Británie: Náskok labouristů není tím, čím se zdá

27. 5. 2024

Během několika minut po vyhlášení voleb nezněla otázka, zda Konzervativní strana v červenci prohraje, ale jak moc ji to poškodí.

Současný náskok labouristů je mezi agenturami provádějícími průzkumy veřejného mínění velmi široký, od 15 bodů (J.L. Partners) do 27 (YouGov). A přesto to nevypovídá o celém příběhu: V místních volbách ukazoval podíl předpokládaných národních hlasů (PNV) BBC na jednociferný náskok strany Keira Starmera. Takže, když se díváme na nové volební kampaně, co vysvětluje tyto velké rozdíly – a jaký je "skutečný" náskok labouristů?

Aby na tuto otázku odpověděla, využila společnost Focaldata místní volby z tohoto měsíce k projekci výsledku všeobecných voleb. A naše zjištění vás možná překvapí. Naznačují, že přes všechno vzrušení, které vyzařovalo z labouristických čtvrtí, je jejich lidová podpora mnohem nižší, než odhadují celostátní průzkumy veřejného mínění. Nicméně z velké části díky efektivnímu charakteru současného rozdělování hlasů se domníváme, že Labouristická strana je stále na cestě k velké parlamentní většině: Odhadujeme, že Labouristická strana potřebuje k vítězství 5-7 % náskok hlasů, což je nejnižší hodnota, kterou strana potřebovala od roku 2010.

Jaký je "skutečný" náskok labouristů?

V nedávných komunálních volbách činil náskok labouristů před konzervativci v PNV devět procentních bodů, přičemž strana Keira Starmera získala 34 % a strana Rishiho Sunaka 25 %. To je mnohem menší náskok, než odhadují celostátní průzkumy veřejného mínění.

PNV v místních volbách však nemusí být nutně užitečnou metrikou pro posouzení toho, jak by země mohla hlasovat ve všeobecných volbách. Historie ukazuje, že existuje velmi malý vztah mezi PNV v souboru komunálních voleb, které předcházely všeobecným volbám, a následným výsledkem. Naše analýza posledních 10 všeobecných voleb neukazuje žádný prokazatelný vztah mezi náskokem PNV v místních volbách a konečným náskokem v lidových volbách.

Přesto si myslíme, že PNV bude pravděpodobně mnohem blíže "skutečnému" náskoku labouristů. Celostátní průzkumy volebních záměrů jsou spíše "nowcasty" – snímky současného mínění – než prognózy skutečného volebního chování ve všeobecných volbách. Mnohé předpoklady, které agentury provádějící průzkumy veřejného mínění vytvářejí, aby proměnily své průzkumy v prognózy, včetně toho, jak zacházejí s "nevím" a jak se vypořádávají s dopady volební účasti, by mohly hrát roli ve prospěch labouristů. Například v měsíci, který předcházel komunálním volbám, se různé metodiky průzkumů veřejného mínění podílely na podílu hlasů labouristů o celé čtyři procentní body.

Aby lépe porozuměli "skutečnému" náskoku labouristů, FocalData, inspirovaná prací Dylana Difforda, porovnala výsledky místních voleb s historickými údaji o volebním chování od místních k obecným volbám z britské volební studie. U míst, kde jsme neměli kompletní obrázek od místních, jsme použili výsledky z posledních veřejných průzkumů veřejného mínění MRP.

Významná část voličů liberálních demokratů a zelených v místních volbách uvedla, že mají v úmyslu ve všeobecných volbách hlasovat pro labouristy. V naší projekci jsme tedy přidělili 30 % voličů liberálních demokratů a 34 % zelených labouristům.

Tento model přechodu mezi místními a všeobecnými volbami vytvořil labouristům ve Velké Británii náskok 12 procentních bodů, přičemž strana měla nakročeno k většině kolem 140 křesel (394 křesel pro labouristy oproti 160 křeslům pro konzervativce). Na celostátní úrovni naše projekce přisuzuje labouristům 38 %, konzervativcům 26 %, liberálním demokratům 13 %, reformním 7 % a Zeleným 5 %.

Efektivita labouristických hlasů

Druhý důležitý příběh, který vyplynul z komunálních voleb, se týká efektivity hlasování: Pravděpodobnosti, že příznivec skutečně půjde k volbám. Vezmeme-li naši projekci lokálních voleb a rozdělíme křesla držená konzervativci a labouristy na základě jejich stranictví ve srovnání s celostátním průměrem, zjistíme, že výkyv mezi konzervativci a labouristy je mnohem vyšší u křesel držených konzervativci. Jinými slovy, labouristé získávají hlasy přesně tam, kde je potřebují k vytvoření většinové vlády.

Abychom podrobněji prozkoumali efektivitu hlasování, začali jsme s odhady Colina Rallingse a Michaela Thrashera o pomyslných výsledcích všeobecných voleb v roce 2019 na nových hranicích volebních obvodů. Aby bylo možné odhadnout výsledek, pokud by celostátní lidové hlasování bylo mezi dvěma hlavními stranami nerozhodné, byla odstraněna všechna křesla, která nedrželi konzervativci nebo labouristé, a každý volební obvod byl upraven jednotným celostátním výkyvem. Křesla s více než pětadvacetibodovým rozdílem mezi oběma stranami byla označena jako "bezpečná" a křesla s rozdílem 10–25 bodů byla označena jako "křehká", přičemž všechna ostatní byla označena jako bojiště. Jak můžete vidět níže, zdá se, že labouristé získávají voliče přesně tam, kde potřebují, přičemž se proporcionálně větší výkyvy předpokládají u nejbezpečnějších křesel konzervativců.

Důležitým vedlejším efektem lépe rozdělených voličů bude obrovský nárůst počtu marginálních křesel v příštích volbách. Není pochyb o tom, že v těchto volbách budou ve hře křesla, která nebyla ve hře více než 20 let.

Z toho vyplývá, že jakýkoli posun v průzkumech veřejného mínění mezi dneškem a volbami bude mít pravděpodobně nadměrný vliv na počet křesel získaných každou stranou. I když předpokládáme výraznou většinu pro Labouristickou stranu, okno možných výsledků je široké.

Jaký musí být náskok labouristů?

V důsledku zvýšené efektivity hlasování se zdá nepravděpodobné, že by labouristé potřebovali dvouciferný náskok v počtu hlasů, aby získali většinu. Přesná velikost nezbytného rozdílu mezi konzervativci a labouristy přesto zůstává předmětem sporu mezi analytiky a komentátory – a to z dobrého důvodu. Náskok ve všelidovém hlasování, potřebný k získání většiny, ať už pro kteroukoli stranu, se za posledních 45 let dramaticky změnil.

Podíváme-li se na volby v roce 1992, labouristé potřebovali k vládnutí náskok pouhých 0,6 procentního bodu (což ukazovaly průzkumy), ale konzervativci potřebovali velký rozdíl 6,7 procentního bodu. Naproti tomu v roce 2001 mohli labouristé vládnout zemi s většinou, přestože zaostávali za konzervativci o tři procentní body. Blairova éra byla svědkem toho, jak byly v Británii zvoleny jedny z nejnerovnějších a nejméně reprezentativních vlád, a to při stále nižší volební účasti.

Pokud jde o to, co by mělo být tentokrát, existuje řada faktorů, které prospívají labouristům: Od pro ně výhodného rozdělení okrajových křesel až po pravděpodobnost, že liberální demokraté vezmou křesla konzervativcům. Zvláště taktické hlasování bude mimořádně významné: Zdá se totiž, že pod Starmerovým vedením je mnohem více taktického hlasování labouristů a liberálních demokratů než za Jeremyho Corbyna. To je pochopitelné, když si uvědomíme, že voliči liberálních demokratů v roce 2019 ohodnotili Starmera v posledním průzkumu British Election Study v průměru 5,4 z 10 oproti 2,6 pro Corbyna – což je nejvyšší rozdíl mezi těmito dvěma muži ze všech stran. Ve skutečnosti jsou liberální demokraté z roku 2019 ve svých názorech na současného lídra labouristů v podstatě k nerozeznání od labouristických voličů z roku 2019 (ten Starmera ohodnotil v průměru 5,5 z 10).

Jak to prospěje Labouristické straně? Z naší analýzy vyplývá, že voliči obou stran se v následujících volbách stále více přiklánějí k nejsilnějšímu protikonzervativnímu vyzyvateli. Tento vzorec se objevil i v doplňovacích volbách v průběhu fungování tohoto parlamentu a pokud by se opakoval ve všeobecných volbách, snížil by práh labouristické většiny ještě více.

A přesto, navzdory těmto vysoce optimistickým vyhlídkám pro Labouristickou stranu, musíme vyslovit jedno varování: Jak již bylo zmíněno, okno pravděpodobných volebních výsledků je velké a veškerá dynamika, která pravděpodobně vyžene Labouristickou stranu k výrazné většině, by se mohla velmi rychle rozplynout. Jakákoli kombinace konzervativců, kteří by znovu oslovili kulturní konzervativce a starší voliče, oživení SNP a jižanských volnotržních liberálních demokratů, kteří se nedokážou vyrovnat s obdobím labouristické vlády s vysokými daněmi, by mohla Keiru Starmerovi způsobit značné problémy. V dnešní době se zdá, že velká většina budov sestavených warpovou rychlostí vypadá spíše jako hrady z písku než jako mrakodrapy.

Zdroj v angličtině: ZDE

Pozn. red. V neděli Labouristická strana znovu zdůraznila, že nebude v žádném případě zvyšovat daně, ale že je možné, že bude muset zavádět státní škrty. Komentátoři upozorňují, že k vítězství stačí labouristům, aby se soustředili na vítězství jen v několika marginálních volebních okrscích, a že k tomu skutečně mohou potřebovat k vítězství jen 5-7 procent přesunu voličů k nim. Samozřejmě není předem dáno, co se stane.