Bude ruský útok na Ukrajinu znamenat miliony uprchlíků v Evropě?

21. 12. 2021

čas čtení 15 minut

Jan Čulík:

Vážení televizní diváci,  v posledních dnech a týdnech jsme zažívali takovou ságu ohledně českého ministra zahraničí,  který má být dnes, 17. prosince,  pan Lipavský, konečně jmenován. Poté, co  Miloš Zeman ustoupil nově designovanému premiérovi Fialovi,  Kritika byla ze strany pana prezidenta Zemana, že údajně není pan Lipavský dostatečně kvalifikovaný. Samozřejmě takové útoky znamenají, že ten ministr zahraničí se do té funkce dostává už v relativně oslabené pozici. Ale já možná se na to dívám trošku cynicky, ale když pohlížím na českou zahraniční politiku, tak mám z toho dlouhou dobu pocit, že ona nikdy nebyla příliš silná, nebyla příliš definovaná, v Evropské unii Českou republiku v podstatě nebylo slyšet, nikdo moc neví, co vlastně si Česká republika přeje, jakou má strategii.

Jan Čulík:

Nikdy podle mě nebyla ČR schopná prosazovat rozumné strategie v mezinárodní politice a sjednocovat se s jinými zeměmi. Nevím, jak to v nové vládě bude pokračovat teď, ale v současné situaci máme v Evropě bezprecedentní problém, který jsme opravdu nezažili. Náš komentátor Karel Dolejší, kterého tady vítám jako své ostatní kolegy Bohumila Kartouse a Albína Syberu,  napsal v jednom svém komentáři, že opravdu hrozí ruská vojenská agrese proti Ukrajině a Česko to nevnímá. "Dále se tam tančí na polistopadovém Titaniku." Pane Dolejší, nedíváte se na to příliš apokalypticky? Také mnozí lidé z České republiky  na vás útočí, že to je všechno nesmysl. Co říkáte o té hrozbě vojenské agrese Ruska vůči Ukrajině?

Karel Dolejší:

Já bych k tomu chtěl říct, že tady pozorujeme jakousi obdobou toho, čemu se říká ve vztahu k Číně syndrom Gordona Čanga. Gordon Čang byl analytik, který léta předpovídal zhroucení Číny pravidelně, ale když se v Číně cokoliv stalo, co bylo důležité, tak jsme to od Čanga neslyšeli a teď máme tu situaci takovou, že lidé, kteří pravidelně předpovídali, že Rusové se už chystají na Ukrajinu, tak najednou se zastavili a říkají, ale vždyť se nic zvláštního neděje. "To už jsme viděli tolikrát." A naopak ti skeptici, kteří vždycky varovali, že není třeba přehánět, ale je potřeba sledovat podrobně události, tak říkají, dávejte pozor, teď to opravdu je něco jiného, než co jsme už tady viděli v minulých letech opakovaně, protože zaprvé jsou v pohybu mnohem větší ruské jednotky z mnohem vyšší organizační úrovně, než jsme byli zvyklí. Už to nejsou nějaké ty praporní taktické skupiny, ale vidíme, že v pohybu jsou celé armády a technika, která patří tento stupeň, a změnila se celá rétorika ruského prezidenta, který teď klade požadavky, které adresuje NATO a musí si být vědom, že jsou to požadavky, které splněny nebudou. Že to vyvolá obrovskou konfrontaci a teď je otázka, proč to dělá, že.

Jan Čulík:


No tak Rusko argumentuje, všichni ti jeho komentátoři, náměstek ministra zahraničí a tak dále, že oni se cítí ohroženi, že NATO proti nim připravuje agresi, a tak oni musejí zahájit válku.

Bohumil Kartous:

Tak to je samozřejmě rétorika, kterou ruský autoritářský systém neustále udržuje. Pokud bychom se nemuseli obávat eskalace konfliktu na ukrajinsko-ruské hranici, tak by tam nesměl probíhat už několik let hybridní konflikt. Tam by nesměla probíhat hybridní válka, která stála životy už tisíce  lidí. Takže to, že může dojít k otevřené agresi, to riziko tady je relativně vyšší než kdekoliv jinde v Evropě. Část Evropy a netýká se to jen České republiky, se stává vysoce závislá na dodávkách plynu z Ruska.  To znamená, že Putin teď může relativně dobře spoléhat na to, že má řekněme vyšší karty v té hře o to, kdo to déle vydrží, ale uvidíme, do jaké míry je ochoten jít do hry vabank, protože v okamžiku, kdy by Rusko otevřeně zaútočilo na Ukrajinu, tak je to vlastně vyhlášení války a -  

Jan Čulík:

Tady je asi problematická věc, takže já si myslím, v tom bych souhlasil s Karlem Dolejším, že Západ je v podstatě rozložený a samozřejmě nějakým podstatnějším způsobem asi té Ukrajině nepomůže. Tedy oni se je snaží vyzbrojovat, ale že by tam třeba já nevím proboha Evropská unie nebo NATO  poslaly nějaké vlastní vojáky, tak to se asi nestane. A  Putin zřejmě tohle to dobře ví a počítá se slabostí Západu a Spojených států. A pokud tedy očekáváme, že bych té invazi došlo, tak to bude mít určité dopady, pane Dolejší, na střední Evropu, zejména asi miliony ukrajinských uprchlíků, povídejte.

Karel Dolejší:


Ty odhady počtu možných uprchlíků sahají někde od čísla dva miliony až třeba k deseti milionům. Podle toho, jak by vypadal rozsah těch operací a reakce ukrajinské veřejnosti. Je samozřejmě na místě očekávat, že v první fázi by to zasáhlo sousední země, to znamená Polsko a Slovensko, Rumunsko. Ale při takovém počtu uprchlíků se nedá očekávat, že ti lidé zůstanou na jednom místě. Budou se snažit dostat dál. Bude to problém celé Evropy. V takovém případě, který bude potřeba rychle řešit v zimních podmínkách, ti lidé nemůžou samozřejmě zůstávat někde venku. Čili bude to akutní humanitární krize, jakou jsme nezažili. Myslím ani v minulých letech.

Jan Čulík:

A potom je tady ta otázka, jestli se pokusí Západ, Evropská unie proti případné agresi Vladimíra Putina na Ukrajině udělat nějaké kroky. Asi většinou jsou to jenom finanční, ekonomické, chtějí Rusko vypnout ze systému Swift, z  těch mezinárodních plateb, což tedy údajně by poškodilo ruskou ekonomiku. Ale že by to tedy byla nějaká výrazná akce? To mi  nepřijde. Takže Putin potom vypne ten plyn, že ano. Jak to bude  v Čechách, když npřestane docházet nebo do Německa ten ruský plyn?

Karel Dolejší:

Popravdě řečeno, já si to radši ani nechci v tuto chvíli představovat, že by došlo ze dne na den k odpojení plynu, ale nějaké  závdavky už na to existují, protože třeba přes Bělorusko už teď do Německa neteče žádná ropa. Znamenalo by to, že lidé si budou muset ze dne na den pořídit domů přímotopy. Ti, kteří topí plynem nebo vaří na plynu, což znamená velkou investici, ale hlavně už v tuto chvíli zdražuje elektřina, jejíž spotřeba by dál rostla. Nemám k dispozici žádné odhady a zjevně by to letělo nahoru obrovsky a stát by musel ty svoje kroky, které teď plánuje, ještě víc přizpůsobit tomu, že se tak krize vyvolaná růstem cen elektřiny daleko více prohloubí a bude daleko horší.

Jan Čulík:

Pane Sybero, co si myslíte o neexistenci české zahraniční politiky a co má v takové situaci pan Lipavský dělat? Nebo ještě třetí otázka: Proč je Česká republika v té věci tak blazeovaná? Opravdu mají všichni kritikové pravdu, že to přeháníme a že k žádné invazi nedojde?

Albín Sybera:


Když bych se to měl v rychlosti pokusit vzít popořadě, tak v první řadě souhlasím s tím, že česká zahraniční politika je nebo, respektive, když bych si měl vypůjčit termín, který padl v minulém týdnu na Intellinews, tak zkrátka česká zahraniční politika není tam, kde by měla být. Z pohledu rozlohy země, to znamená středně velké unijní země, zahraniční politika je opravdu oslabená a stejně jako je oslabený i ten úřad po předchozích vládách. To není žádné tajemství, to je naprosto naprosto veřejný fakt.

Jan Čulík:

Mně to mimochodem, že vás přerušuji, říkal nedávno jeden český diplomat, který si stěžoval na slabost české diplomatické služby a zahraniční politiky.

Albín Sybera:


Ono jsme to mohli vidět na několika kauzách včetně včetně bych si troufl tvrdit i na tom zdlouhavém jmenování Jana Lipavského do vlády Petra Fialy.  A samozřejmě potom také zůstává otázka, jestli celý ten taneček vlastně neměl ve skutečnosti trošku přehlušit tu skutečnost, že se do té vlády dostala kontroverzní osoba, jako  je Pavel Blažek.

Rusko je režim, kde se ten oligarchický systém vládnutí dotáhl do takové fáze, kdy vlastně těžko rozlišujeme, jestli se tam jedná o politické cíle anebo obchodní cíle. A ten celý konglomerát oligarchů navázaný na Vladimíra Putina, ten samozřejmě chce -  z povahy oligarchy jde obrana vlastního majetku -  udržet svoje pozice a jim by samozřejmě pro udržení těch pozic rozklížený Západ vyhovoval výborně. A k  tomu  ten konflikt na Ukrajině dost dobře může být zástupnou záležitostí.

Karel Dolejší:


Koncem Sovětského svazu byla taková snaha ekonomicky postavit Rusko na nohy. To se týkalo jak Gorbačova, tak potom těch prvních porozpadových let, když Rusko vznikalo, byla tam představa, že se provedou tržní reformy a ta země začne  dohánět Západ, jako by se ohlašoval Chruščov. Ale teď pozorujeme už dlouho něco jiného. Jedno z poučení, která lidé jako Vladimir Putin vyvodili z rozpadu Sovětského svazu, je to, že se kladl příliš velký důraz na ekonomiku. Oni dospěli k závěru, že to je chyba, že vojenské prostředky jsou silnější než ekonomické. A proto pro ně ekonomické zájmy nejsou ve skutečnosti tím nejdůležitějším.  A vidíme, to i na tom, jako Rusko  dneska vypadá, za poslední leta poklesla životní úroveň obyvatelstva asi o 10% a nijak se to neřeší a plánuje se další konflikt se Západem, který může vyostřit tu ekonomickou situaci mnohem víc a zdá se, že Kreml je s tím spokojen, takže já si nejsem jistý, jestli bych hovořil o tom, že tady jsou ve hře ekonomické zájmy. Spíš si myslím, že tak jak ty signály z Kremlu přicházejí, je to snaha obnovit Sovětský svaz, který by samozřejmě musel obsahovat kromě Běloruska také Ukrajinu, přinejmenším, a Vladimir Putin je zřejmě ochoten udělat kdeco pro to, aby tady toho cíle dosáhl, včetně války.

Jan Čulík:


Pozorovatelé včetně Marka Galeottiho myslím hovoří o tom, že se ale většina ukrajinského obyvatelstva nikdy nepodrobí ruské okupaci a že tam  vznikne dlouholetá partyzánská válka. Možná na východě samozřejmě žijou Rusové, ale ne ve zbytku země. Myslíte si o tom, že je to pravděpodobné?

Karel Dolejší:


My nevím, co Kreml v  tuto chvíli plánuje, těch scénářů je několik. Ten jaksi nejrychlejší by počítal jenom s tím, že dojde k nějakým raketových náletům, nebo k ostřelování ukrajinského území, zničení klíčové infrastruktury a takových těch uzlů obrany. A ten nejmasivnější scénář naopak počítá s tím, že by došlo k nějaké okupaci, ale neviděl jsem nikoho, kdo by předpokládal, že by byla okupována celá Ukrajina. Taky nevíme, jaký by tam byl časový horizont.

Bohumil Kartous:


Rusko,  jak podotýká Karel Dolejší jedná čistě pragmaticky. Tu pragmatiku je nutno vztahovat k vládnoucí garnituře, ne k Rusku jako takovému. Samozřejmě že pro obyvatelstvo by bylo lepší, kdyby se Rusko ekonomicky otevřelo, což by ale znamenalo, že vlastně ta současná garnitura zažije redukci moc, protože ta moc by se rozprostřela dle ekonomického vlastnictví, tak to je v každé zemi.

A to samozřejmě ruská, řekněme kágébácká, oligarchická struktura nechce dovolit a jejich jedinou šancí je se snažit ukazovat jak dovnitř, tak navenek svou vojenskou sílu, protože ekonomicky a technologicky Rusko nemá žádnou šanci konkurovat Západu, konkurovat Číně. Je z tohoto pohledu čistě rozvojovou zemí. Jediné, co si udržuje, je technologický rozvoj v oblasti zbraňových systémů, což zase potvrzuje tu myšlenku, že řekněme, bezpečnost, válečná oblast je jedinou, ve které si Rusko udržuje  status velmoci.

Nemyslím si, že by došlo k okupaci  celé Ukrajiny. Cílem Ruska je jednak vytvořit jakési nárazníkové pásmo a jednak, pokud by k tomu došlo, ukázat, že představy o tom, že Ukrajina bude přijata do NATO, jsou pro Rusko nepřijatelné a jsou to úvahy, o kterých se samozřejmě otevřeně mluví. Takže Rusko se snaží ten nárazníkový pás, který má,  si ochraňovat a pokud možno rozšiřovat.

Ještě k pozici české diplomacie. Já myslím, že Jan Lipavský reprezentuje určitou konzistenci, ukázal během svého působení v zahraničním výboru sněmovny, že je zcela orientován prozápadním směrem, je to  člověk, který bezpečnostní a zahraniční politiku chápe v intencích toho, co představuje Severoatlantická aliance nebo Evropská unie. V tom si myslím, že můžeme očekávat naprostou konzistenci a ani se nedomnívám, že by v tom jakkoliv byla vláda  vnitřně rozklížená nebo rozložená.

Problém je, že česká diplomacie, už bylo řečeno, je velmi slabá a vlastně nebyla schopná prokázat  nějakou míru spojenectví a angažovanosti právě v těchto otázkách. Je samozřejmě na místě se ptát, zda k tomu bude mít Jan Lipavský příležitost. Jeho slabinou,  pokud nějakou má, je jeho exekutivní nezkušenost a samozřejmě to, že přichází do prostředí, které ho nemusí respektovat, ne kvůli jeho takzvané kvalifikovanosti, o které pohybuje člověk, který je vystudovaným inženýrem ze socialistického Československa, to znamená jeho kvalifikace v zahraniční politice je vysoce pochybná, mluvím o prezidentu Zemanovi, ale kvůli profesionálnímu diplomatickému sboru, který tvoří osazenstvo ministerstva zahraničí. Tam si myslím, že může být velký problém a bude hodně záležet na tom, kým se  Jan Lipavský ve své pozici ministra obklopí, protože potřebuje lidi, kteří mu pomohou ten úřad udržet v nějaké míře loajality vůči němu. Myslím si, že to nejtěžší proběhne teď v následujících měsících, maximálně v jednom roce do prezidentských voleb. Pak se může ta situace diametrálně změnit, protože s tím jakási symbióza mezi Hradem a vládou může významně pomoci ministru zahraničí v tom prosazovat svoji politiku uvnitř  i navenek. Takže ty nejhorší měsíce hlediska zahraniční politiky budou probíhat během setrvání prezidenta Zemana v úřadu.

Jan Čulík:


Pánové, děkuji vám. Doufejme, že nedojde k nejhoršímu. Děkuji vám za vaše vysvětlování. Vážení televizní diváci, děkujeme vám za pozornost. Na shledanou.


 

0
Vytisknout
6941

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2022