"Vy jste nejednali včas." Projev Grety Thunbergové v britské Dolní sněmovně

25. 4. 2019

čas čtení 11 minut


Jmenuju se Greta Thunberg. Je mi 16 let. Jsem ze Švédska. A mluvím jménem budoucích generací.

Vím, že mnozí z vás nám nechtějí naslouchat - říkáte, že jsme jenom děti. Avšak my jenom opakujeme, co vám říká sjednocená klimatologická věda.

Mnoho z vás je údajně znepokojeno, že plýtváme cenným školním časem, určeným k vyučování, ale já vás ujišťuji, že my se vrátíme zpět do škol, jakmile začnete brát vědu vážně a poskytnete nám budoucnost. Je to opravdu příliš mnoho, co po vás chceme?

 

V roce 2030 mně bude šestadvacet let. Mé sestřičce Beatě bude 23. Stejně jako mnoha vašim dětem a vnukům. To je výborný věk, říká se nám. Doba, kdy před sebou máte celý svůj život. Ale já si nejsem tak jista, že pro nás to bude tak výborné.

Měla jsem štěstí, že jsem se narodila v době a na místě, kdy nám všichni říkali, že máme mít velké sny, že se můžeme stát, čímkoliv budeme chtít. Lidé jako já měli všechno, co jsme potřebovali, a ještě více. Věci, o nichž se našim prarodičům vůbec nesnilo. Měl jsme všechno, co jsme si kdy mohli přát, a přesto teď možná nebudeme už mít nic.

Teď už pravděpodobně ani nemáme budoucnost.

Protože ta budoucnost byla prodána, aby malá skupinka lidí si mohla vydělat nepředstavitelné množství peněz. To nám bylo ukradeno pokaždé, když jste tvrdili, že nejsou žádné hranice a že člověk žije jen jednou.

Lhali jste nám. Dali jste nám falešnou naději. Řekli jste nám, že budoucnost je něco, na co se můžeme těšit. A nejsmutnější na tom je, že většina dětí si ani neuvědomuje, jaký osud nás čeká. My tomu neporozumíme, dokud nebude příliš pozdě. A přesto, my jsme ti, kdo máme štěstí. Ti, kdo na to doplatí nejhůř, už na to začínají doplácet teď. Avšak jejich hlasy nikdo neposlouchá.

Mám vůbec zapnutý mikrofon? Slyšíte mě?

Kolem roku 2030, za 10 let, 252 dní a 10 hodin od této chvíle, budeme v situaci, kdy vyvoláme nezvratitelnou řetězovou reakci, kterou lidi už nezvládnou a  která pravděpodobně povede k ukončení naší civilizace tak, jak jsme ji znali. Stane se to, pokud se do té doby neuskuteční trvalé a bezprecedentní změny ve všech složkách společnosti, včetně omezení emisí CO2 alespoň o 50 procent.


A prosím, uvědomte si, že tyto výpočty závisejí na vynálezech, které dosud pro použití ve velkém měřítku nebyly vynalezeny, na vynálezech, které mají očistit atmosféru od astronomického množství CO2.

A dále, tyto výpočty nezahrnují nepředvídatelné body zvratu a zvratné smyčky, jako je například nesmírně mocný plyn metan, který začíná unikat z rychle tajícího permafrostu.

Ani tyto vědecké výpočty nezahrnují už trvale rostoucí oteplování skryté toxickým znečištěním vzduchu. Ani rys rovnosti - neboli klimatické spravedlnosti - jasně uvedený v celé pařížské smlouvě, který je naprosto nutný, má-li to fungovat v globálním měřítku.

Musíme také vzít v úvahu, že to jsou jen výpočty. Odhady. To znamená, že tyto "body, odkud není návratu" se mohou vyskytnout trochu dříve nebo trochu později než v roce 2030. Nikdo to neví jistě. Můžeme si ale být jisti, že k nim dojde přibližně v tomto časovém období, protože ty výpočty nejsou názory nebo jen divoké odhady.

Tyto předpovědi jsou podpořeny vědeckými fakty, k nimž dospěly všechny státy prostřednictvím IPCC. Téměř všechny velké a významné vědecké organizace po celém světě bez výhrad podporují práci a zjištění IPCC.

Slyšeli jste, co jsem právě řekla? Je moje angličtina srozumitelná? Je mikrofon zapnutý? Protože si tím vůbec nejsem jista.

Za posledního půl roku jsem strávila cestováním po Evropě stovky hodin ve vlacích, v elektromobilech a v autobusech, opakuju tato život měnící slova znovu a znovu. Ale, zdá se, že nikdo o tom nehovoří a nic se nezměnilo. Emise CO2 stále rostou.

Když jezdím o tom hovořit v různých zemích, vždycky se mi nabízí, abych psala o konkrétní klimatické politické strategii v konkrétních zemích. Ale to není vlastně nutné. Protože základní problém je všude stejný. A základním problémem je, že se v podstatě vůbec nic nepodniká k zastavení - nebo jen ke zpomalení - klimatického a ekologického rozkladu, navzdory všem krásným slovům a příslibům.

Velká Británie, je ale, něčím opravdu mimořádným. Nejen pro svůj šokující historický uhlíkový dluh, ale také pro své současné, velmi kreativní, uhlíkové účetnictví.

Podle Global Carbon Project se Velké Británii od roku 1990 podařilo snížit emise CO2 na jejím území o 37 procent. A to, zdá se, dělá velký dojem. Avšak tato čísla nezahrnují emise z letecké dopravy, z lodní dopravy a emise v důsledku vývozu a dovozu. Jestliže tyto emise do celkového počítání zahrneme, celkové snížení emisí od roku 1990 je jen 10 procent - v průměru tedy 0,4 procenta ročně.

A hlavním důvodem tohoto snížení emisí není klimatická politika britské vlády, ale příkaz Evropské unie z roku 2001, týkající se kvality vzduchu, který donutil Velkou Británii uzavřít velmi staré a velmi špinavé uhelné elektrárny a nahradit je méně špinavými plynovými elektrárnami. A přechod od jednoho katastrofálního energetického zdroje k jinému, trochu méně katastrofálnímu, samozřejmě vede ke snížení emisí.

Avšak snad nejnebezpečnější falešnou představou ohledně klimatické krize je, že my musíme "snížit" své emise. Protože to zdaleka nestačí. Naše emise musejí skončit, máme-li zústat pod 1,5-2 stupni Celsia oteplení. "Snižování emisí" je samozřejmě nutné, ale to je jen začátek rychlého procesu, který musí vést k úplné likvidaci emisí během dvou desetiletí, nebo ještě kratší doby. A "zastavením" mám na mysli čistou nulu - a pak rychle přechod k záporným číslům. To  většinu dnešní politické strategie vylučuje.

Skutečnost, že hovoříme o "snižování" a nikoliv o "zastavení" emisí, to je zřejmě největší síla, která způsobuje, že se nic neděje. Britská podpora nové exploatace fosilních paliv - například frakování zemního plunu, rozšiřování těžby ropy v Severním moři a  plynových polí, rozšiřování letišť a stavební povolení pro úplně nové uhelné doly - to je více než absurdní.

Toto pokračující neodpovědné chování vejde nepochybně do historie jako jedno z největších selhání lidstva.

Lidé pořád říkají mně a milionům dalších stávkujících školáků, že bychom měli být na sebe hrdi, na to, co jsme dokázali. Ale stačí se jen podívat na tu křivku emisí. A - je mi líto, ta pořád ještě stoupá. Ta křivka je to jediné, na co bychom se měli dívat.

Pokaždé, když činíme nějaké rozhodnutí, bychom se měli zeptat sami sebe: jak toto rozhodnutí ovlivní tu křivku? Už bychom neměli měřit své bohatství a svůj úspěch grafem, která ukazuje hospodářský růst, ale tou křivkou, která ukazuje emise skleníkových plynů. Už bychom se neměli ptát jen: "Máme dost peněz na to, abychom tohle mohli realizovat?" ale také: "Máme dost v rozpočtu uhlíku na to, abychom tohle mohli realizovat?" To se musí stát  ohniskem naší nové měny.

Mnoho lidí říká, že nemáme pro klimatickou krizi žádná řešení. A mají pravdu. Protože jak bychom je mohli mít? Jak "vyřešíte" největší krizi, jaké kdy lidstvo čelilo? Jak "vyřešíte" válku? Jak "vyřešíte" první let na měsíc?  Jak "vyřešíte" vynalézání nových vynálezů?

Klimatická krize je jak tím nejlehčím, tak zároveň tím nejtěžším problémem, jakému jsme kdy čelili. Je nejlehčí, protože víme, co musíme udělat. Musíme emise skleníkových plynů zastavit. Nejtěžší, protože naše současná ekonomika stále ještě naprosto závisí na spalování fosilních paliv, a tím likviduje ekosystémy, aby vytvořila trvalý ekonomický růst.

"Takže jak přesně to máme vyřešit?" se vy ptáte nás, školáků, stávkujících za klima.

A my odpovídáme: "Nikdo to přesně neví. Ale my musíme zastavit spalování fosilních paliv a obnovit přírodu a mnoho dalších věcí, které jsme možná dosud vůbec ještě nevyřešili."

A vy na to říkáte: "To není odpověď!"

Tak my říkáme: "Musíme s touto krizí začít zacházet jako s krizí - a jednat, i když nemáme všechna řešení."

"To pořád ještě není odpověď," říkáte vy.

Pak my začneme hovořit o cirkulární ekonomice a o obnovení divoké přírody a o nutnosti spravedlivých změn. A vy v tu chvíli nerozumíte, o čem my hovoříme.

My říkáme, že všechna potřebná řešení nejsou známá všem, a proto se musíme sjednotit v podpoře vědy a postupně všechna ta řešení nalézt. Ale vy to neposloucháte. Protože ty odpovědi jsou pro řešení krize, které většina z vás ani řádně plně nerozumí. Anebo nechce rozumět.

Vy nenasloucháte vědě, protože se zajímáte jedině o řešení, která vám umožní chovat se dál stejně tak, jak se chováte dosud. Jako teď a ty odpovědi už neexistují. Protože jste nejednali včas.

Vyhnout se rozpadu klimatu bude vyžadovat katedrální myšlení. Musíme položit základny, i když ještě nebudeme vědět, jak postavit strop.

Někdy prostě musíme nalézt způsob. V té chvíli, kdy se rozhodneme něco splnit, budeme schopni udělat cokoliv. A jsem si jista, že ve chvíli, kdy se začneme chovat, jako že jsme v krizi, dokážeme se vyhnout ekologické a klimatické katastrofě. Lidé se umějí velmi dobře přizpůsobit situaci. Stále ještě máme možnost naši situaci napravit. Ale příležitost to udělat nebude trvat dlouho. Musíme začít dnes. Už nemáme další výmluvy.

My děti jsme se nerozhodly obětovat své vzdělání a své dětství, abyste nám vy říkali, co vy považujete za politicky možné ve společnosti, kterou jste vy vytvořili. My jsme nevyšli do ulic proto, abyste si s námi dělali selfies, a říkali nám, že opravdu obdivujete to, co děláme.

My děti tohle děláme, abychom dospělé probudily. My děti tohle děláme, abyste se přestali hádat a začali jednat, jako že jste v krizi. My děti tohle děláme, protože chceme zpět své naděje a své sny.

Doufám, že byl můj mikrofon zapnutý. Doufám, že jste mě všichni slyšeli.

Zdroj v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
15196

Diskuse

Obsah vydání | 26. 4. 2019