Edward Lucas: Rusko vítězí. Co dělat?

5. 9. 2014

Edward Lucas je dlouholetý novinář, redaktor časopisu Economist a výzkumník ve Středisku pro evropskou politiku ve Washingtonu. 4. září vypracoval písemnou analýzu o nynější strategické situaci v Evropě pro výbor pro zahraniční vztahy britské Dolní sněmovny.

V něm argumentuje:

  • Rusko je revizionistická mocnost
  • Má schopnosti realizovat své cíle
  • Vítězí a
  • V budoucnosti leží velké nebezpečí.

Lucas doporučuje Británii a jejím spojencům:

  • Vzdát se naděje, že by bylo se možno vrátit k normálním vztahům s Ruskem jako dříve
  • Posílit obranu pobaltských zemí a Polska
  • Odhalit ruskou korupci na Západě
  • Zavést vízové sankce proti ruské elitě
  • Pomoci Ukrajině a
  • Oživit Atlantickou alianci

Lucas argumentuje že Rusko je revizionistická mocnost. Ustoupit Rusku znamená přijmout nová pravidla, diktovaná Ruskem. Tomu lidé na Západě nerozumějí, protože si myslí, že evropský bezpečnostní pořádek který existuje už téměř čtyřicet let, je spravedlivý, a proto stabilní. Rusko ho považuje za nespravedlivý a zastává názor, že je ho nutno změnit.

Rusko chce evropský pořádek změnit třemi způsoby. Zaprvé se nemyslí, že by jeho sousedé měli sami rozhodovat o své geopolitické budoucnosti. Bezpečnost Ruska záleží na nejistotě těchto zemí. Rusko zejména irituje, že bývalé státy sovětského impéria jsou svobodné, prosperují a jsou nezávislé. Jsou existenciální výzvou stagnujícímu a autokratickému modelu vlády, který prosazuje Vladimír Putin.

Kreml chce také zlikvidovat Severoatlantickou alianci. Ta totiž poskytuje rámec tomu, co Kreml vidí jako americké zasahování v Evropě. NATO zosobňuje také určitou jadernou záruku, která je teoreticky silnější než nejmocnější součásti ruského ozbrojeného arzenálu: použitelné taktické jaderné zbraně.

Rusko chce také ukončit roli Evropské unie jako určovatele pravidel, zejména v oblasti energetiky. Kreml to považuje za potenciálně smrtelnou hrozbu svému nejvýznamnějšímu vývoznímu odvětví a svému hlavnímu politickému vlivu v zemích, které jsou jeho zákazníky. Rusku se ostře nelíbí "Třetí energetický balík" EU, který zakazuje cenovou diskriminaci jednotlivých zemí a monopoly a kartely při distribuci plynu.

Noví satrapové Ruska ve východní Evropě by byli chudí, utlačitelští, špatně řízení a nestabilní. Jako Bělorusko, pokud bychom měli štěstí, jako Moldova, pokud bychom štěstí neměli.

Rusko má nyní prostředky, jimiž dokáže realizovat svůj revizionistický přístup:

  • Používá svou energetickou zbraň proti evropským zemím, zejména při dodávce plynu plynovody
  • Používá peníze. Podporuje komerční a finanční lobbisty, kteří vydělávají na podnikání s Ruskem a obávají se ochlazení vztahů s Ruskem. Energetické a finanční vazby omezují západní reakci na ruský revizionismus.
  • Rusko provozuje informační válku (propagandu) nesmírně sofistikovaným a intenzivním způsobem. To mate a ochromuje schopnost Západu rozhodovat. Jak jsme viděli na Ukrajině Rusko je připraveno vyhrožovat silou a použít jí.

Rusko vítězí. Nejenže zaútočilo na evropský bezpečnostní systém a okupovalo území jiné země - Krym - nyní zahájilo proces získání dalšího území, loutkový stát jménem Novorusko. Už ochromilo ukrajinské hospodářství a hrozí, že promění Ukrajinu ve stát, který selhal.

Mnoho evropských zemí nemá touhu se Rusku postavit. Spojené státy se Evropě nevěnují, mají mnoho problému jinde a mnoho Američanů neví, proč by si měli půjčovat peníze na zajišťování bezpečnosti ve větší a bohatší Evropě. Proto má Rusko se svým rozhodným rozhodováním a vysokou tolerancí rizika a bolesti volnou ruku. Chabá reakce Západu umožnila Rusku vést válku na Ukrajině s katastrofálními důsledky.

V budoucnosti hrozí ještě větší nebezpečí. Ukrajinské dobrodružství poskytlo Putinovu režimu velkou podporu, přestože loni jeho popularita klesala s rostoucí nespokojeností s korupcí a se špatnými veřejnými službami. Těm, kdo říkali, že se Rusko spokojí s Krymem, bylo nyní dramaticky dokázáno, že se mýlili.

Slabost světa ohledně Ukrajiny vytvořila podmínky pro další vážnou výzvu evropské bezpečnosti, pravděpodobně v Kazachstánu, Azerbajdžánu, v Gruzii nebo v Moldově, ale především nejpravděpodobněji v pobaltských státech.

Co dělat?

Měli bychom posílit vlastní bezpečnost a bezpečnost svých spojenců a oslabit své soupeře. Nechceme být nepřáteli Ruska. Ale pokud s námi bude Putinův režim zacházet jako s nepřáteli, nikomu nepomůžeme, budeme-li předstírat, že tomu tak není.

Rusko je příliš slabé na to, aby zahájilo konvenční válku proti Západu. Ale ono ji nepotřebuje zahájit. Má daleko mocnější zbraně, které už jsou používány na Ukrajině - matoucí a rychle se měnící kombinaci nepravidelných a pravidelných jednotek, ekonomické sankce, energetickou blokádu, politickou destabilizaci, informační válku, finanční paniku a internetové útoky. Tradiční armády si s těmito technikami neporadí. Je zapotřebí nových, sofistikovaných a odolných metod obrany proti ruské chiméře, jejíž součástí musí být vojenské, trestní, výzvědné, podnikatelksé, diplomatické, mediální, počítačové a politické prvky.

Největší priorita je vojenská. Bezpečnostní krize v pobaltských zemích je největší hrozbou jíž čelí Severoatlantické společenství. Případné nebezpečné chování Rusko by mohlo znamenat, že tam budeme čelit přímé vojenské konfrontaci anebo porážce. Musíme zajistit, aby k tomu nedošlo. Je nutno vybudovat velkou základnu NATO v Polsku a posílit přítomnost NATO v pobaltských zemích.

Rusko si bude na to zuřivě stěžovat. Měli bychom ale Rusku vysvětlit, že je to důsledkem jeho chování. Když bylo r. 2004 NATO rozšířeno do střední Evropy, ani nebyly vypracovány plány na obranu nových členských zemí, protože se předpokládalo, že Rusko je přítel.

Měly by být také rozšířeny sankce proti individuálním činitelům Putinova režimu. Na Západě by se neměly přehlížet, ale trestat korupční praktiky ruských podnikatelů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5988

Diskuse

Obsah vydání | 5. 9. 2014