8. 1. 2024
Odpověď je přímočará: jak Ali, tak Gay vstoupily na velkou veřejnou scénu nepřipraveny, ve svých rolích spektakulárně selhaly a své organizace masivně ztrapnily.
Na začátku srpna Ali snila o tom, že vyhraje sprint na 100 metrů za Somálsko na Letních světových univerzitních hrách Mezinárodní federace univerzitního sportu (FISU) v Číně. Její vystoupení skončilo fiaskem. Vypadala zmateně na startovních blocích. Jakmile závod odstartoval, byla tak pomalá, že kameraman měl co dělat, aby ji udržel v záběru. Pokud jde o zbytek závodu, jeden z reportérů Forbesu poznamenal: "Ali dokončila běh na 100 metrů za 21,81 sekundy, což je trapný finiš, který je téměř dvojnásobný oproti vítěznému času 11,58 sekundy, který zaběhla Brazilka Gabriela Silva Mourão a téměř 9 sekund za druhým nejpomalejším časem 13,15 sekundy Alsy Habibuliny z Turkmenistánu – což vede mnohé k otázkám o tom, jak běžkyně, která nikdy nesoutěžila na velké akci a zdá se, že není trénovaná, byla schopna soutěžit na tak velké mezinárodní scéně."
Když konečně doběhla do cíle, udělala malý skok a triumfálně si poskočila. Video z jejího lenochodího vystoupení se stalo virálním na sociálních sítích spolu s požadavky na vysvětlení.
Na začátku prosince byla Claudine Gayová, rektorka Harvardovy univerzity, předvolána k výpovědi v Kongresu a dotázána, zda výzva ke genocidě Židů na akademické půdě porušuje etický kodex Harvardovy univerzity. Gayová přednesla připravené poznámky, v nichž se chlubila sama sebou a svou institucí ohledně ochrany svobody projevu a po žalostném cvičení ve vyhýbavých manévrech se spokojila s odpovědí, že volání po genocidě Židů na akademické půdě závisí na kontextu. Se svými úsměvy a úšklebky dělala ekvivalent Aliina skoku a výskoku. Videoklip jejího bezútěšného vystoupení se stal virálním spolu s požadavky na vysvětlení.
Po návratu do Somálska byly nejrelevantnější otázky v Aliině případě zřejmé. Kde byl její rekord? Jak se kvalifikovala? Kde byli gatekeepeři? Somálský ministr sportu nařídil vyšetřování, které zjistilo, že Aliin příbuzný ignoroval nebo snížil standardy atletického výběru. Dotyčnou ženu propustil a veřejně se omluvil. Možná to není konec korupce v somálské vládě, ale během 48 hodin to ukončilo celý příběh.
Po ostudném vystoupení Gayové v Kongresu byly podobné otázky kladeny a zodpovídány veřejností. Nejzřejmější z nich je: Jak se někdo s nepatrným vědeckým záznamem pouhých 11 publikací v časopisech za období 26 let mohl stát rektorem Harvardu? Následovala obvinění a důkazy o téměř 50 případech plagiátorství. Jak to proboha mohlo být přehlédnuto? Kde byli gatekeepeři?
Harvardská korporace, orgán zodpovědný za jmenování rektora univerzity, zvolila jinou cestu než somálský ministr sportu. Po sérii popírání a prohlášení o "jednomyslné podpoře rektorky", výhrůžkách New York Post a obviněních z fanatismu přesvědčili Gayovou, aby odstoupila. Přesto zůstává zaměstnána na Harvardu jako profesorka s definitivou a ponechává si roční plat kolem 900 000 dolarů. Pokud jde o univerzitu samotnou, výsledkem je nejméně miliarda dolarů ve stažených závazcích od různých dárců, další sondování Kongresem, propad přihlášek od potenciálních studentů a pošramocená pověst.
To vše vyvolává zvláštní otázku: Pokud je ministerstvo sportu válkou zmítané africké země schopno prokázat etickou transparenci, když byly porušeny objektivní standardy zásluh, co brzdí vedení nejproslulejší americké univerzity? Domnívám se, že odpověď se skrývá v třípísmenné zkratce, která v posledním desetiletí ohrožuje americké a další západní instituce vyššího vzdělávání: DEI, což údajně znamená Diversity, Equity and Inclusion.
DEI je programovou implementací netolerantní progresivní agendy, která pohlíží na stávající struktury vlády, vzdělávání, médií a průmyslu jako na hluboce nespravedlivé. Představuje tyto instituce ve světle hierarchického "intersekcionálního" modelu utlačovatelů a utlačovaných. Konečným utlačovatelem je běloch, muž a heterosexuál. Černoši, ženy, gayové a další jsou definováni jako jejich oběti. Aby se tyto minulé křivdy napravily, DEI by měla navrhnout nové struktury "pozitivní diskriminace".
Takto si jednotlivci jako Claudine Gaypvá zajistili povýšení do výšin nejen Břečťanové ligy, ale i mnoha dalších vznešených institucí. Zásluhy, kvalifikace, schopnost vést – všechna tato kritéria byla odsunuta stranou jako výrazy "systémového rasismu" a "bílé nadřazenosti".
Vinu za to samozřejmě nelze svalovat pouze na jednotlivce, kteří od té doby těží z DEI. Jak Gayová stoupala po žebříčku akademických výsad, její ambice byly ústřední, ale stěží dostačující. Spíše tak činila za spoluúčasti sítě gatekeeperů: Přijímacích kanceláří v Princetonu a Stanfordu; recenzentů, kteří přehlédli její plagiátorství; harvardských výborů, které ji povýšily na různé stupně profesury; a konečně členů Harvardské korporace, kteří ji považovali za nejvhodnější kandidátku na post rektorky.
Díky jejich spolupráci a následkům, které přišly po jejich odhalení, se pravda o DEI dostala do hlavního proudu. Jako zkratka stále platí, ale ne tak, jak zamýšlejí. Ve skutečnosti D znamená degradaci standardů, které se kdysi udržovaly v institucích, jako je Harvard; písmeno E znamená jejich vymazání (erasure); a I neznamená jen indoktrinaci, která následuje, ale také zastrašování (intimidation). Gayová koneckonců neplagiovala jen práci Carol Swainové a dalších černošských akademiků. Jako děkanka a poté jako raktorka se pustila do ničení kariér černošských akademiků, kteří se rozhodli hrát podle pravidel zásluh a akademické integrity, zejména Rolanda Fryera.
V homogenní společnosti, jako je ta somálská, je politika identity především o pokrevní linii. Tam se lidé ve vedoucích pozicích snaží poskytnout členům své širší rodiny výhodu, ať už jsou pro danou pozici kvalifikovaní, nebo ne. Ve vzácných případech mohla být korupce zachycena na kameru, jako v případě baculaté dívky, která si myslela, že by mohla vyhrát sprint na 100 metrů. Za normálních okolností však upřednostňování rodiny a přátel pokračuje, dokud zášť nepropukne v další cyklus občanského násilí. Neexistují žádné hezky znějící zkratky, které by zakryly úplatkářství, a protože všichni mají stejnou barvu pleti a vyznávají stejné náboženství, neměnné rysy jsou irelevantní.
Ve vyspělejší společnosti, jako jsou Spojené státy americké, má korupce jinou podobu. Politika identity zde přebírá roli pokrevních linií. Přednost mají "ženy" nebo "barevné ženy", pokud se striktně drží linie progresivní strany. Konečný výsledek je ale v podstatě stejný. Lidé bez talentu jsou odměňováni a povyšováni. Ti, kterým by se lépe dařilo v meritokracii, kypí záští.
Ve svém bezcitném pokusu vylíčit svůj pád jako něco víc než jen důsledek toho, že byla odhalena jako podvodnice, Claudine Gayová tvrdila, že existuje "širší válka s cílem rozbít důvěru veřejnosti v pilíře americké společnosti... Důvěryhodné instituce všech typů – od agentur veřejného zdraví až po zpravodajské organizace – se budou i nadále stávat oběťmi koordinovaných pokusů podkopat jejich legitimitu a zničit důvěryhodnost jejich lídrů."
Skutečnost je úplně jiná. Harvard – stejně jako New York Times, který zveřejnil její pomluvu – odvedli práci na rozbíjení veřejné důvěry zcela sami. Udělaly ze sebe kašpara stejně jistě, jako to udělalo somálské ministerstvo sportu, když nasadilo zjevně nekvalifikovanou běžkyni. Rozdíl je v tom, že Harvard se ponížil kvůli ideologii, a ne kvůli prostému nepotismu. Dokud nebude tato ideologie vymýcena nejen z jedné univerzity, ale z amerického školství jako celku, bude mafie průměrnosti pokračovat v pochodu – a cestou bude produkovat mnohem více Claudine Gayových.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse