Proč je nezbytně nutné urovnat vztahy s Ruskem

11. 2. 2021 / Daniel Veselý

čas čtení 6 minut

Uvěznění Alexeje Navalného a tisíců jeho stoupenců, jakož i možné schválení ruské vakcíny Sputnik v Evropské unii u nás vlily novou krev do žil dřímající rusofobii, kdy se jeden komentátor snaží předčit druhého. Čeští novinářští dinosauři si tak hojí vlastní mindráky z předlistopadové éry, aniž by dokázali rozlišit naprosto elementární rozdíly: kremelský režim na jedné straně a běžné Rusy a ruskou kulturu na straně druhé.

Mám za to, že každá velmoc je ze své podstaty zločinná, nehledě na její ideologickou afiliaci. Českým novinářům leží hluboko v žaludku ruská anexe Krymu, aniž by je zároveň pálila izraelská anexe východního Jeruzaléma a Golanských výšin či navrhovaná anexe Západního břehu. Je zde však jeden kardinální rozdíl: servilní česká diplomacie je tichým komplicem Tel Avivu, kdežto západní sankce uvalené na Rusko mají spíše nežádoucí efekt.

Anexe Krymu vadí; avšak kde byli naši komentátoři, když rapidní privatizace v jelcinovském Rusku způsobila obrovskou nezaměstnanost a další chronické neduhy, jako je chudoba, bezdomovectví a alkoholismus? Podle prestižního časopisu Lancet vedla ekonomická transformace v letech 1990 až 1995 jen v samotném Rusku ke čtyřem milionům předčasných úmrtí. Nadto na přechod Ruska ke kapitalismu dohlíželi američtí politikové a ekonomové, kupříkladu pozdější Clintonův ministr financí Larry Summers.

Novinář či publicista by podle mého soudu měl v první řadě kriticky hodnotit nešvary a pochybení tam, kde má alespoň teoretickou šanci něčeho hmatatelného dosáhnout. Navíc ekonomické a politické kroky západních lídrů mohou osvětlit hostilní jednání zemí, s nimiž jsme na kordy. Je velmi pohodlné neustále poukazovat na kriminální aktivity Ruska nebo Číny a jedním dechem bagatelizovat či zamlčovat zločiny západního civilizačního okruhu. Pro každého by totiž měl platit tentýž metr, ačkoli se domnívám, že na nás samotné a na naše spojence bychom měli být ještě přísnější.

Pokud tomu tak není – a ono tomu tak skutečně není – stává se žurnalistika pouhou stenografií mocných. Nebojácná a oponentní novinařina nemůže bezmyšlenkovitě opakovat to, co zaznívá z úst českých a západních politických lídrů. A této zásadní chyby se čeští novináři dopouštějí v hojné míře.

Uvedu aktuální příklad. Moderátorka DVTV Daniela Drtinová grilovala čestného předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga kvůli tomu, že je podle něj nutné urovnat vztahy s Ruskem. „Stal se z vás proruský politik?“ ptá se jej hned v úvodu pořadu Drtinová. Je snad Schwarzenbergovo prohlášení neklamnou známkou jeho náklonnosti vůči Putinovu režimu, či konstatováním zjevné nutnosti? Schwarzenberg taktéž prohlásil, že chce, aby se k nám Rusko chovalo jako k Dánům, Portugalcům nebo Belgičanům. Grilovačka pokračovala v neztenčeném tempu, přestože Schwarzenberg nenechal na kremelskému režimu suchou nit a Rusko dokonce vyčlenil z civilizovaného světa (sic!). Bývalý prezidentský kandidát navíc zdůraznil, že se na nás Rusko stále dívá jako na bývalou kolonii. Za proruského politika jej tedy může považovat jen notně slabomyslný jedinec. Úvodní otázku pí Drtinové lze proto chápat jen jako hloupou ekvilibristiku.

Jenže Schwarzenberg alespoň dokáže definovat rozdíl mezi vztahy Čechů k běžným Rusům sahajícím až do 2. světové války a ruskou kulturou na jedné straně a kriminálními aktivitami Putinova Kremlu na straně druhé. Podle Schwarzenberga je konec Putinova režimu v nedohlednu, takže s ním jednoduše musíme počítat. Tato základní rozlišovací schopnost u Daniely Drtinové žalostně absentuje, když výslech čestného předsedy TOP 09 korunuje otázkou: „Dá se na Rusy jít s pravdou?“

V myslích zastydlých českých novinářů existují pouze lži a dezinformace vedené Rusy. Co na tom, že se jedná o metody iniciované moskevským režimem? Tyto lži a falešné zprávy u nás nacházejí plodnou půdu zejména kvůli hluboké nedůvěře v západní instituce a sdělovací prostředky. Kupříkladu ve Finsku nemají fake news prakticky žádnou šanci na úspěch, neboť tamní školství je na vysoké úrovni. Pouze vzdělaná a sebevědomá společnost dokáže účinně čelit nesmyslům prokremelské mašinerie.

Mezitím sofistikovaná dezinformační kampaň Bílého domu diseminovaná tradičními mediálními domy jako by existovala ve vzdáleném paralelním vesmíru. Aby bylo jasno: dezinformace a lži neobestírají jen druhé irácké tažení, neboť tato formule platí i pro ospravedlnění dalších amerických výbojů. Je zde opět jeden kruciální rozdíl: prokremelské dezinformace na rozdíl od těch západních za sebou nezanechaly hromadu mrtvol.

Rusko je zapotřebí brát jako strategického partnera – a nikoliv nutně jako přítele – zejména při řešení primárního bezpečnostního rizika dneška, jímž je hrozba jaderné války. Tato akutní hrozba se loni zvýšila, jak ve své výroční analýze argumentují výzkumníci z časopisu The Bulletin of the Atomic Scientists.

Trumpova demoliční četa v předcházejících letech povážlivě narušila globální bezpečnostní režim, neboť iniciovala odstoupení od jaderné dohody s Íránem (JCPOA), vypověděla Smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF) a zrušila svou účast ve Smlouvě o otevřeném nebi. Rusko následně od poslední jmenované dohody také odstoupilo. Obě atomové velmoci navíc mohutně zbrojí a přicházejí s novými sofistikovanými zbraněmi.

Prvním rozumným krokem k redukci hrozby jaderného konfliktu je prodloužení platnosti Nové dohody START mezi Spojenými státy a Ruskem, k čemuž došlo na konci ledna. Moskva nyní zvažuje opětovný vstup do Smlouvy o otevřeném nebi, pokud tak učiní i Spojené státy. Tato dohoda zúčastněným stranám umožňuje transparentní monitoring průzkumných letů.

Toto jsou otázky a problémy vyžadující trpělivou kooperaci, a nikoliv vzájemné osočování a démonizaci. Je pouze na nás, zda se necháme unést rasistickou nenávistí vůči všemu ruskému, anebo k Rusku s výhradami přistoupíme jako ke strategickému partnerovi, s nímž musíme jednat o existenciálních hrozbách.

 

0
Vytisknout
8232

Diskuse

Obsah vydání | 16. 2. 2021