Tečka za koronavirem

3. 6. 2021 / David Marenčák

čas čtení 6 minut

Jen naprostý šílenec by se domníval, že když máme teď otevřená vrata k rozvolnění protipandemických pravidel, můžeme se věnovat také tomu, jak je nemuset v brzké době zase zavírat.

Personálně i materiálně posílit hygienické stanice, dodělat konečně chytrou karanténu, rozjet kvalitní PCR testování, k vystřídání horkou jehlou šitého, kompromisního testování antigenního, posílit zoufale nedostatečné sekvenování (které vláda aktuálně naopak úplně zařízla) a dlouhou řadu dalších věcí.

Místo toho se moc soudní věnuje nevratnému vyvracení vrat z pantů s argumentací, že než ta hnusná fialová vrata, to radši žádná. A ne, že by na tom vláda amatérských lakýrníků neměla svůj lví podíl. Ale přiznejme si, že virům jsou naše abstraktní právní konstrukce dokonale ukradené.

Naplno jsme se spolehli na opíjení se rohlíkem v podobě očkování, o kterém všichni ještě dosud příčetní odborníci od začátku tvrdí, že není všespásné a samo o sobě prostě nestačí. Ale i tomu jsme mnoho nedali. Stále tu máme 15-20% vlažných a váhavých, když už jsme se tedy shodli, že zaryté antivaxery přesvědčit nemožno. Pro ně se ovšem nějaký ten motivační nebo incentivní postrk nerealizuje, pár přeplácených tuctových celebritek to nezachrání.

Brzo se nebude možné vymlouvat, že už to trvá moc dlouho a že jsme z toho unavení a umoření. Fakticky se rozvolnilo skoro všechno už před řadou týdnů, ale současná kolektivní psýché nejen tuzemská je stále v zajetí neurotické frustrace, nahromaděné zlosti, nudy a napruzenosti. Stačí jen málo a emoce jen tryskají, hysterie nebere konce. Málo jsme se asi nazlobili s rouškaři a rýmičkáři, sotva opadly nejhorší štíty grafů nově nakažených a mrtvých, rozjeli jsme pořádnou hádačku na téma kauzy Vrbětice, promptně vystřídané apartheidem v Gaze a nyní bouří sexuálního násilí konzervativního poslance.

Působí to tak šablonovitě a ohraně, až se zdá, že už je vlastně všem všechno jedno a záleží na tom se jen pořádně vyřvat, teď a tady, vyventilovat se, naposledy se ještě jednou pořádně rozčilit, pohoršit, odsoudit, zanadávat si.

Pořádá se pranýřování, vylučování z debaty,  a nekonečné cejchování jen za nedostatečné pohoršování a neúčast v závodech, kdo vymyslí ultimátnější odsudek, nadávku, či projev zlostných emocí a nenávisti – té správné, pochopitelně. Diskuze ani uvnitř souhlasných názorů není prakticky možná, okamžitě se sklouzává k přestřelenému škatulkování, odsuzující do vyhnanství protichůdných názorových táborů.

Mnohé úžasné technologie, jako v tomto případě internet a sociální média, měly přinést kvalitativní explozi informovanosti, vzdělanosti a komunikace, zatímco jsme spíš svědky exploze blbství, matení, lží, manipulací a topíme se v cíleně vyráběném infotainmentovém balastu, který ždíme naše hadí mozky z emocí až do současné podoby konstantního přebuzení.

Na pandemii se krom jiného ukázalo, že šíře našich specializací a suma vědění byť jen v jednotlivém jednom z nich už dávno přesahuje něco, co by mohl zvládnout jeden člověk. Záležitostmi zdraví už nepojme jeden šaman či ranhojič, ale stovky oborů. Přesto se domníváme, že ve věci multioborové záležitosti, od oborů lékařských, sociologických, ekonomických po manažerské a politické, je lékař libovolné specializace konečnou a vhodnou autoritou. A je lhostejné, jestli je za tím jeho profesní selhání neukočírovaného slávomanství nebo prostá skutečnost, že mnoho lidí jeho produkce konejší, třeba úplným popřením.

Volně parafrázuji jednoho dávného přítele – svět není hlavolam pro hlupáky, je to hlavolam pro nejchytřejší z nejchytřejších. A za sebe dodávám – nikdy nebyl, ale příliš mnoho lidí jej tak vidí.  Učebnicovým eskapismem z této skutečnosti je protivné moralizování, že existuje mýtické „oni“, nadané nesmírnou stupiditou, která je dle nálady a politické orientace buď blbá vrozeně, nebo jde o morální, vědomé selhání. Snad každý, kdo je v něčem úzce specializován si může všimnout, že mnohé to, co o jeho oboru soudí laická veřejnost, není ani vzdáleně pravda, či jsou to významy posunující pokrouceniny a zkreslenosti. Málokomu ale dojde ona lovecraftovská hrůza:

„Mám za to, že tou nejmilosrdnější věcí na světě je neschopnost lidské mysli usouvztažnit veškerý svůj obsah.

Žijeme na poklidném ostrůvku nevědomosti uprostřed černých moří nekonečna a neočekává se, že se budeme vydávat daleko od břehů.

Vědy, všechny do jedné napínající své síly vlastním směrem, nám dosud nezpůsobily větších škod; ale jednoho dne nám poskládání jednotlivých dílků vědomostí otevře tak strašlivé pohledy na realitu a na naši hroznou pozici v ní, že z tohoto zjištění bud propadneme nepříčetnosti, nebo se z vražedného světla stáhneme do klidu a bezpečí nového období temna.“ H.P.Lovecraft


Ta hrůza v tomto případě znamená, že on sám je naprostým laikem až analfabetem v naprosté většině ostatních oborů, kterých je tolik, že je ani nesvede vyjmenovat. Než toto uvědomění je však častější arogance vůči lidem mimo obor a pohrdání obory ostatními. Mohu jen spekulovat, jestli je to důsledek povedeného psychohygienického eskapismu anebo důsledek neuvědomělé nevědomosti čili ignorantství.

Díky kovidu se nyní dozvídám o spolcích, o kterých jsem dosud neslyšel. V jednom článku se mohu dočíst o České komoře fitness, Asociaci bazénů a saun ČR, Asociace pracovníků v regeneraci a podobné mnohé spolky se vynořují i v oblasti dopravy, turismu, gastronomie, obchodu apod.

Vzpomínám u toho na úvod Bernaysova díla Propaganda, který zahajuje výčtem spolků a organizací, aby ukázal, že dělba práce postoupila do té úrovně specializace, že společnost nelze demokraticky řídit, a proto se musí manipulovat. Tento americký zakladatel propagandy, později přejmenované na PR, od kterého opisovali i nacisté a od nich následně celý firemní svět, se nijak netajil tím, že klamstvo je správné, protože to vlastně jinak nejde.

Ale jak to jde a kam nás to vede, můžete sami vidět kolem sebe každý den, ať už jsou vaše názory a pozice jakékoli.

 

 

 

 

1
Vytisknout
10665

Diskuse

Obsah vydání | 8. 6. 2021