Sýrie: Klečet a hladovět

12. 2. 2021

čas čtení 2 minuty
Krize v zásobování chlebem vedla i Syřany, kteří podporovali vládu (nebo se jí alespoň nestavěli na odpor), ke ztrátě důvěry ve stát coby zdroj stability. V reakci na to se Damašek začal spoléhat na násilí a represi coby prostředky, jak omezit dopady katastrofy, upozorňuje Elizabeth Tsurkovová.


Během deseti let syrské krize se Asadův režim těšil podpoře, nebo alespoň souhlasu, u částí společnosti, které na prvním místě dávají přednost stabilitě a zajištěným dodávkám služeb. Avšak země nyní čelí ekonomickému kolapsu, který je z velké části vyvolán léty válčení a ekonomickou krizí v sousedním Libanonu (kam syrské proasadovské elity často převedly své peníze, nyní znehodnocené - pozn. KD), což ochromuje schopnost syrského státu zajistit občanům dokonce i ty nejzákladnější služby.

Zatímco ceny potravin rostou raketovým tempem, stát už není schopen zajistit ani dotovaný chléb, na nějž se Syřané během války začali stále více spoléhat. Protože není možné naplnit žaludky, stále častěji hladovějí. Ještě více než kdy jindy od doby, kdy Bašár Asad v roce 2000 zdědil moc, jeho režim spoléhá na represi a teror, aby umlčel zbídačené obyvatelstvo, zatímco kumpáni režimu a ti, kdo mají konexe na tajnou policii, na všeobecném nedostatku vydělávají.

V půl sedmé ráno je už fronta na chleba před státní pekárnou ve městě nedaleko Damašku pořádně dlouhá. Na nákup dotovaného chleba se čeká dvě hodiny, poté lidi míří do práce. Obdobně, ale ještě obtížněji je třeba shánět stále zdražující cukr, rýži, naftu nebo propan-butan na vaření.

Zatímco se hlad zhoršuje, osoby spojené s režimem dále bohatnou. Nicméně miliony Syřanů zůstávají potichu. Zatínají zuby a snaží se unést nesnesitelné. Mají na paměti děsivé snímky z režimních mučíren.

Místo revolty hledají spíše únik z každodenní reality. Spousta si jich spíše povídá sami se sebou, než aby riskovali veřejné vystoupení a mučení ve věznici.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5779

Diskuse

Obsah vydání | 16. 2. 2021