Světový den sociální práce na ministerstvu práce a sociálních věcí se změnil v čekání na naboba…

25. 3. 2024 / Pavel Veleman

Dneska však opravdu kritické připomínky, žádná propagace politiků, a proto ministerstvo práce a sociálních věcí  ještě týden před konferencí raději nedává na svůj web ani na fb program této konference. Takže opět prázdné židle, žádný politik, vše si opět povídáme sami pro sebe…

Oceňované kolegyně čekají na sváteční odpoledne v poloprázdném sále, v jejich očích vidím - přijede nebo nepřijede alespoň ministr, když už jsem jedu přes půl republiky? - chápu je a je mi tak trapně za ministerstvo,...

Kde jsou třeba zástupci Pirátů? Přeci hájí Fialu, IKEM, kampeličky mafie a tajné lichtenštejnské fondy té staré ODS.

Jinak cena pro nejlepší sociální pracovníky pochopitelně opět bez sebemenší finanční odměny nebo třeba placené stáže, či alespoň 14 denní wellness pobytu pro vyšťavené kolegyně, to tak …Co by chtěla tato obslužná lůza - pro “vyznamenané” stačí řadová, skleněná placka za vysoutěženou výrobní cenu MPSV 250,- Kč pro vítěze, ostatní dostanou diplom, karafiát jako na MDŽ a nazdar, a Ti ostatní si mohou vystřihnout velké papírové srdce…. Milionové odměny pro své opričniky musí Jurečka přece někde ušetřit.

Měl jsem zde takový krátký rozhovor na pódiu o mediální prezentaci sociální práce, takže jsem sdělil, že kromě velké nervozity, a pověsti ve velké většině svých kolegů a kolegyň spíše nepříjemného potížisty, který jim bere klid na práci správného sociálního fachidiota, nic jineho…Na druhou stranu mne těší obrovská podpora od menšiny kolegyň a kolegů, kteří děkuji, že někdo sděluje snad i jejich pravdu naší každodenní tragédie….A hlavně od klientů, tam je podpora opravdu velká!

Po zkušenosti s rozhlasovým dokumentem “Bydlení došlo” jsem pochopil zásadní věc, ne my sami, ale svobodní novináři, mladí dokumentaristé - to jsou naše ústa.

Pusťte tyto skvělé žáky Karla Vachka: Rychlíková, Komrzý, Vít Janeček, Remunda a Remundová, Mareček… do institucí jako je miniserstvo práce a sociálních věcí Úřad práce nebo na sociální odbory, do nemocnic, na gerontopsychiatrii nebo do neziskového sektoru a oni Vám (nám) dokáží ukázat objektivní pravdu….

Přestaňte dodávat tu stále stejnou psychologickou, individuální, neoliberální pohádku o všemohoucím jednotlivci nejlépe s hlubokým lidským příběhem, jak nás krmí televizní žurnalistika

My potřebujeme. “dokument - direct”, autentický,  a najednou uvidíme všichni společně -:skutečná střeva každodennosti třeba úřadu práce a pakliže se zbaví zaměstnanci strachu a autocenzury - uvidíme podle mé zkušenosti - prekarizované fyzicky i psychicky přetížené pracovníky, drtící byrokratismus všechny okolo, ty strašné fronty a zoufalství klientů všech věků třeba v Praze, emoce na všech stranách, předsudky, rasismus….IT management, který vše řídí podstatné, neustálé porady pÍ ár managementu, utajené metodiky, mobbing, bossing zaměstnanců, kteří si frustraci vybíjejí na ponižování klientů….

Anebo třeba je všechno úplně jinak a já se mýlím, také je to možné…Nejdříve však si sociální pracovníci vynutí na managementu a politicích - otevření dveří veřejných institucí. To je přece základ mediální demokracie, ty instituce patří nám, veřejnosti a ne politikům ani úředníkům, to jsou přece veřejné instituce, instituce občanů, kteří si je platí ze svých daní a mají právo vidět pravdu a ne jen účelový marketing. Věřte mi, že tito talentovani, eticky velmi dobře nastavení filmaři k tvrdé pravdě, (ať už je jakákoliv), žáci  již zmiňovaného jejich profesora Karla Vachka a nebojme se s nimi hovořit o našem každodenním, pracovním životě. I toto je součástí hájení a pomocí naším klientům - určitě víc než řada, aby se více snažil a prošlé špagety z potravinové banky.

Oligarchie a političtí pokrytci však toto moc dobře vědí,  a tak důležitý třetí pilíř demokracie (svobodná média) prakticky ekonomicky ovládají.

A tak to, co šlo třeba v šedesátých  letech dvacátého  století v USA (pochopitelně si to musela občanská společnost na politicích tvrdě vybojovat) - je dnes v éře hlubokých lidských příběhů (tzv. “háembéčka”), s důrazem na vytěsnění strukturálních, politických problémů, které politická oligarchie jediné dovolí točit. Dnes  do těchto veřejných institucí nejsou vpuštěni ani pracovníci  sociologického ústavu. Ano, přátelé a přítelkyně - takto vytunelovanou mediální demokracie dnes máme.

Přemýšlím, co si o dnešním stavu dokumentu myslí například 93 letá legenda všeho sentimentu a psychologie kýče zbavených dokumentů - pan Frederik Wissman. On a jeho skupina dokázala změnit vnímání veřejnosti svými studiemi amerických instituci - od nemocnice a střední školy přes policejní služebnu až po bostonskou radnici nebo obchodní dům.

Je strašné, jak moc bychom tuto pravdu o institucích dneska potřebovali vědět a jak nám to politická oligarchie díky třeba zástupnému argumentu GDPR nedovolí…..

Ministr dobrého vína a cimbálové muziky nakonec přišel rozdat ceny po neuvěřitelně trapném a ponižujícím čekání. “Už jde, nejde, ze sekretariátu hlásí deset minut, možná pět, ne, 15 minut…". Strašné. Rychle rozdal plakety a ještě rychleji odjel. Ulevilo se mi, jelikož jsem měl strašnou chuť opět něco udělat, což by byl už můj definitivní profesní konec.

Ze zoufalství a opravdové bezmoci z této osoby (ten vánoční večírek po masové vraždě je úplně mimo etiku našeho oboru) a je neuvěřitelné, že tento člověk nás stále reprezentuje a nám to nevadí,

Se svojí kolegyní a skvělou profesorkou Hradecké univerzity, kde vyučuje kritickou sociální práci, paní doktorkou Radkou Janebovou, jsme v první řadě opravdu trpěli. Mimochodem její konferenční příspěvek s názvem “Depolitizace sociální práce” byl za mě jednoznačně nejlepší.

Co lze v tomto bahně dělat? Poraďte mi, čtenáři….Březen 2024.