Vojáci: "My jsme ruští turisté"

6. 9. 2014



Moderátor: Ukrajinský prezident Porošenko konstatoval, že projednal kroky směřující k trvalému příměří na východní Ukrajině s ruským prezidentem Putinem, stejně jako humanitární pomoc pro tento region. Avšak Rusko také varovalo, že bude reagovat na každé případné nové sankce od Evropské unie. Ty mají být zavedeny v pondělí. Mohly by být suspendovány, pokud by Moskva stáhla své jednotky a pokud neporuší příměří. Naše mezinárodní editorka Lindsey Hilsum byla v sobotu v Luhansku na východní Ukrajině, v jedné z bašt vzbouřenců. Channel Four News byly prvním západním týmem, který se dostal na luhanské letiště. Je to scéna snad nejtěžších bojů v této válce. V sobotu večer je Lindsey Hilsum v Krasnodonu, jen 10 km od ruské hranice a pevně v rukou vzbouřenců.

Lindsey Hilsum: Krišnane, příměří je víceméně dodržováno, ale právě jsme se dověděli, že ostřelování u luhanského letiště vedlo k návratu konvoje Červeného kříže s humanitárními zásobami. A to je opravdu škoda, protože, musím vám říci, že té humanitární pomoci je nutně zapotřebí. V Luhansku nemají lidi potraviny, neteče tam voda, nejde elektřina. A myslím, že nejzničenější místo, jaké jsem v této válce viděla, je luhanské letiště. Je to jedno z nejzničenějších míst, jaké jsem kdy viděla v jakékoliv válce. Moje reportáž tam začíná a obsahuje jeden záběr, který vás může znepokojit.

***

Před půl rokem odtud létali ukrajinští turisté do Korfu a do Sharm el Sheikh. Nyní je letiště v Luhansku symbolem ničení, které přišlo s touto válkou. Čtvrt roku používala ukrajinská armáda luhanské letiště jako základnu, odkud neustále stříleli z děl do města Luhansk, ve vzdálenosti 15 kilometrů. Pak před několika dny se vzbouřenci a jejich ruská podpora rozhodli, že to už stačilo. Vypadá to, že na toto místo zaútočili vším, co měli. Nejen budova terminálu letiště, ale celá oblast je zničena.

Vládnou tady nyní vzbouřenci z Luhanské lidové republiky. Avšak vzbouřence nikdo nikdy neviděl s takovými těžkými zbraněmi, jaké by museli mít, aby mohli způsobit tuto míru ničení. Na otázku, zda to byli Rusové, neodpověděli, ale kdo jiný by měl tak velkou palební sílu?

Stovky prázdných dělostřeleckých nábojnic leží rozházeny kolem jako důkazy dlouhého útoku ukrajinské armády na Luhansk. A jeden voják, který za to zaplatil, leží u své národní vlajky. Toto už byl předtím hřbitov letadel, ještě ze sovětské éry. Pokroucená a zničená tu ležela balistická střela. Dělostřelecké granáty, připravené k palbě. DVD Arnolda Schwarzeneggera, "Konec dní".

Vzbouřenci nám nedovolili, abychom nafilmovali jejich obličeje. Ani jsme nesměli filmovat ozbrojená vozidla s vojáky, oblečenými tak, jako byli oblečení vojáci na Krymu.

Avšak před letištěm jsme nenápadně natočili záběr jednoho vojenského nákladního automobilu s vlajkou ruské letecké divize za řidičovým sklem a se státní poznávací značkou z Nižného Novgorodu, který je daleko v Rusku.

V sobotu dopoledne v Luhansku si lidé brali výtisky dnešního vydání vzbouřeneckých novin, "Jednadvacáté století". Bylo to před velitelstvím Luhanské lidové republiky. Jiní se dívali na náboje od dělostřeleckých granátů, které se sbírají jako důkazy ukrajinského bombardování.

Potkali jsme člověka, který se označoval za prvního premiéra Luhanské lidové republiky. Snažil se organizovat humanitární konvoj.

Reportérka: "Myslíte, že válka už skončila?"

Valerij Potapov, první premiér, Luhanská lidová republika: "Ne."

Reportérka: "Proč?"

Potapov: "Bude to pokračovat. Dojde k provokacím a válka bude pokračovat. My jsme je nepozvali. Přišli do naší země. A pokud stále ještě jsou v naší zemi, nepřestaneme."

Reportérka: Lidi stojící frontu na vodu. Luhanks je ve vzbouřeneckých rukou od dubna a trpí více než jiná města, není tady elektřina, a tak se nečerpá voda, a to už dlouhé měsíce. Jsou tu jen trpké vzpomínky a pesimismus.

Stařena: "Bylo mi pět let, když ostřelovali můj dům Němci. A podívejte se, teď je mi sedmdesát sedm a ostřelují mě znovu. Nikdo na to příměří nevěří. Vyhlásili ho už dvakrát předem, ale střelba nikdy nepřestává. Mnoho lidí bylo usmrceno. "

Reportérka. Staří lidé prodávají zeleninu ze svých zahrádek. Vládne nedostatek potravin a oni nedostali důchod už tři měsíce. Tohle je jejich jediný příjem.

Stařena: "Nemyslím, že to přestane. Nevěříme jim. Ukrajinská národní garda se nevzdá. Obě strany jsou ozbrojené a jedna nebo druhá strana bude muset odevzdat zbraně. Už jednou oznámili dvaasedmdesátihodinové příměří, ale ono to pořád pokračuje, ve dne v noci. "

Reportérka: Ukrajinské dělostřelecké granáty, některé odpálené z letiště, zasáhly obytné budovy. Vzbouřenecké úřady uvádějí, že v Luhansku zahynulo asi 500 lidí.

Kdo to tady opraví? Při příměří zůstávají frontové linie, jak byly. To znamená, že ukrajinská vláda sem nemá přístup. Opraví to tady Rusko? Anebo to tady takto zůstane jako pomník zmrazenému konfliktu?

"My jsme ruští turisté," říkají vojáci se smíchem. Na kontrolním stanovišti za městem vzbouřenci, kteří původně se nechtěli nechat filmovat, najednou chtějí pózovat pro kameru. "Aby si nás země pamatovala," říkají. Jsou to prý dobrovolníci, z Ázerbajdžánu, z Tadžikistánu, z Běloruska, říkají. Z bývalého Sovětského svazu. A nebo to možná opravdu jsou ruští turisté. Šťastní a cítí se tu velmi doma.

***

Moderátor ve studiu: Tak, Lindsey, jestliže toto příměří vydrží, co se stane? Ukrajina je prostě rozdělená.

Lindsey Hilsum: Myslím, že je rozdělená. A lidé tady v Luhansku, zejména vzbouřenci, zdůrazňují, že se už nikdy nevrátí ke Kyjevu. Už nikdy nechtějí být znovu pod vládou Kyjeva. Myslím ale, že si dost dobře neuvědomují, co to znamená být součástí zmrazeného konfliktu. Protože znamená to, tak jako v jiných částech světa, která Západ dávno zapomněl, jako Náhorní Karabach, Jižní Osetie, Abcházie. To jsou místa, která jsou někde mezi Ruskem a mezi zeměmi, v nichž se nacházejí. Nejsou v nich žádné investice, není tam práce. Není tam změna, není tam žádný pohyb vpřed. A to je budoucnost pro tuto část toho, co bývalo Ukrajinou - třeba to ještě Ukrajinou je. I jestliže válka skončila.

0
Vytisknout
6749

Diskuse

Obsah vydání | 9. 9. 2014