Nechceme šířit covid, a proto budeme cestovat

11. 1. 2022 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 2 minuty

Za stálého cestování po planetě Zemi kňučíme, že se nám tím rychle roznáší COVID. Když někde vznikne mutant, je za pár dnů nebo maximálně týdnů na opačné polokouli. Je to jako ten obnošený vtip, kdy notorik přijde k lékaři a mumlá: „Doktore já když se Vám vožeru, tak je mi vždycky tak, ale přece tak strašně zle… vůbec nevim co s tim mám dělat?“ Doktor se hluboce zamyslí a odvětí: „Zkuste nechlastat, člověče.“

 

Dokud neomezíme významně svoje cestovatelské pudy, dokud nezařadíme zpátečku (samozřejmě hlavně u cest mezinárodních), možná budeme stále jen honit kočku za ocas. V demokracii se samozřejmě nikomu nezakazuje cestování pro cestování. Jenže COVID (a určitě i leckteré další mrchy, které přijdou někdy v budoucnu) je velký průšvih.

Když téma zjednodušíme na malé české pískoviště, určitě lze našim cestovatelům, i těm z jiných zemí přijíždějících k nám, zkomplikovat cestování tak, aby bylo po dobu jakékoli pandemie omezeno na přiměřenou (nejnutnější) míru. Aby naši občané, kteří byli v životě třeba 20x u moře či ve velkých horách nelpěli na tom, že právě nyní tam musí cestovat opět a za rok opět nebo ještě lépe za rok dvakrát. Co jsou v cestování nejnutnější případy, není třeba vysvětlovat. A samozřejmě, pokud člověk splní komplikovanou, ale smysluplnou řadu podmínek, ať cestuje kamkoli. Pokud to hodně chce, tak mu dlouhé a velmi komplikované vyřizování nejspíš za to bude stát. Mnoho lidí ale pak raději bude chtít využít svůj čas na rozumnější věci.

Pokud chceme podporovat smysluplný cestovní ruch i v dobách pandemických, jako řekněme dobrý obchod a významnou část národního hospodářství, bylo by dobré se dlouhodobě zaměřit na pandemicky udržitelné produkty. Například na regionální turistiku zcela oddělených rodin; na promyšlenou agroturistiku (která může jako pozitivní externalitu přinést i lepší vztah veřejnosti k zemědělské krajině a tím - logicky – časem – i přispět k jejímu ozdravení) nebo třeba na relaxační pobyty na venkově spojené s nezištnou pomocí lesníkům v našich zdevastovaných lesích (to mne vrátilo v myšlenkách do 80. let předchozího století, kdy jsme s Brontosaurem jezdili do kůrovcem sežraných tenkrát pohraničních hor pomáhat se stromky a stromkům).

Chce to prostě v rámci COVIDU nebýt pozitivní ale negativní :-)





1
Vytisknout
3095

Diskuse

Obsah vydání | 13. 1. 2022