
Jak se krásně žilo dětem v (nejen) české tradiční společnosti
8. 7. 2025 / Boris Cvek
čas čtení
5 minut
Včera
jsem si zase po nějaká době procházel své výpisky z dějin
dětství v českých zemích. Myslím, že opravdu musíme znát
dějiny, abychom ztratili nebezpečné, destruktivní iluze. Takže
pár ukázek pro osvětu je níže. Mimo jiné vidíme, jak rodiče
své děti milují, což je jistě přírodní zákon, a jak tradiční
společnost, nesena vírou v Boha, dokázala zajistit rozvoj
dětí, jejich bezpečnost a zdraví. Kam se hrabou ty odporné,
progresivistické společnosti současnosti, že? Začnu tou
rodičovskou láskou.
„Přestože
už osvícenská pedagogika radila s bitím dětí šetřit – mezi
vychováním loveckého psa a dítěte má a musí rozdíl zůstati,
píše Ch. G. Salzman – fyzické trestání dětí bylo běžným
územ. U našich předků platilo, že i při harmonickém vztahu v
rodině založené na pokrevních vztazích je tělesný trest
blahodárným prostředkem zajišťující budoucí mravní
bezúhonnost dítěte. „Metla vyhání děti z pekla“, znělo v
mnoha rodinách.
Onou „metlou“ mohlo být cokoli: pohlavek,
vařečka, řemen, proutek či metla skutečná. Vedle bití byly
děti trestány taháním za vlasy, uši, zavíráním do komory,
klečením, stáním v koutě, přivazováním ke stolu. (…)
Vedle
fyzických trestů se jako výchovného prostředku užívalo
strašení nadpřirozenými bytostmi: čertem, polednicí, klekánicí;
rodičovská či vychovatelská fantazie neznala mezí.
Pověrčivost
dospělých, strašidelná vyprávění při večerních domáckých
pracích za účasti krajánků, pocestných, vandrovních tovaryšů,
to vše bylo možno využít – či spíše zneužít – ve
výchově. (…) Také v bajkách či didaktických povídkách
mívaly dětské mravní poklesky hrůzné následky: opadání prstů
za krádeže, zdřevěnění jazyka a měknutí nosu za lhaní.
Jako
„strašák“ sloužili i příslušníci marginalizovaných
etnických menšin, především židé či Cikáni. Děti se bály
tmy – zavření vlastního či svěřeného potomka do tmavé
komory nebo sklepa nebylo vzácností.“ Milena Lenderová a
kolektiv: Velké dějiny zemí Koruny české, Dětství, Paseka
2021, str. 263-264.
Nyní
ukázka dojemné, systémové péče o to, aby děti měly šťastné
dětství a mohly se rozvíjet duševně i fyzicky.
"Podle
zpráv sumarizovaných dvorskou válečnou radou (BC: za Marie
Terezie) musejí děti poddaných robotou v zimě nosit na zádech
dříví z míst v lese, kam nedosáhne povoz. Pracují již od sedmi
let, což brzdí jejich růst i možnost učit je čtení a psaní.
Dětská práce mohla být také spojena s různými nebezpečími,
ohrožujícími dítě dokonce i na životě.
Jednu takovou příhodu
popisuje ve své autobiografii zakladatel Hornolužického Ochranova
Christian David, rodák ze severomoravské Ženklavy: "V dětství
jsem pásával krávy a ovce. V době, kdy jsem byl pasákem ovcí,
se přihodilo mnoho podivuhodného. Jednou jsem musel vyrvat ovci
vlkovi ze chřtánu a dvakrát se mi část ovcí ztratila."
Dovedeme si dobře představit, co pasáček cítil, když - jak
vzpomínal - ve strachu hledal ovce celou noc po lese a našel je až
ráno (BC: asi se bál hospodáře více než divé zvěře a
strašidel)." Milena Lenderová a kolektiv: Velké dějiny zemí
Koruny české, Dětství, Paseka 2021, str. 217.
A nakonec něco o zhoubnosti moderní chemie a technologií pro dětské
zdraví. Kdysi se přece žilo v souladu s přírodou!
"Odstavení
ohrožovalo dítě zažívacími potížemi, nezřídka končícími
smrtí. Lékaři je doporučovali provést v chladnějších dnech,
kdy se zvířecí mléko, nejdůležitější náhražka lidského,
tak rychle nekazí. Rozhodující byla doba, která uplynula od
nadojení mléka k jeho spotřebě - dopravní možnosti ani
potravinářské technologie jeho nezávadnosti valně nepřály.
(...) Voda a mléko, na první pohled samozřejmé součásti lidské
výživy, byly v 19. století nebezpečné samy o sobě. O
nezávadnosti vody se až do konce 19. století nedalo ve většině
míst Čech a Moravy mluvit. Praha s opakujícími se tyfovými
epidemiemi byla odstrašujícím příkladem. Ani kvalitní a
nezávadné kravské mléko nebylo běžně dostupné. Literatura
určená matkám nabádala, aby mléko kupovaly od spolehlivých
dodavatelů, nejlépe z venkova, kde je zaručeno zdravé a správné
krmení krávy (BC: jako by infekce mléka záležela primárně na
krmení krávy, to je ten primitivismus těch dob). Umělou výživu
dětí usnadnil rozvoj moderního českého mlékařství, jenž
spadá do osmdesátých let 19. století v okolí Prahy a Brna."
Milena Lenderová a kolektiv: Velké dějiny zemí Koruny české,
Dětství, Paseka 2021, str. 244-245.
725
Diskuse