Soumrak populismu? Těžko…

8. 7. 2022 / Daniel Veselý

čas čtení 2 minuty

Na rozdíl od Fabiana Golga se nedomnívám, že pád protřelého tlučhuby a arcilháře Johnsona je dalším znamením, že se kouzlo populismu vytrácí. Situace v Latinské Americe, kde se po vítězství levicového Gustava Petra v kolumbijských prezidentských volbách očekává opětovný nástup progresivisty Luize Inácio da Silvy do prezidentského křesla v Brazílii, je podle mého soudu odlišná než na Západě a v jiných částech světa.

Pravda je, myslím, taková, že pokud setneme hydře jednu hlavu, zbývají ještě další. Souhlasím s britským novinářem Peterem Obornem, podle nějž není zásadním problém osoba Borise Johnsona, ale prohnilý systém, který vytvořil. Johnson je „užitečným idiotem miliardářů, kterým rozdával smlouvy, lordské tituly, daňové úlevy a exkluzivní přístup do své vládní kamarily,“ píše Oborne. A kdokoliv se po křiklavém klaunovi Johnsonovi ujme premiérské funkce, bude kráčet v jeho šlépějích (miliardář Rishi Sunak?) – třebaže se vyvaruje četných skandálů a excesů. Profesorka z Cambridgské univerzity Priya Gopal soudí, že Johnsonův pád byl víceméně nevyhnutelný, přičemž dalším premiérem se pravděpodobně stane „velice seriózní brexitář“.  Podle Gopal je skutečným problémem destruktivní toryovský projekt, který je pro Británii reálnou pohromou. Otázkou je, zda vykostěná Labouristická strana dokáže tento neblahý stav změnit. Silně o tom pochybuji…

V listopadu proběhnou volby do amerického Kongresu, přičemž nejeden analytik očekává, že nekompetentním demokratům vypálí rybník reakční republikáni. Ti už dlouhou dobu ani nepředstírají, že by jim záleželo na demokratických principech a mechanismech, jak ostatně dokazuje (nikoli poslední) série rozhodnutí ultrakonzervativního Nejvyššího soudu. Usilovná snaha Trumpovy administrativy obšancovat soudní moc svými mnohdy nekompetentními loajalisty teprve přinese to pravé shnilé ovoce. Američtí republikáni si letos připraví půdu pro opětovné dobytí Bílého domu v roce 2024.

Toxický populismus se drží u moci kupříkladu v druhé nejlidnatější zemi na světě v Indii, kde premiér Naréndra Módí za rozdmýchávání protimuslimské nenávisti přeměňuje největší demokracii na světě na hinduistickou teokraci; v Kremlu vládne toxická maskulinita, v Maďarsku „iliberální demokrat“ Orbán, v Polsku je u moci „katolický Tálibán“ – takže to na skomírající kouzlo populismu prozatím nevypadá. 

Položme si ale otázku, jaká jsou napajedla populistické politiky; kde se bere ona přitažlivost všelijakých trumpů, johnsonů, orbánů a dalších extrémistů, kteří se pokrytecky tváří jako muži z lidu? Nejsou za tím opětovná selhání (neo)liberálních demokracií, jež svým elitářstvím a vytvářením sociekonomických nerovností připravily půdu pro triumfální vzestup těchto individuí?

 

1
Vytisknout
4656

Diskuse

Obsah vydání | 12. 7. 2022