Rektorku Claudine Gayovou z Harvardu donutili rezignovat za "plagiátorství". Jak vážné to skutečně bylo?
8. 1. 2024
čas čtení
5 minut
Šlo o vyhození osoby než o výrazný věcný přestupek, napsal Andrew Lawrence.
Dny Claudine Gayové ve funkci harvardské prezidentky byly dost možná
sečteny od chvíle, kdy se zdálo, že při výpovědi před Kongresem minulý
měsíc nejednoznačně odpověděla na otázku, zda údajné výzvy k násilí
vůči židům porušují harvardské předpisy. Bylo to však obvinění z
plagiátorství, které nakonec minulou středu vedlo k její rezignaci.
Vyšetřování deníků Washington Free Beacon a
New York Post,
přinejmenším částečně podnícené konzervativním aktivistou Christopherem
Rufem a jeho křížovou výpravou za vyháněním "levičáctví" a iniciativ za
rozmanitost ze všech koutů společnosti, odhalilo téměř 50 případů
údajného plagiátorství v akademických pracích Gayové.
Podle
harvardské rady školní podvýbor a nezávislý panel pověřený vyšetřováním
obvinění z plagiátorství proti Gayové zjistily "několik případů
nedostatečného citování", ale "žádné porušení harvardských standardů pro
nesprávné vědecké chování"; Gayovou prý "aktivně požádali" o čtyři
opravy.
Není pochyb o tom, že rektorka obviněná z opisování je pro nejvýznamnější americkou národní vysokoškolskou instituci špatným vysvědčením. Je však to, co Gayová udělala, za hranicí únosnosti? Odborníci připouštějí, že je to složitá otázka.
"Říkávala jsem plagiátorství nejstarší profese," říká Barbara Glattová, průkopnice forenzního vyšetřování plagiátorství, která je pravidelně zvána ke konzultacím v závažných případech na akademické půdě i v publikační činnosti. Může se jednat o přímé plagiátorství (kopírování něčeho slovo od slova bez uvedení autora), nepřímý (hromadná krádež myšlenek), mozaikové (změna některých slov, ale kopírování jiných) nebo dokonce o čestný omyl (chyba) - to vše Gayová podle obvinění udělala, i když si za svým vědeckým dílem nadále stojí.
Přestože by Gayová měla vědět víc než kdokoli jiný, zdá se nespravedlivé, že by to měla být ona, kdo to odnese, když si jejích chyb nevšimly instituce, které ji publikovaly - v neposlední řadě také harvardská doktorandská komise, která jí v roce 1998 udělila Toppanovu cenu za nejlepší politologickou disertaci.
Zdá se, že ani Harvardská rada neprovedla tak důkladnou prověrku Gayové bibliografie, než ji jmenovala první černošskou prezidentkou po 387 letech, nebo než ji po šesti měsících ve funkci donutila k demisi.
Od té doby, co byla Gayová vyhnána z úřadu, našel Business Insider něco, co charakterizoval jako podobný vzorec plagiátorství v harvardské disertační práci, jejímž autorem je Neri Oxmanová, profesorka a umělky a manželka Billa Ackmana - miliardáře a donátora Harvardu, který se zuřivě snažil Gayovou za "plagiátorství" zničit. Když to vyšlo najevo, Oxmanová se omluvila.
Údajné nesrovnalosti ve vědecké práci Gayové zjistila umělá inteligence V některých pracích Gayová uvádí zdroj ve špatné větě. V jiných si vypůjčuje výrazy, které i ti, kteří byli údajně obětí jejího opisování, přijímají jako běžné formulace v rámci svého oboru. "Vůbec mě ty pasáže neznepokojují," prohlásil profesor politologie David Canon, jehož práci podle pravicového listu
Washington Free Beacon prý Gayová opsala. "Není to ani zdaleka příklad akademického plagiátorství."
V části poděkování své politologické disertační práce Gayová vyzdvihuje svého vedoucího disertační práce, uznávaného sociologa Garyho Kinga, který, jak píše, "mi připomněl, jak je důležité správně se orientovat v datech a objektivně sledovat, kam vedou", a vzdala hold své rodině, která "mě nutila k práci víc, než jsem někdy chtěla, aby mě povzbuzovali".
List Free Beacon píše, že tyto formulace jsou převzaty z poděkování v knize Facing up to the American Dream (Tváří v tvář americkému snu) z roku 1996 od Jennifer L. Hochschildové, další profesorky sociálních věd na Harvardu. V rozhovoru pro Washington Post Hochschildová řekla: "Moje první reakce byla: 'To je trochu divné.' Ale moje druhá reakce byla: 'Páni, to jsou klišé'." Hochschildová v reakci na rezignaci Gayové řekla listu Harvard Crimson, že je "rozzuřená" na lidi, kteří se pustili do "záměrné kampaně s cílem zničit kariéru Gayové a možná i ji osobně".
Ani s těmi nejlepšími nástroji na odhalování plagiátů není odpověď vždy jednoznačná. Inkriminované pasáže v disertačním poděkování Gayové, jakkoli na první pohled vypadají neoriginálně, by se daly pro znalé publikum interpretovat jako intertextové odkazy.
Mnohá obvinění z plagiátorství proti Gayové se zdají být až pedantská a jsou jen chabě zastřenou snahou podkopat její vědeckou práci zaměřenou na sociální spravedlnost a zdiskreditovat ji jako přední černošskou vědkyni. To, že Ackman, Rufo a další využili plagiátorství k tomu, aby Gaye zničili, se zdá být návratem do dob rekonstrukce, kdy konzervativní zákonodárci využívali zákony o potulce, aby svobodné černochy nahnali do řetězových gangů.
Stejně jako u jiných prohřešků se zdá, že způsob obviňování z plagiátorství souvisí spíše s osobou obviněné než se spáchaným přestupkem. Nemyslím si, že můžeme ve skutečnosti oddělit politickou stránku od plagiátorství, částečně proto, že se často stává, že v některých okamžicích se na některé lidi vztahuje přísná kontrola a v jiných okamžicích ne. Tento případ má řadu tragických a zneklidňujících rozměrů. Nejsem si jistý, zda měly dosáhnout úrovně, která Gayovou donutila k rezignaci.
2485
Diskuse