Haaretz: Jak se životní prostor v Gaze zmenšuje, zbývající minimální prostor trpí pekelnými podmínkami

23. 6. 2025

 

I při letmém pohledu na mapy je zřejmé, že povolená oblast pro dva miliony obyvatel se zmenšuje. Zakázané oblasti již tvoří 82 procent pásma Gazy, takže zbývajících 18 procent je přeplněno. Od porušení příměří Izraelem před třemi měsíci bylo nuceno opustit své domovy 680 000 lidí, z toho 242 000 jen za poslední měsíc.
 
Výsledkem je rostoucí hustota obyvatelstva v evakuačních táborech, zhoršující se životní podmínky, šíření infekčních nemocí, ztráta soukromí a zhoršující se psychická zátěž – zejména u žen a dívek.

„Od zahájení operace Gideon's Chariots je tu mnohem více lidí,“ řekl novinář z Gazy Eman Hillis. „Celý sever byl evakuován do města Gaza. I uvnitř města se nebezpečné oblasti rozšířily ze Shujaiyeh do nových oblastí, jako jsou Tufah, Zaytun a Staré město.“

„Byly evakuovány i oblasti považované za bezpečné a obyvatelé si staví stany, kde se dá,“ dodal Hillis. „Ve městě je otevřené pole, které obecní úřad měsíce používal jako skládku odpadu. Lidé nemohli najít volné místo, tak odklidili hromady odpadu a mezi nimi postavili stany. Je to velmi, velmi smutné místo. Lidé si dokonce postavili stany uprostřed ulice, ale obecní úřad s nimi vyjednal, aby se přestěhovali.“

Území se zmenšuje

Přeplněnost je viditelná i z vesmíru. Stanové tábory, jako v Khan Yunis, Gaze a dalších místech, byly zničeny a evakuovány. Stany se objevily na každém volném místě v zbývajících oblastech mimo červenou zónu, hlavně v Muwasi v jižní Gaze a v západní části města Gaza. Stany tam byly postaveny podél pláže, na moloch zasahujících do moře, mezi ruinami, na chodnících a silnicích a na skládkách odpadků. Tisíce dalších vysídlených lidí se tísní ve školách a veřejných budovách za stále se zhoršujících podmínek.

Přeplněnost je patrná i v táboře pro vysídlené osoby v Damour, který zřídila organizace Damour for Community Development s podporou Arava Institute for Environmental Studies. Tábor má 4 000 registrovaných obyvatel, ale lidé, kteří zajišťují služby pro tábor, odhadují, že dorazilo dalších 20 000 vysídlených osob. Postavili stany v uličkách a kolem areálu.

Tábor, který měl také poskytovat základní vzdělání pro děti a společnou kuchyni, se potýká s problémy. Děti zde, stejně jako jinde v Gaze, proto nechodí do školy téměř dva roky. „V současné době jsme v režimu přežití,“ řekl Barak Talmor, který řídil program Arava Institute Jumpstarting Hope in Gaza.

A je tu ještě další potíž. Kdokoli sežene jídlo, bude mít potíže najít místo, kde si ho připravit. Ve stanech není dost místa na vaření, a tak se většina věcí dělá u vchodu. Ti šťastnější vaří na ohni, který rozdělají z kousků dřeva nebo kartonu. Ostatní jsou nuceni pálit plasty, což způsobuje nepříjemný a zdraví škodlivý zápach, který znečišťuje ovzduší.

Victoria Rose, britská lékařka, která donedávna pracovala jako dobrovolnice v Násirově nemocnici Nasser v Khan Yunis, uvedla, že mezi zraněnými pacienty, které ošetřovala, bylo mnoho dětí zraněných v táborech pro vysídlené osoby, z nichž mnohé utrpěly popáleniny od ohně nebo vroucí vody.

Jedna toaleta na 200 lidí

Přeplněnost činí každodenní život v Gaze nesnesitelným, a to i pokud jde o nejzákladnější potřeby. Ačkoli několik stanových táborů má řádné veřejné toalety, většina obyvatel je nucena spoléhat se na provizorní toalety postavené nad žumpami nebo na improvizovaná zařízení na sběr odpadních vod. V důsledku toho se šíří pronikavý zápach a je těžké zachovat soukromí.

V některých stanových táborech je pouze jedna toaleta na 10 rodin. Většina z nich je oddělena pouze kusem látky nebo plastu, který neposkytuje dostatečné soukromí. V uprchlickém táboře, který vybudovaly organizace Arava Institute a Damour, je přibližně jedna toaleta na 200 lidí. Světová zdravotnická organizace doporučuje poměr maximálně 20 lidí na jednu toaletu.

Nejvíce trpí přeplněností ženy a dívky. Zpráva OSN nedávno varovala, že mnoho žen v Gaze nepije vodu, aby nemusely močit. Mnoho žen se vyhýbá chůzi na toaletu nebo do sprchy, aby je neviděli cizí muži. Ženy navíc přijímají opatření, aby zastavily menstruaci, protože nemají hygienické potřeby. OSN také uvedla, že kojící ženy přestaly kojit, protože nemají soukromí. Stovky tisíc žen v Gaze trpí emocionálními problémy způsobenými nedostatkem soukromí a základní hygieny.
Obyvatelé Gazy připravují jídlo ve stanovém táboře v Muwasi v dubnu. Zdroj: Abdel Kareem Hana / AP

Palestinské centrum pro lidská práva shromáždilo svědectví, podle nichž se ženy bojí chodit na toaletu během dne, protože se stydí. Bojí se také chodit v noci, protože mezi stany se potulují smečky psů. „Gaza je konzervativní společnost,“ řekl Hillis. „Když žijete ve stanu a lidé vás vidí, je to pro ženy náročné. Musí neustále nosit hidžáb.“

S., 38letá obyvatelka Gazy, řekla centru: „Ocitla jsem se v těsném stanu s rodinou svého švagra. Jsme na sobě, nemáme žádný prostor, žádné soukromí, nemůžeme spát, nemáme ani špetku důstojnosti. Nikdy nesundávám hidžáb ani šaty, ani ve dne, ani v noci, jako bych se držela posledního zbytku své skromnosti. Někdy čekám na sprchu i 10 dní. Trpím vši a neustále se cítím znechucená sama sebou.

Další žena, Riham, popsala, jak tři rodiny žijí společně v učebně o rozloze 8 metrů čtverečních. Rodiny odděluje látková zástěna.

„Jsem nucena spát oblečená, vždy na okraji postele, vystrašená z každého pohybu kolem mě. Držím se deky a hledám kousek bezpečí mezi cizími lidmi,“ řekla Riham. „Jediná věc, která nás odděluje, je látka, která neposkytuje žádné soukromí. Neustále se bojím, že mě někdo uvidí.“


Mučivé noci

V podmínkách, které panují v táborech v Gaze, se daří blechám, komárům, myším, krysám a parazitickým červům. Jako by toho nebylo dost, bombardování zničilo kanalizační systém. Zařízení, která ještě fungují, jsou částečně uzavřena kvůli nedostatku paliva. Izraelské letectvo také zničilo technické vybavení, které obce v Gaze používaly k odklízení trosek a odpadků. Dnes mají úřady omezené možnosti jednat, což je další faktor přispívající k rozmnožování škůdců. „Biologové by mohli napsat celé výzkumné práce o hmyzu, který se zde rozmnožuje,“ říká Talmor z Arava Institute.


Kromě toho se mezi troskami a desítkami budov hromadí voda, která poskytuje ideální podmínky pro komáry. Izrael však nepovoluje dovoz chemikálií, které by mohly tuto hrozbu odstranit, ani zařízení pro kanalizaci, které by zabránilo vytváření kaluží. V důsledku toho obyvatelé trpí neustálými obtížemi. „Noci jsou mučivé. Všichni se škrábou a zakrývají se od hlavy až k patě,“ řekl jeden obyvatel Gazy Palestinskému informačnímu centru. „Ale pak je příliš horko a oni něco sundají, a pak je komáři přepadnou, a tak to pokračuje celou noc.“

„Všude v okolí stanů se tvoří kaluže, protože lidé používají vodu, a ty kaluže přitahují komáry,“ potvrdil Hillis. „V Gaze se to stalo vážným problémem. Do stanů se také dostávají hlodavci, kteří ničí jídlo. Lidé často nacházejí ve stanech červy nebo mravence lezoucí po matracích. Velmi nepříjemný je také písek, zejména když fouká vítr. Vysídlení lidé jedí chléb s pískem.“