Trump nutí americké tajné služby papouškovat jeho stanovisko k Íránu – připomíná to Bushovu invazi do Iráku
27. 6. 2025
Přizpůsobování hodnocení politickým předsudkům podkopává jejich funkci a vedlo nás k válce v Iráku, upozorňuje Peter Beaumont
V období před invazí USA do Iráku v roce 2003 se novináři, kteří informovali o přípravách na válku, seznámili s pojmem „stovepiping“.
Tento termín popisoval taktiku předávání informací klíčovým politickým rozhodovatelům, která obcházela kontrolní mechanismy systému.
Známějším výrazem by bylo „cherrypicking“ (vybírání třešniček): v případě války v Iráku byla administrativa George W. Bushe přesvědčena, že Saddám Husajn vyrábí zbraně hromadného ničení, a – odhodlána jednat na základě tohoto přesvědčení – hledala důkazy pro svou tezi. Přesvědčena o své pravdě, snažila se zjednodušit informace, které potvrzovaly její zaujatost. To, co zůstalo stranou, byly opačné názory.
Protože zpravodajské služby se v konečném důsledku zabývají hodnocením pravděpodobnosti věcí, které je obtížné zjistit, stovepiping znamená, že se do procesu hodnocení zasahuje, a tím se stává zkresleným.
Pokud vám to všechno zní podivně povědomě, je to proto, že Donald Trump a někteří z jeho nejvyšších úředníků – včetně ministra zahraničí Marca Rubia, viceprezidenta JD Vance, ředitele CIA Johna Ratcliffa a ministra obrany Petea Hegsetha – se zdají být stovepiping v nejhrubší podobě.
Bushova administrativa, podporovaná britskou vládou Tonyho Blaira, proměnila zpravodajské zdůvodnění války v kluzký PR manévr, do kterého se zapletli vysocí zpravodajští a vojenští představitelé, a Trump uplatnil stejný přístup, jaký používá ke všemu.
Nyní se jeho paušální prohlášení o škodách způsobených íránským jaderným zařízením stala nevyhnutelnou zkouškou loajality jeho úředníků, kteří se snažili držet se jeho linie, i když úniky informací ze zpravodajských služeb vyvolaly pochybnosti o pravdivosti jeho tvrzení.
Po amerických leteckých úderech na Isfahán, Natanz a Fordo Trump v sobotu Trump prohlásil, že „klíčová íránská zařízení na obohacování uranu byla zcela a úplně zničena“. V úterý však unikla zpráva Úřadu vojenského zpravodajství (DIA), která dospěla k závěru, že útoky pravděpodobně zpozdily jaderný program jen o několik měsíců a že velká část íránských zásob vysoce obohaceného uranu (HEU) mohla být před útoky přemístěna.
Trump a jeho okolí, uraženi ve svém egu, se uchýlili k ještě bizarnějším tvrzením: útok byl historicky srovnatelný s bombami svrženými na Nagasaki a Hirošimu; operace byla nejsofistikovanější v dějinách lidstva.
Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) rovněž uvedla, že íránské zásoby obohaceného jaderného materiálu HEU nelze dohledat. Trump však popřel, že by HEU bylo přemístěno, a na sociálních sítích napsal: „Ze zařízení nebylo nic odvezeno.“ V pátek se k němu přidal Hegseth, který uvedl, že neví o žádné zpravodajské informaci naznačující, že materiál byl přemístěn.
Svět si již zvykl na Trumpovy výbuchy hněvu, ale důvěryhodnost zpravodajských informací – před útokem i po něm – je nesmírně důležitá, protože vypovídá o kredibilitě USA v nejdůležitějších otázkách mezinárodní bezpečnosti.
Výmluvnější a důležitější než Trumpovy výbuchy hněvu ohledně rozsahu škod je způsob, jakým byly přetvořeny zpravodajské informace ospravedlňující útok.
V svědectví před Kongresem na začátku tohoto roku odrážela Tulsi Gabbardová, Trumpova ředitelka národní zpravodajské služby, oficiální názor zpravodajské komunity.
Připustila, že zásoby obohaceného uranu v Íránu byly „bezprecedentní pro stát bez jaderných zbraní“, ale podle hodnocení zpravodajských agentur Írán od roku 2003, kdy byly tyto snahy pozastaveny, neobnovil práce na vývoji jaderné zbraně.
Pod tlakem Trumpa, který minulý týden její hodnocení odmítl, se Gabbardová rychle podřídila a tvrdila, že její výroky byly vytrženy z kontextu „nečestnými médii“ a že Írán mohl být na pokraji výroby zbraně během „týdnů nebo měsíců“.
Trumpův útok na Írán, jak to minulý týden trefně vyjádřil titulek časopisu Rolling Stone, byl založen na „vibracích, nikoli na zpravodajských informacích“.
Na dotaz NBC, proč se Trumpova administrativa rozhodla ignorovat odhad zpravodajských služeb, Vance toto zdánlivě potvrdil slovy: „Samozřejmě důvěřujeme našim zpravodajským službám, ale důvěřujeme také svým instinktům.“
Zatímco viceprezident to prezentoval jako kolektivní postoj, ve skutečnosti Trump již dlouho nedůvěřuje americkým zpravodajským službám – toto napětí sahá až do jeho prvního funkčního období, kdy odmítl tvrzení, že mu ruské hackerské skupiny pomáhaly k zvolení, a zdálo se, že věří spíše slovům Vladimira Putina než svým vlastním zpravodajským agenturám.
Ve stejném období Trump odmítl hodnocení zpravodajských služeb a stáhl USA z Joint Comprehensive Plan of Action, jaderné dohody podepsané v roce 2015 mezi Íránem a dalšími zeměmi. Zdálo se také, že dává přednost svým vlastním „vibracím“ před hodnocením zpravodajských služeb ohledně ochoty Severní Koreje k uvolnění napětí.
Právě tato historie důvěry ve vlastní pocity nad americkými zpravodajskými službami zdá se posiluje podezření, že Trump byl osobně ovlivněn izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, jehož tvrzení o íránských jaderných zbraních často opakoval.
Zásadní význam má také Trumpovo zasáhnutí v otázce škod způsobených íránským jaderným zařízením. Tím, že stanovil narativ, který mají zpravodajské agentury loajálně dodržovat, Trump zavřel dveře skutečnému vyšetřování a shromažďování zpravodajských informací.
Trump a jeho okolí dali jasně najevo, že zdravá zvědavost a skepticismus nebudou odměněny, ale mohou poškodit kariéru.
V posmrtné analýze irácké války se velká pozornost soustředila na utlumení debaty v rámci zpravodajských služeb USA a Velké Británie – zejména na nedostatek kultury opoziční „červené týmové“ analýzy, která by zpochybňovala ortodoxní předpoklady.
Vzhledem k tomu, že americký prezident se snaží přizpůsobit zpravodajské služby svým instinktům, problémem nyní není to, že neexistuje „červený tým“, ale že se od celé zpravodajské komunity očekává, že bude týmem Trumpa.
Diskuse