Nešlo přitom o ochranu národní bezpečnosti. Operátoři této stínové sítě vytvářeli detailní „digitální portréty“ – mapovali pohyb, kontakty, každodenní rutiny. Tato data se pak stávala municí pro politický nátlak, vydírání nebo cílené diskreditační kampaně. A terčem nebyli jen lidé jako já. Cíleně byli sledováni ti, kdo měli demokracii chránit: soudci Nejvyššího federálního soudu, členové Nejvyšší volební komise, špičky generální prokuratury. Právě tito lidé přitom hráli klíčovou roli při vyšetřování dalších Bolsonarových skandálů, včetně jeho pokusů zpochybnit výsledky voleb v roce 2022. Náhoda? Těžko.

Pro Bolsonara, exprezidenta z let 2019–2022, je to jen jedna z mnoha vln, které se na něj valí. Už nyní je kvůli šíření dezinformací o volbách zbaven práva kandidovat do roku 2030. Čelí vyšetřování kvůli údajnému falšování očkovacího certifikátu a především kvůli své úloze v pokusu o státní převrat v lednu 2023, kdy jeho stoupenci násilně obsadili sídla Kongresu, prezidentského paláce a Nejvyššího soudu. K těmto obviněním teď přibývá i klíčová role v nelegální špionážní síti. Jeho syn Carlos, označený policií za jednoho z hlavních organizátorů, už oficiální obvinění dostal.

Vlastní zkušenost mě nutí ptát se hlasitěji. Když se novinář stane terčem státní špionáže jen proto, že dělá svou práci – informuje veřejnost – nejde jen o osobní nepříjemnost. Je to varovný signál pro celou společnost. Jasně ukazuje, jak snadno se nástroje určené k ochraně bezpečnosti mohou otočit proti občanům a stát se zbraní v rukou těch, kdo chtějí moc udržet za každou cenu.

Aféra „paralelní Abin“ není jen brazilským dramatem. Je to globální lekce o křehkosti. Křehkosti základních demokratických principů, jako je nezávislost justice, svoboda tisku a právo na soukromí. Když demokratické instituce podlehnou pokušení moci, když se politická garnitura rozhodne hrát podle vlastních pravidel, výsledkem je právě tohle: svět, kde stát špehuje své kritiky přes půl planety.