Může Izrael a Hizballáh ustoupit od hrozby válečného konfliktu?

1. 8. 2024

Postup izraelského premiéra Benjamina Netanjahua ve válce v Gaze povzbudil libanonskou militantní skupinu Hizballáh a její příznivce. Tím, že Izrael nedosáhl dvou hlavních cílů v této válce - zničení Hamásu a záchrany izraelských rukojmích -, se Netanjahu ocitl v izolaci a oslabení. Většina izraelské veřejnosti si nyní přeje jeho odchod z funkce. U moci se drží jen s malou podporou extremistických elementů ve svém kabinetu a vedení izraelských obranných sil. Odcizil se i svým tradičním ultraortodoxním židovským stoupencům, kteří odmítají sloužit v armádě, a ve Washingtonu, který Izrael celoživotně podporuje, se těší velké nedůvěře.

Izraelští generálové také vyjádřili obavy z nedostatku munice a vyčerpání svých vojáků v Gaze. Vyzvali Netanjahua, aby přistoupil na příměří s Hamásem, aby Izrael mohl účinně čelit Hizballáhu.

Premiér však zůstal neústupný a lživě obvinil Bidenovu vládu ze zadržování dodávek zbraní, které by mu umožnily ukončit kampaň v Gaze dříve a zaměřit se na boj s Hizballáhem.

Není pochyb o tom, že Hizballáh je Izraeli trnem v oku již dlouhou dobu.

Netanjahu ve svém projevu na společném zasedání amerického Kongresu zdůraznil, že boj proti Hizballáhu a jeho patronu Íránu je v zájmu nejen Izraele, ale i Ameriky.

80 000 občanů v severním Izraeli bylo evakuováno ze svých domovů a stalo se tak fakticky uprchlíky ve své vlastní zemi. Jsme odhodláni je vrátit domů. Dáváme ale přednost tomu, abychom toho dosáhli diplomatickou cestou.

Dovolte mi však, abych se vyjádřil jasně: Izrael udělá vše, co bude muset, aby obnovil bezpečnost naší severní hranice a vrátil naše občany bezpečně do jejich domovů.

Izrael se několikrát pokusil oslabit nebo zničit Hizballáh od jeho vzniku jako hlavní politické a polovojenské síly v Libanonu od počátku 80. let 20. století.

Izraelské snahy, zejména vojenská kampaň v roce 2006, však selhaly. Schopnost Hizballáhu přežít zvýšila jeho sílu - a stejně tak moc Íránu a dalších k Teheránu přidružených organizací v regionu.

Hizballáh je dnes nejmocnější subnárodní militantní skupinou na světě. Údajně disponuje 100 000 bojem zocelených bojovníků, rozsáhlým arzenálem zbraní (včetně moderních raket a bezpilotních letounů) a pozoruhodnou mírou organizační síly a infrastrukturní podpory.

Je rozhodujícím prvkem Íránem vedené, převážně šíitské „osy odporu“, jejíž členové považují mučednictví za jeden z článků své víry.

Nově zvolený íránský prezident Masúd Pezeškán, který pochází z reformistické frakce íránské politiky, potvrdil neochvějnou podporu Teheránu Hizballáhu v boji proti Izraeli jako součásti komplexu regionální bezpečnosti.

V případě války může Hizballáh počítat s tím, že se k němu připojí tisíce bojovníků z Íránu, stejně jako islámští bojovníci z jiných zemí regionu. Například Tálibán již přislíbil vyslat na pomoc Hizballáhu mnoho bojovníků z Afghánistánu.

Ačkoli Izrael, USA a mnoho jejich spojenců považují Hizballáh za teroristickou organizaci, Liga arabských států se nedávno rozhodla, že vzhledem k rostoucí popularitě této skupiny v arabském a muslimském světě ji za teroristickou organizaci označovat nebude.

Velká dohoda

Izrael již není považován za dominantní mocnost v regionu. Válka v Gaze a jeho stupňující se vojenské výměny s Hizballáhem, jemenskými Húsíi a Íránem odhalily zranitelnost Izraele.

Možná stále disponuje potřebnou palebnou silou, aby srovnal Bejrút se zemí podobně jako Gazu, ale potřeboval by k tomu přímou účast USA, aby z války s Hizballáhem vyšel drasticky nepoškozen.

Spojené státy nadále zdůrazňují svou neochvějnou oddanost bezpečnosti Izraele, ale podpora války v Libanonu by pro ně byla velmi obtížná, zejména s ohledem na blížící se klíčové volby. To by pravděpodobně vyvolalo ruskou, čínskou a severokorejskou podporu Íránu, a tím i Hizballáhu a dalším prvkům „osy odporu“.

V rámci velké dohody by Izrael, Hizballáh a jejich vnější podporovatelé museli dosáhnout diplomatické dohody o vytvoření vzájemně přijatelných nárazníkových bezpečnostních zón na obou stranách izraelsko-libanonské hranice.

Aby toho Izrael a Hamás dosáhly, musí se nejprve dohodnout na příměří v Gaze a na výměně rukojmích a vězňů jako základu pro trvalé řešení palestinské otázky. Netanjahu se tomu dosud bránil. Obává se, že by ho tato skutečnost donutila opustit úřad a případně by se ocitl ve vězení kvůli obvinění z úplatkářství a podvodu.

Historie Blízkého východu opakovaně ukázala, že ozbrojené konflikty a vnější intervence nikdy nevedly k míru a stabilitě. Místo toho pouze prohloubily problémy regionu. Situace na Blízkém východě je výbušná a je třeba, aby převládly chladné hlavy, a zabránilo se tak dalšímu krveprolití.

 

Celý text v anglickém originále ZDE