Kdyby Skoti hlasovali proti nezávislosti, bylo by to nepochopitelné sebepoškozování

3. 9. 2014

Představte si otázku o skotské nezávislosti obráceně, píše v deníku Guardian George Monbiot. Zeptáte se nezávislého státu, zda chce odevzdat svou suverenitu ve prospěch unie s větším státem. Dostal by určitou míru autonomie, ale nejdůležitější části jeho vlády by byly předány většímu státu. Dominantní moc by ho zneužívala jako vojenské základny a menší stát by byl přivázán k ekonomice, nad níž by neměl žádnou kontrolu.

Co byste tedy řekli zemi, která by se vzdala své nezávislosti bez rozkladu ani bez nucení, která nemá žádné zjevné nepřátele, má v podstatě zdravou ekonomiku a široce fungující demokracii, avšak tu by vyměnila za vzdálenou vládu dědičné elity jiného národa, podřízené korupčnímu finančnímu centru?

Co byste řekli o zemi, která by vyměnila ekonomiku založenou na podnikání a na přerozdělování za ekonomiku založenou na spekulacích a rentách? Zemi, která by si zvolila poslušnost vládě, která špehuje své vlastní občany, používá planetu jako popelnici, vládne jménem nadnárodní elity, předává veřejné služby korporacím, nutí nevyléčitelně nemocné osoby, aby chodily do práce a nedá se jí důvěřovat ani s krabicí rachejtlí, nemluvě o flotile jaderných ponorek? Dospěli byste k názoru, že se zbláznila.

Ti, kteří chtějí v referendu o skotské nezávislosti hlasovat proti ní, zřejmě trpí syndromem systémového ospravedlňování.

Syndrom systémového ospravedlňování se definuje jako "proces, jímž jsou legitimizovány existující sociální ustanovení, a to i na úkor osobních i skupinových zájmů". Systémové ospravedlňování je touhou bránit status quo, bez ohledu na jeho dopady. Bylo to dokázáno množstvím experimentálního výzkumu, který přinesl překvapivé výsledky:

Systémové ospravedlňování sílí, když je sociální a ekonomická nerovnost extremnější. Je to proto, že lidé se snaží racionalizovat si své podřízené postavení tím, že hledají legitimní důvod proč jsou tam, kde jsou. V některých případech hájí sociálně znevýhodnění lidé status quo energičtěji než lidé privilegovaní. Z jedné studie vyplynulo, že američtí občané s nízkými příjmy věří daleko častěji než lidé s vysokými příjmy, že ekonomická nerovnost je legitimní a nutná.

Vysvětluje to také, proč v experimentálních studiích si ženy dávají menší plat než muži, proč lidé v málo placených zaměstnáních jsou přesvědčeni, že jejich práce stojí za míň než práce lidí ve vysoce placených zaměstnáních, i když dělají tutéž práci, a proč lidi přijímají nadvládu od jiné skupiny. Zřejmě proto chce tolik lidí ve Skotsku stále ještě hlasovat proti nezávislosti.

Rozhodnutí zůstat v Británii nese s sebou právě tolik rizika a nejistoty jako nezávislost. Anglická bublina trhu s nemovitostmi by mohla prasknout každou chvíli. Anglie možná odejde z Evropské unie. Skotům se tvrdí, že nebudou mít kontrolu nad svou měnou, pokud odejdou z Británie. Ale oni dnes nemají žádnou kontrolu nad svou měnou. Výbor pro měnovou politiku je v Londýně a sklání se před bankami. Silná libra, která poškozuje průmyslovou základnu, kterou chce Skotsko podporovat, odráží zájmy londýnské City.

Hlasovat proti skotské nezávislosti znamená přijmout život v politickém systému, který udržuje jednu z největších světových nerovností příjmů a sociální deprivace. Je to systém, který podporují všechny velké politické strany a který neumožňuje odchod z modelu, který dává přednost neoliberální ekonomice před jinými aspiracemi. Tento systém zachází s přirozeným světem, občanským životem, rovností, veřejným zdravím a efektivními veřejnými službami jako se zrušitelným luxusem. Tento systém považuje právo bohatých vykořisťovat chudé za neměnné.

Je to systém, který nemá psanou ústavu, a tak umožňuje časté zneužívání moci. Nezreformoval Horní sněmovnu, královské pravomoci, financování předvolebních kampaní ani většinový volební systém. Tomuto systému dominují média vlastněná daňovými exulanty, kteří dávají instrukce svým šéfredaktorům, co psát, ze svých vzdálených zámků a zneužívají pojmu vlastenectví při každé příležitosti. Zájmy voličů v nerozhodných volebních okrscích jsou daleko významnější než zájem společenské většiny. Zájmy korporací bez zájmu o prospěch země jsou důležitější nade všechno. Rozbitá, zkorumpovaná, nefunkční, zadržující. Chtějí snad Skotové dál být toho součástí?

Nezávislost, jak vidí stále více Skotů, nabízí lidem příležitost politická pravidla změnit. Vytvořit psanou ústavu, už ten proces je angažující a transformativní. Vybudovat ekonomiku ku prospěchu všech. Podporovat soudržnost, sociální spravedlnost a obranu živoucí planety.

Považujte se za nezávislé a vezměte to odtamtud zpět: pak se ptejte, proč byste obětovali svou svobodu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4239

Diskuse

Obsah vydání | 5. 9. 2014