Kolik je tu najednou kovaných antikomunistů!

7. 1. 2022 / Jiří Hlavenka

čas čtení 6 minut
Pozn. red. K níže uvedenému příspěvku Jiřího Hlavenky je nutno znovu připomenout výsledky výzkumné práce historičky Muriel Blaive, která přesvědčivě zjistila, že zkušenost lidí z života v československém komunismu neodpovídá propagandistickým představám antikomunistů. Kromě toho, během čtyřicetiletí, kdy bylo Československo kolonií Sovětského svazu a vláda v něm z jeho vůle KSČ, se vystřídaly nejméně čtyři diametrálně odlišné režimy. Lidi to vědí.

K tomu:



Tři dny na mě z Facebooku blýskají prohlášení lidí, že fakt nesouhlasí s komunismem, protože ten minulý režim byl přece zločinný, držel lidi v nesvobodě, zabíjel je a držel je v gulazích. S bezpečným odstupem dvaatřiceti let tak může každý vyslovit svou verzi samozřejmosti a sklidit za to spoustu lajků. Palce hore!

Akorát že je dobré si neplést koše s baňama a trochu se dovzdělat.

Režim, který zde před přes čtyřicet let vládl, byl ostudnou, zločinnou totalitou, která zle zmučila naši zemi a naše občany. Nadto jsme ještě byli zemí nesamostatnou, gubernií Ruska, které zde vládlo prostřednictvím podřadných gaunerů.


 
Tento totalitní režim se sám sebe nazýval "komunistickým", případně "socialistickým", ač nikdy nebyl ani jedním. Lumpové všeho světa dobře vědí, že jsou lumpové a potřebují se něčím přikrýt, aby jejich darebáctví nebylo tak vidět. Totalita se nazývala "vládou lidu" (či "lidově demokratickým" zřízením), přesto že nikdy nebyli v naší zemi lidé tak bezprávní jako právě za minulého režimu (s výjimkou režimu nacistického za protektorátu). Tento vzorec se opakuje stále znovu: všimněte si, že ty nejhorší diktatury na světě se pořád opentlují přívlastky "lidový" nebo "demokratický" (viz KLDR), zatímco státy, které disponují vysokou kvalitou demokracie, to o sobě říkat nepotřebují a ani neříkají. Jakmile někde čtu "lidový" a "demokratický", čuju čertovinu.

Je naprostá pravda, že tím, že si zločinný režim dal slova "komunismus" a "socialismus" do své výkladní skříně, tak oba pojmy naprosto zdiskreditoval, učinil z nich symboly útlaku a zla. Je chybou politika či političky se k nim hlásit bez ohledu na to, jak to myslel či myslela, protože si musí uvědomit, že to bude vždy posuzováno v této symbolické, přenesené rovině, byť je to věcně nesprávně. Neznamená to, že na to ale hned musíme všichni radostně skočit a předvádět před světem hrdě svou antikomunistickou (ve skutečnosti "antibolševickou") hruď. Měli bychom už vědět, že čím víc dával minulý režim na odiv ideologii, čím víc soch Marxů a Leninů stavěl, čím víc se k nim hlásil, tím byl ve skutečnosti ideologicky stále prázdnější a soustřeďující se už jen na cynické udržení osobní moci pro skupinku lidí.

Komunismus (v původním, nikoli "zneužitém" pojetí) osobně považuju za špatný, nerealizovatelný koncept. Nebyl ostatně ani nikdy a nikde zaveden, ba ani vyzkoušen - možná jediným zaznamenáníhodným pokusem jsou izraelské kibucy, tedy malé, převážně zemědělsko-řemeslné komunity se sdíleným majetkem. (A také indický stát  Kerala, kde demokraticky zvolení komunisté vládli desítky let, pozn. JČ)   Kibucy existují dodnes, byť spíš přežívají; nejsou dokladem "podívejte se, komunismus funguje", ale spíš poukazují na nekonečnou pestrost vzorců fungování lidských komunit v různorodých podmínkách na planetě Zemi.

Štastnější část planety, kontinent Evropa, kterého jsme součástí, je na tom tak dobře proto, že si vzal to nejlepší z obou světů. To nejlepší ze světa osobní zodpovědnosti, osobní iniciativnosti, podnikavosti, soukromého vlastnictví a soukromého podnikání a svobody konání - a zároveň dovede dobře chránit slabé a zranitelné, zároveň zavedl širokou síť všeobecně dostupných benefitů v dobré kvalitě, zavedl a garantoval práva pro všechny, bez kterých si neumíme dnešní společnost představit. Systém, který kapitalismu otevře dveře, ale současně brání, aby se nezvrhl v loupežnictví.

Ukázalo se to jako správný recept, který vlastně zcela vyvrátil Marxovy ideje o "proletariátu, který nemá co ztratit, leda svoje okovy" (což ale v jeho době byl docela trefný popis reality), protože jednoduše z proletariátu vytvořil slušně blahobytnou střední třídu, která místo okovů má Mercedesy. Měli bychom si přitom uvědomit, že při formování tohoto světa po druhé světové válce k zásadním idejovým zdrojům patřila řada klíčových filosofických či ekonomických osobností předválečného světa. A mezi ně patřil, ať se to komu líbí nebo ne, Karl Marx právě tak jako třeba Friedrich August von Hayek.

Předchozí vládce v této zemi sliboval že "bude líp"; jeho marketingový tým měl autokratické vládce dobře nastudované a věděl co na voliče funguje. A protože taky věděl, že komunismus je slovo zdiskreditované, vymyslel nové - budelípismus. Kam s ním zemi dovedl, víme.

Líp bude. Ale jen tehdy, když se budeme dívat na svět otevřeně, bez předpojatostí, předsudků a dogmat. Když budeme vědět, že žijeme v nejlepším světě z těch co jsou k dispozici, ale současně ve světě, který je plný chyb, nedostatků, nově se vynořujících problémů a hrozeb, které musíme neustále adresovat a s otevřenou, tvořivou myslí hledat odpovědi. Často pracně a bolestivě, protože složité věci nemají jednoduchá řešení. Nevyhýbejme se přitom ani radikálním diskusím a návrhům. I ty do diskuse patří, i ty ji dokáží obohatit - vždyť úspěch (západní) Evropy, který je vlastně triumfem uměřenosti, vzešel i z řady radikálních proudů.

0
Vytisknout
4456

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2022