Vánoční pastýři a smrt prvomučedníka Štěpána

26. 12. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
Strach je popřením dobra.

Vánoční idyla – která ve skutečnosti žádnou idylou není, nýbrž spíše tragickým svědectvím o Bohu, který byl vyloučen ze středu lidské společnosti – ústí hned po slavnosti Narození Páně do svátku prvomučedníka Štěpána. Nebeské zástupy zjevují pastýřům narození Boha, ale Štěpán je zavražděn podobně obmyslně jako potom Bůh sám. Je zavražděn těmi, kdo se domnívají, že stojí na straně Boží proti Štěpánovu údajnému rouhání.

 

Nebeská moc, která se zjevila pastýřům a kterou Štěpán vidí před svým umučením, se nezjevila ani kněžím v době narození Páně, ale ani těm, kteří Štěpána kamenovali. Proč? Protože lidi nelze měnit k dobru mocí a strachem. V Lukášově evangeliu to krásně ilustruje příběh žebráka Lazara: boháč, který Lazarovi za života zde na zemi nepomohl, je v pekle a prosí Abrahama (L 16,27-31): „„Prosím tě, tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby taky oni nepřišli do tohoto místa muk.“ Ale Abraham mu odpověděl: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!“ On řekl: „Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.“ Řekl mu: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.““

Nedají se přesvědčit. Oni by ti bratři asi ze strachu změnili své chování, ale to právě nestačí. To by stále znamenalo: nedali se přesvědčit. V čem se tedy lišili pastýři z vánočního příběhu od těch, kteří kamenovali sv. Štěpána? Především jejich společenské postavení nebylo spojeno s nějakým pojetím Boha. Živili se pasením stád, stáli na samém okraji společnosti. Pro ně náboženství nebyl nástroj politiky. Byli připraveni, dostatečně otevření na událost narození Boha. Právě oni a nikoli zbožná společnost. Naopak ve Skutcích čteme o Štěpánově příběhu toto (Sk 6,8-13): „Štěpán byl obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem velké divy a znamení. Tu proti němu vystoupili někteří židé, patřící k synagoze, zvané synagoga propuštěnců, a k synagoze Kyrénských a Alexandrijských, a společně se židy z Kilikie a Asie se začali se Štěpánem přít. Nebyli však schopni čelit Duchu moudrosti, v jehož moci Štěpán mluvil. Navedli tedy několik mužů, aby prohlašovali: „My jsme slyšeli, jak mluví rouhavě proti Mojžíšovi a proti Bohu.“ Tím pobouřili lid a starší se zákoníky; pak si pro Štěpána přišli, odvedli ho a postavili před radu. Přivedli křivé svědky a ti vypovídali...“

V tomto kontextu svatoštěpánský svátek říká: na strachu se nedá náboženství stavět, protože strach neumožňuje, aby se člověk stal vskutku dobrý. Strach je popřením dobra. Nebeské zástupy stály na straně Štěpána, ty samé zástupy, jaké zvěstovaly pastýřům zprávu o narození Páně, ale nezasáhly. Tam totiž, kde je sobecký strach a náboženství jako prosazování vlastního společenského postavení, tam není Bůh, tam je jen nenávist zločin a smrt.



0
Vytisknout
8256

Diskuse

Obsah vydání | 28. 12. 2018