Co nám v kampani propagující druhý pilíř neříkají a na co bychom se měli zeptat

17. 5. 2013 / Tomáš Fiala

Základem reklamy je pět následujících hesel:

Míň státu, víc pro vás

Takže od státu "přímo" nic nedostaneme. Stát nám pouze umožní přispívat méně současným důchodcům a spořit si to na svůj účet. Protože pojistná sazba na důchody činí (včetně příspěvku zaměstnavatele) něco přes 30 % hrubé mzdy, znamená vstup do II. pilíře trvalé snížení našeho příspěvku stávajícím důchodcům zhruba o 10 %. To považuji za velmi nesolidární a asociální. Důchodový systém je v deficitu již v současné době. Valorizace důchodů se zpomaluje, zvýšila se sazba DPH u základních potřeb, což pocítí také především důchodci (ale i my ostatní).

Také se nedozvíme, že při účasti ve II. pilíři po celou dobu placení sociálního pojištění bude procentní výměra našeho důchodu z I. pilíře nižší o 20 %, což rozhodně není mírné snížení. Korektní heslo by tedy mělo znít:

Peníze se dědí

To je pravda jen částečně. Naspořené peníze se dědí při úmrtí v průběhu spoření (tedy před dosažením důchodového věku), pokud ovšem dědicové spoří také ve druhém pilíři, převedou se jim peníze tam, přímo je nedostanou.

Při úmrtí během čerpání důchodu se peníze dědí pouze tehdy, pokud si zvolíte penzi na dvacet let. Pak máte jistotu, že vy, eventuálně Vaši dědici získají všechny naspořené prostředky.

Ale máte také jistotu, že po dvaceti letech od odchodu do důchodu výplata důchodu z druhého pilíře skončí, i když budete ještě naživu. Při předpokládaném zvyšování délky života tato situace může nastat u více než poloviny důchodců-mužů a zhruba dvou třetin důchodkyň-žen. A ty by pak čekala perspektiva po zbytek života (v průměru ještě 10 let) být odkázán pouze na snížený důchod z prvního pilíře. Přitom právě v závěru života potřebují senioři často více peněz na různé služby či pobyty v ústavech.

Pokud si zvolíte doživotní penzi, můžete si vybrat mezi variantou nižší penze s výplatou pozůstalostní penze po dobu 3 let, nebo variantu vyšší penze, kdy se ovšem po Vaší smrti eventuální zbývající úspory nedědí.

Korektní heslo by tedy mělo znít:

Nezaměstnaní neplatí

Jakmile budete nezaměstnaní či dlouhodobě nemocní, spoření ve druhém pilíři se přeruší. Jakmile zase začnete vydělávat, budete ve spoření automaticky pokračovat.

Ale chybí upozornění, že o to nižší pak důchod z II. pilíře bude. Existují různé kalkulačky dokazující výhodnost druhého pilíře. Jako parametry se vkládají pouze věk a výše příjmu, ale již ne doba nemoci či nezaměstnanosti. Zřejmě se při výpočtech předpokládá, že nikdo nebude dlouhodobě nemocný ani nezaměstnaný, že každý bude pracovat a platit sociální pojištění až do dosažení důchodového věku.

Korektní heslo tedy zní

Exekutor nemá šanci

Peníze v rámci II. pilíře nemohou být v době spoření u penzijní společnosti nikdy předmětem exekuce, na rozdíl od jiných druhů úspor.

(Je toto výhoda? Silně pochybuji. Pokud někomu hrozí exekuce, možná by raději použil peníze z II. pilíře na úhradu dluhu, aby mu nebyl zabaven (často cenný) majetek.

Navíc se tato "ochrana" týká pouze spořící fáze. Pokud začnete z II. pilíře dostávat důchod, ten už zřejmě může exekuci podléhat).

Takže korektní heslo by mohlo znít:

Peníze jsou pod dozorem

Dozvídáme se, že naše peníze smějí penzijní společnosti použít pouze k investování a nesmějí z nich platit vlastní provoz. K tomu smí použít to, co vyberou na poplatcích.

Tady je namístě několik otázek.

Jak vysoké jsou ty zmíněné poplatky, z čeho se platí?

Může se stát, že v případě neúspěšného investování či ekonomické krize budeme mít v okamžiku odchodu do důchodu méně, než kolik jsme naspořili?

Je zajímavé, že ta nejdůležitější informace chybí:

Jak vysoký bude doživotní důchod z II. pilíře? (Ani není tak důležitá částka, spíše vyjádření jako procentní podíl z poslední hrubé mzdy.)

Bude vyplácený důchod z II. pilíře průběžně valorizován? Jakým způsobem, podle jakých pravidel?

Není nakonec výhodnější (a vůči současným důchodcům férovější a solidárnější) do druhého pilíře nevstupovat a raději ta 2 % ze mzdy, která by se musela platit navíc, spořit v pilíři třetím? Státní příspěvek je tam o něco nižší, ale zase se nesnižuje důchod z I. pilíře.

Součástí zmíněné webové stránky jsou i grafy ukazující, jak se snižuje počet pracujících na 1 důchodce. Příčinou poklesu je ovšem především baby-boom v 70. letech minulého století, ten bude mít za následek pokles počtu pracujících na 1 důchodce v 50. a 60. letech, později by se ten poměr měl vrátit k současným hodnotám. Samozřejmě za předpokladu, že se porodnost či migrace zvýší natolik, aby zde stále žilo zhruba 10 milionů obyvatel a že se bude dále prodlužovat důchodový věk.

Bylo by zajímavé přidat i jiné grafy -- třeba jak se vyvíjely zisky penzijních fondů v posledních letech v ČR i v zahraničí. Třeba by to také někdy byly nepříliš optimistické obrázky. Je reálné v dnešní ekonomicky nejisté době věřit, že penzijní fondy skutečně dosáhnou slibovaného zhodnocení úspor?

Samozřejmě je třeba hledat cesty, jak zajisti finanční stabilitu důchodového systému. Ale žádné jednoduché řešení neexistuje. K ničemu nepovedou hesla typu "nedávejme státu, dávejme sobě" ani víra, že jediným řešením jsou soukromé penzijní fondy.

Proč na toto téma neprobíhá celospolečenská diskuse, která by posuzovala řadu možných variant? Proč se ale jako jediná varianta nabízí druhý pilíř, na který by "doplatili" současní důchodci a který navíc není výhodný pro osoby s nízkými příjmy, tedy pro ty, kteří by byli eventuálním snižováním státních důchodů postižení nejvíce?