Česká televize ve službách důchodového byznysu

17. 5. 2013 / Josef Mrázek

Rozdělme si obyvatelstvo na dvě stejné skupiny.

Jedna se bude řídit průběžným financováním důchodů, jak jsme ho znali. To, co se vybírá od pracujících jako důchodové "pojištění", rozděluje se průběžně mezi důchodce. Náklady na provozování tohoto systému jsou velmi malé.

Ve druhé skupině pracující svěří peníze (pro názornost všechny), které by zaplatili na důchodové pojištění, důchodovým fondům a doufají, že po letech, až nebudou pracovat, ty peníze dostanou jako důchod. Má to několik vad.

1. Především tyto peníze budou chybět v dobíhajícím průběžném systému a ten by se musel doplňovat ze zvýšených daní na úkor pracujících i důchodců.

2. Další vada je, že je nutné počítat s velkými ztrátami vyvolanými provozem fondů a jejich ziskovým "hospodařením". Zhodnocování obsahu fondů je lež. Co jeden fond vychytračí na úspěšných spekulacích, to jiné fondy ztratí. Pohybem peněz se žádné hodnoty netvoří. 3. Třetí problém je pravděpodobné tunelování fondů a devalvace jejich obsahu.

4. Čtvrtý a zásadní problém je, že zde chybí solidarita občanů s vysokými příjmy s občany s malými a žádnými příjmy a problém velkých rozdílů v době přežití, který je individuálním spořením neřešitelný.

Tento soubor problémů způsobuje, že fondové řešení nemůže průběžnému systému konkurovat a chce-li ho někdo prosazovat, musí tyto kritické problémy zatajit. Kdo však na podpoře fondů trvá, protože mu, například, zaplatily, začne tvrdit, že musíme šetřit na důchod, protože za třicet, čtyřicet let bude moc důchodců a málo pracujících. Také tuto výmluvu vyvrátíme.

Složení společnosti může být za třicet, čtyřicet let velmi odlišné proti dnešku jak poměrem počtu vydělávajících k počtu důchodců, příjemců dávek a občanů bez příjmu, tak i věkovou strukturou jednotlivých kategorií a výší příjmů. Demografický vývoj nemusí být tak špatný, jak někteří tvrdí, protože sotva kdy budeme mít tak špatnou a protipopulační vládu, jako teď.

Problémy s rostoucím počtem nezaměstnaných a také jejich věková struktura naznačuje (již teď je problém najít práci aspoň pro ty, kteří určitě ještě do důchodu nepatří), že ani v budoucnu nebude pracovní síla limitujícím faktorem produkce potřeb a služeb potřebných k uspokojování všeho obyvatelstva. Bude otázkou společenské dohody, aby se tato produkce díky vhodnému poměru příjmů pracujících, důchodců a příjemců dávek rozdělovala všeobecně přijatelným způsobem.

Kdyby do uvedeného systému vstoupila početná skupina důchodců s velkými úsporami (finančními, nelze ukládat služby a spotřební produkci), nemělo by to na rozsah produkce aktivní části obyvatelstva podstatný vliv, ale vstup těch úspor na trh by vyvolal zvýšení cen. Trochu by to poškodilo ty, kteří nespořili a trochu znehodnotilo úspory těch, co spořili. Bylo by to nejen zbytečné, ale i škodlivé.

Stabilní bude taková vláda, která stát povede tak, aby se dosahovalo sociálního smíru. Ten nastane, když produkce životních potřeb a objem poskytovaných služeb bude stačit k rozumnému uspokojení všech občanů. Aby se každému dostalo to, co mu náleží s přihlédnutím k jeho zásluhám a k tomu, co musí dostat i bez nich, bude nutné, aby aktivní občané odváděli nezbytnou část svých příjmů a vytvářeli tak zdroj pro vyplácení důchodů a pokrytí sociálních výdajů. To bude zdokonalený průběžný důchodový systém, se všemi výhodami, které známe, přizpůsobující se vývoji situace a nepožírající zbytečné náklady a nehrozící ztrátami.

Toto základní vysvětlení nemohlo jít do podrobností prováděcího předpisu a neobsahuje zohlednění všech sociálních a ekonomických hledisek. Přesto by mohlo přispět k pochopení, že zavádění druhého pilíře důchodového systému způsobuje škodu všem občanům kromě těch, kteří vlastní důchodové fondy.