Vzpomínka na 17. listopad
16. 11. 2021
/
František Řezáč
čas čtení
3 minuty
Začnu poslední
oslavou VŘSR (Velké říjnové socialistické revoluce, tedy bolševické revoluce v Rusku, 7. listopadu) v Plzni, kdy byl zase lampionový průvod. Kvůli tomu byla
omezena doprava a museli jsme se ženou jet oklikou přes Roudnou. Tam se
vytvořil štrůdl aut tak, že se to zastavilo, dalo se vystoupit a
sledovat nad siluetou města ohňostroj. Fakt jsem řek: ...tak už to mají
soudruzi letos naposled..!
Ivana nevěřícně kroutila hlavou. Byl jsem 27.
října u výslechu na StB a žili jsme v obavách, aby mě zase nezabásli.
Jenže u toho výslechu jsem měl dojem, že už to soudruzi tajní zabalili a
chtějí jenom vědět, co s nima uděláme, až se to posere.
To, že se to
posere, jsem věděli asi od června, kdy k nám přijel z Prahy náš krajský
instruktor Obrody plukovník, pak vojín a dneska zase generál Vojta Mencl
(
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Mencl_(historik) a říkal, že naši vědátoři, makáči u Vodních zdrojů v maringotce spočítali, že to vydrží eště tak půl roku.
Sedli jsme do našeho modrého Trabanta (jak symbolické) a dojeli domů.
Že se 17. listopadu něco semele, jsme věděli taky od Vojty Mencla. Pro
nás to nebylo žádné překvapení.
Samozřejmě jsme poslouchali Svobodnou
Evropu a Hlas Ameriky a sledovali dění v NDR.
To byla pro nás velká
naděje a skoro jistota: Wir sind das Volk - My jsme ten lid, znělo z
tamích demonstrací.
Lidi ztratili strach z mocných a zjistili, že jsou
to šaškové, jako ten náš Jakeš při projevu v Červeném Hrádku u Plzně.(to
není žádný hrádek, ale bylo to vzorné JZD, tedy "v" Hrádku).
19.listopadu 1989 jsme jeli se ženou tramvají od jejích rodičů, kde byly
též děti a z tramvaje jsme viděli, že před divadlem J.K Tyla je hlouček
lidí a hoří tam svíčky. Tak jsem vystoupil, Ivana jela dál domů.
U
divadla byli herci v čele s Pavlem Pavlovským a taky advokáti, co hájili
disidenty. Ti už taky věděli, že se to hroutí..
Jel jsem do Lobez za
chartistou Jirkou Šaškem, kterej už lez do postele. Rychle se s bráchou
oblíkli a jeli jsme k divadlu...
Dál už víte, jak to dopadlo...Já mám
domluven na čtvrtek 25.listopadu t.r. rozhovor s Pamětí národa, tak mi
třeba ještě něco napadne.
Nebyla to sranda, měli jsme strach. Spal jsem v
teplákách a udělal si v plotě díru k sousedům, kdyby zase ráno přijeli,
tak bych byl přes zahrady utek na chatu mého tchána, jak bylo
domluveno.
Jenže to všechno dobře dopadlo. To, co je dneska, taky dobře
dopadne. Tak se nebojte a zapalte svíčky, ne jako smutnou vzpominku, ale
jako symbol naděje, která nikdy neumírá...
9537
Diskuse