uvěznit a potrestat tvůrce NAZA.

„Soud se domnívá, že Myanmar skutečně nevyšetřil, ani v případě opodstatnění nestíhal své vojáky a velitele a nepotrestal je tresty, které by mohly být považovány za přiměřené zločinu genocidy,“ napsali soudci.

Myanmar rovněž neúspěšně argumentoval, že genocidní úmysl nelze prokázat, pokud existoval jiný motiv pro vojenskou kampaň, jako je boj proti terorismu nebo dokonce vyhnání obyvatelstva.

„Soud v podstatě řekl: ano, šlo o boj proti teroristické organizaci – to však nevylučuje, že došlo ke genocidě,“ říká Lederman.

Soudci rovněž odmítli argument, že cílem armády bylo vyhnání obyvatelstva, a poukázali na důkazy, že vojáci zabíjeli lidi, kteří se pokoušeli uprchnout. Podobná obvinění byla vznesena i proti Izraeli, mimo jiné poté, co byly při leteckých útocích na oblasti, které izraelská armáda označila za bezpečné zóny, zabity stovky lidí.

Mezi případy Izraele a Myanmaru však existují významné rozdíly. Útok Hamásu ze 7. října zahrnoval masové vraždění civilistů, únos 251 lidí do pásma Gazy, kde byli drženi v krutých podmínkách, a masivní raketovou palbu namířenou na izraelská obydlená centra. V Myanmaru se nic srovnatelného nestalo. Útok Hamásu podstatně posiluje argument Izraele, že jednal v sebeobraně.

Izrael může rovněž argumentovat tím, že hnutí Hamás pokračovalo ve vedení války v hustě osídlené a opevněné městské oblasti s využitím rozsáhlé sítě tunelů, čímž přispívalo k civilním obětem a nutilo Izrael evakuovat obyvatele a ničit infrastrukturu v celém pásmu Gazy. V Myanmaru naproti tomu po počátečním útoku prakticky nedošlo k žádnému vojenskému odporu.

Na druhou stranu je těžké si představit, jak by Izrael mohl obhájit téměř úplné zničení pásma Gazy a masové zabíjení civilistů, včetně nejméně 21 000 dětí.

Další rozdíl spočívá v povaze zvěrstev zdokumentovaných v Myanmaru. Patřily mezi ně mimo jiné hromadná znásilňování, hromadné popravy, unášení kojenců z náručí jejich matek, které byly následně vhozeny do ohňů nebo do řek, a zabíjení mačetami.

Izrael se může bránit tvrzením, že většina civilistů zabitých v Gaze byla vedlejšími oběťmi legitimních vojenských operací.

Dalším zdrojem útěchy pro Izrael je skutečnost, že rozhodnutí nebylo jednomyslné. Šest soudců vyjádřilo nesouhlas s tím, že většina fakticky změnila definici genocidy. Izraelští zástupci u Mezinárodního soudního dvora se pravděpodobně budou snažit opřít o jejich stanoviska a argumentovat, že většina snížila důkazní prahovou hodnotu pro prokázání genocidy.

Závěrem však je, že s tímto rozsudkem se zhroutila významná část izraelské obhajoby proti obviněním z genocidy.

V izraelské veřejné diskusi bylo tvrzení, že jeho akce v Gaze představují genocidu, odmítnuto jako antisemitské a absurdní. Většina Izraelců se i nadále považuje za jediné oběti vlny násilí, která začala masakrem ze 7. října a neúprosně pokračuje již více než tři roky. Televizní komentátoři ujišťují veřejnost, že obvinění jsou nepodložená a při první právní prověrce se rozpadnou.

Nezmizí. Izrael je na řadě a možnost, že Mezinárodní soudní dvůr rozhodne, že se dopustil genocidy, není zdaleka zanedbatelná.

Dlouhodobé důsledky takového rozhodnutí – pro moc a mezinárodní postavení Izraele, jeho schopnost ekonomické, vojenské a vědecké spolupráce se zbytkem světa i pro to, jak Izraelci vnímají sami sebe a svou budoucnost – nelze přeceňovat.

Na závěr svého rozsudku soud nařídil Myanmaru, aby umožnil návrat Rohingyů, kteří byli před téměř deseti lety vyhnáni ze svých domovů a nuceni žít v uprchlických táborech v Bangladéši, a aby odškodnil přeživší. Ani jeden z těchto výsledků se však pravděpodobně v dohledné době neuskuteční.

„Ale to není to podstatné,“ říká profesor Eliav Lieblich, odborník na mezinárodní právo z Telavivské univerzity. „Důležité je, že tyto rozsudky vytvářejí velmi silný narativ. Například to, co se stalo s poradním stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k okupaci – všechny sankce, které nyní vidíme, na něm vycházejí.“

„V průběhu času to vyvíjí tlak na vlády; pohání to procesy, které nakonec vedou k izolaci a sankcím – a Izrael by se toho měl obávat více než Myanmar, kvůli intenzitě emocí, které izraelský případ vyvolává,“ uvedl. „Slunce vyjde, i kdyby bylo přijato podobné rozhodnutí ohledně Izraele, ale s každým dalším dnem bude svítit čím dál méně jasně.“

Je tu ještě jeden bod, který stojí za zapamatování: V Bangladéši a podél pobřeží Gazy žijí již roky ve stanech 3 miliony vysídlených lidí – žen, dětí a mužů, z nichž drtivá většina je nevinná. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora se v konečném důsledku týkají právě jich, nikoli vojenské junty v Myanmaru nebo izraelské vlády v Jeruzalémě.

Sankce a bojkoty, které mohou být nakonec uvaleny na Myanmar a Izrael, mají menší význam než životy lidí žijících v těch stanech. Chce-li Izrael zachovat byť jen nepatrnou šanci, že se vyvaruje osudu Myanmaru, musí rychle jednat a obnovit životy obyvatel Gazy. Tak bude moci, až přijde jeho vlastní verdikt, alespoň tvrdit, že se poučil.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
109

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2026