8. 6. 2020
Jde o to, že mnoho z nás vůbec netuší, jak jiní lidé žijí - a vypovídá to o tom, čím se Anglie stala. Jestliže bylo referendum o brexitu r. 2016 důsledkem skutečnosti, že jedna část obyvatelstva nevěděla vůbec nic o druhé a o utrpení velké části země, na něž nikdo nikdy nereagoval, zdá se, že sociální katastrofa, kterou způsobil COVID-19, bude mít stejné dopady. Nerovnost, konec konců, se projevuje kulturně i ekonomicky: částečně je to tím, že lidé ignorují nebo zanedbávají osud jiných lidí, čímž se sociální nerovnost ještě zhoršuje.
Posledních deset týdnů karantény to výmluvně dokazuje: lidé, jejichž zkušenost s uzamčením země je příjemná, dokonce rozmarná, odvracejí oči od situace lidí, kteří prožívají skutečnou noční můru. Tyhle postoje nemají nic společného s ideologickým přesvědčením: často jsou nejhlubší u bohatých lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou naprosto liberální a v podstatě zastávají levicové postoje. Jak se naše sociální a hospodářské vyhlídky propadají do katastrofy, zdá se, že tato izolace lidí, kteří tím nejsou postiženi, brání řádnému pochopení toho, co se vlastně děje, koho to postihuje a co se proti tomu musí udělat.
Jde o vnitřní města a o postindustriální oblasti. Je zjevné, že pro pomoc těmto lidem bude zapotřebí masivní akce státu. Zdá se však, že Johnsonovi konzervativci toho nejsou schopni. Měla by vzniknout éra komunitního aktivismu: lidi by si měli začít navzájem pomáhat. A mělo by se na tom podílet co největší množství občanů.
Prosím, odložte své mobilní telefony a uvažte, co jaké situace jsme se dostali. Hrozí sociální a hospodářská katastrofa. Co proti tomu uděláme?
Kompletní text v angličtině ZDE
Diskuse