Nevyžádané rady I.

6. 1. 2022 / David Marenčák

čas čtení 12 minut
Není mým zvykem nabízet řešení a odpovídat tak na otázku „a jak se to tedy má dělat lépe“, která je častěji než méně zastřeným pohlavkem k umlčení než vážně míněnou zjišťovací otázkou. Domnívám se, že problém, aby byl řešen, musí být nejdřív pojmenován a uznán. Analýza a postřehy jsou už hodně dlouhou dobu specializace samy o sobě a proto ten, kdo vnímá, hodnotí, analyzuje nebo glosuje, není automaticky povinen nabízet řešení, natož snadná, instantní, levná, bezrozporná řešení, jakou odpůrci pojmenování problému obvykle požadují ne proto, že by je chtěli realizovat, ale aby zachovali status quo. Ten jim může vyhovovat z řady důvodů, včetně pouhého obvyklého strachu ze změn.

Tentokrát ale učiním výjimku a pokusím se nastínit jeden z možných lidštějších, empatičtějších a účinnějších způsobů komunikace.

Nevyžádané a knížecí rady mají ve svém průniku coby samostatných kategorií další průnik a tím je snobství. Snobství v nejširším významu není okázalá statusová spotřeba a nafoukanost, ale v podstatě kognitivní bias zvaný unáhlené zobecnění. Na základě malého kousku z vás ohodnotí a odsoudí celého člověka. Často na základě zaměstnání, akademického titulu, majetku, vzhledu, ale i takových banalit, jako je jedna košile, jeden výrok, jeden omyl, nehoda, krátká věta apod.

Obecně lze konstatovat, že dynamika nevyžádaných rad je založena na sociální funkci  - kdo nevyžádaně radí a soudí – povyšuje se a objekt svých rad ponižuje.

Tento základ je přítomen vždy, nicméně motivy jsou několikeré:

1. (ne)vědomá snaha udělat si dobře
2. (ne)vědomá snaha bořit, ponížit, škodit
3. a bohužel také snaha pomoci (nešikovně)

Jako kuriozitu dávám k dobru oblast komerční new age, ve které se tento jev popisuje jako energetické upírství, kdy jeden člověk sosá energii druhého, řešením jsou nejrůznější magické ochrany, štíty a bariéry, ale když si odmyslíte onen subkulturní slang, zjistíte, že dynamiku mezilidských interakcí popisuje docela výstižně, hodnotně.

Na sociálních sítích byl tento fenomén vypilován k dokonalosti. Lhostejno, o jaké jde téma a skupinu, ať jde o háčkování, zahrádkaření, cestování, dopravní informace, chov psů, motorismus nebo skupinu ke sdílení fotografií zajímavých turistických lokalit, scénář je vždy stejný. Příspěvek ve formě  sdílení nějaké zkušenosti se vždy dočká guláše ve složení 50% rad zcela mimo mísu, a to včetně rad toho, co v příspěvku bylo uvedeno jako nefunkční. 30% osobních útoků různé úrovně agresivity a vulgarity. 19% je hodnocení osoby tazatele, jak jinak než na pevně snobském základu. 1% jsou příčetné, věcné a funkční rady. Poměry se různě liší, ale trend je zřejmý. Prostý otazník za větou je poukazem k levné pastvě na cizí účet, bez ohledu, co tím kdo komu způsobí.

Pro body jedna a dva jsou i mimo sociální sítě široce dostupné laciné cíle. Není náhodou, že adresáty „dobře míněných“ rad jsou nejčastěji ženy – matky, chudí, libovolné menšiny či lidé prostě v nějaké formě situační slabosti.

V případě matek se oprávněn a povinován udílet rady cítí každý, kdo má, měl děti nebo byl kdysi dítě. Protože ženy jsou z důvodů přetrvávajícího patriarchátu ve slabší pozici jaksi automaticky, je normální jim nejen radit, jak děti vychovávat, ale jestli je mají mít, jak se mají oblékat (zejména aby se vyhnuly znásilnění) a vůbec jak ekonomicky přežít, jak řešit strukturální problémy a chování otců/manželů.

V případě chudých, to jsou hotové olympijské hry. V nich každý, kdo chudobu zná jen z pohádek, ví nejlépe, jaké mají chudí možnosti, co dělají špatně a jak se stát milionáři. O sytých, co hladovým nevěří, už bylo napsáno mnohé. Stojí ale za zmínku, že toto absurdní odtržení od reality je přesně ona epistemická krize, která se jako jev popularizovala až s covidem. Byla tu ale už dávno před ním. Jenže zejména sytí liberálové s břevnem v oku o této krizi rádi mluví, když mistrují chudé. Mistrují chudé,  že mají být společenskému systému vděčni za to, že jsou sami hladoví a sytí jsou přežraní. Mají více věřit společenskému uspořádání, které s nimi sice zametá, ale najednou to s nimi myslí dobře a tak hurá si šupajdit pro Tečku. Nebo když do omrzení opakují fráze o mediální a jiných gramotnostech, jako by rozdílné sociální pozice, zkušenosti a možnosti vůbec nemohly mít jakýkoli vliv na interpretaci zbožštělých faktů, dat, těch správných informací. Tento racionalistický mýtus, že stačí lidem norimberským trychtýřem nalít naše vlastní znalosti a nikdo následně nemůže mít jiné postoje a názory než jsou ty naše vlastní, je neuvěřitelně rozšířen.

Z pohledu psychologického jsou nevyžádané rady aktem verbálního útoku, informačního násilí. Nelze se pak divit, že apely na vzdělávání, nebo rady, co si kde zařídit, nikdy nepadají na úrodnou půdu a budí jen odpor a hněv.

Tragikomickou perličkou ze světa knížecích rad je nedávný status marketéra z Kataru, ve kterém se na normostraně textu nejprve chlubí, jak země jeho aktuálního bydliště bravurně pandemii zvládá, žádný strach a pak kovidáriu Česko, kde v tyto dny ÚZIS predikuje až 50 000 nových nákaz denně, schází se hejtmané a rokují o možných výpadcích základní infrastruktury, poradí na další normostraně textu, ať se na všechno snažení a zápolení vykašlou a dají si pohodu jako on.

Komunikační nešikovnost

Třetí případ je sice nejméně častý, ale o to smutnější. Takové to mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždy. Radit, a to i vyžádaně, neumějí ani lidé, kteří jsou motivováni snahou pomoci. Pro ně píšu tučně: Opakem nevyžádaných rad nejsou rady vyžádané, ale naslouchání.

Pokud patříte mezi ty, kteří chtějí pomoci, mám pro vás dobrou i špatnou zprávu. Ta dobrá je, že to občas funguje a má to smysl. Ta špatná je, že to stojí čas, energii a je to plnohodnotná duševní práce.

Nejprve je nutné zhodnotit, jestli je ten pravý čas a místo. Zeptejte se sami sebe, co vás pudí na první dobrou vyjmenovávat možnosti nebo udílet rady? Nechce se jen druhý člověk jen vypovídat? Opravdu jeho situaci a problému rozumíte? Nebo jen cítíte pnutí a nevíte, co říci? Pak raději mlčte a klidně přiznejte – zasáhlo mne to a nevím, co na to říci.

A dále - opravdu radu potřebuje? A jak to víte, řekl si o to výslovně? Pokud budete sami k sobě poctiví, jistě se nachytáte, že zrovna platí bod jedna nebo bod dva. V tom případě je pro všechny zúčastněné lepší, když se kousnete do jazyka a pomyslíte na to, že si radost uděláte jinak než na něčí úkor.

Pokud otázka po názoru či radě skutečně padla, nezbytnou podmínkou je vyslechnout a doptat se na všechny podstatné okolnosti, detaily a kontext. Následně se nad tím zamyslet a tím myslím opravdu zamyslet, což vyžaduje minimálně trochu časového odstupu. Prvních deset věcí, které vás napadnou, již adresát nejspíš vyzkoušel a z libovolného důvodu mu nefungovala, nebo tomu brání něco, o čem nevíte. Vysolit první věc, která vás napadne je bohužel opět ponižující a zraňující – příjemce vašich rad z toho oprávněně vycítí, že mu nestojíte ani za to zamyšlení, že mu spíš než pomoci, chcete ukázat prostředníček, případně něco z předchozích zmíněných variant jedna a dva.

V dalším textu to vysvětlím podrobněji, tady jen krátce – rady spíš fungují způsobem informování o možnostech, protože zachovávají příjemci svobodu a důstojnost. Zkuste si to představit sami na sobě – jdete lesem, potkáte člověka, který na vás houkne – tam nesmíte! Nechoďte tam, je tam medvěd! A teď si zkuste představit, jak na vás bude působit – dobrý den, támhle v tom smrčí jsem před chvílí viděl medvěda. Cítíte ten rozdíl? V první verzi slyšíte příkaz, v druhé verzi je rozhodnutí na vás.

Nevyžádané rady totiž kradou svobodu. Často mylně předjímají příliš mnoho věcí, nebo je apriorně a záměrně ignorují. Přetřásaná věc může být třeba pouze jednou z mnoha, z nějakého důvodu není prioritou, není tolik akutní apod. Ba co hůře, jsou v podstatě jen povelem ke splnění, který předjímá jak proces, tak i výsledek.

Příkladem budiž odposlechnutá reálná konverzace. Už před lety byla absurdní, natož dnes:


A: „Majitel bytu nám odmítá opravit topení a teď v zimě kvůli tomu klepeme kosu“
B: „Tak si nechte postavit barák na klíč, za milion se dá sehnat, je to bez starostí a pohoda“


Znal jsem alespoň lehce obě strany konverzace, následovalo několik toček ve smyslu
A: ale tomu brání skutečnost xy (např. nemám na to peníze)
B: no tak si nechte (další hurvínkovská rada)
po kterých následoval naštvaný odchod B nejen z konverzace, ale bez pozdravu i z prostoru.

Předně, ani raketová výstavba v Číně by nezvládla akutní problém vymrzlé cimry jednoho činžáku vyřešit výstavbou nového rodinného domu - čili jde o problémy volně související, ale oddělené. Za druhé, oba lidé se neznali tak dobře, aby věděli o svých majetkových, sociálních a jiných možnostech. Radit proto někomu cokoli, co je zcela mimo jeho možnosti, je opět ponižující a urážlivé.
Za třetí, rada zužuje možnosti z velké množiny možný na jednu jedinou a předpokládá tím, že právě a výhradně tato jedna povede k ideálnímu výsledku. Za takovou jistotu by na trhu trhali ruce.
Za čtvrté, a to už fabuluji, může být neznámým kontextem to, že jeden z vymrzlé domácnosti se chystá na dvouměsíční služební cestu do ciziny a druhý na plánovanou operaci, takže tento problém po pár dnech přestane být akutní a bude mít dost času k řešení až během léta.

Z výše napsaného je už snad patrné, oč je prvních dvou verzí řádově více než té poslední. Oč je snazší bořit, než stavět, o to snazší je se chovat ignorantsky a hukálsky (=hubou kácí lesy) než empaticky a vlídně.

Nejen sociální sítě, ale hysterický a narcistní duch doby lidi školí a nutí, aby byli sebe preferenčně zaměřeni být více slyšet, než naslouchat, uždíbnout si kousek libého pocitu kdekoli se jen namane příležitost, klidně z živého masa bližního, hlavně když chutná.

Otázkou pak zbývá, k čemu se chceme přidat nebo čemu bránit. Co zmenšovat a co naopak podporovat. Vše má své osobní a rychlé pro, i celospolečenské a dlouhodobé proti. Nejspíš vždy budou lidé, kteří dají přednost snadnému zbabělému parazitismu a pasení se na druhých. Ale nemusíme z toho mít normalitu. V dalším díle si povíme něco o sebeobraně jak v pozici nezúčastněné třetí strany, tak v pozici adresáta, respektive granulí pro nenasytná ega.

1
Vytisknout
9651

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2022