Toomas Hendrik Ilves, estonský prezident: V minulosti Evropa zvládla 24 milionů uprchlíků

8. 2. 2016

čas čtení 6 minut

Projev v evropském parlamentu z 2. února 2016

Téměř tři čtvrtě století opakujeme mantru Evropa jako projekt pro mír. Po dobu první části těch tří čtvrtin století polovina Evropy rostla a rozkvetla. Během posledního čtvrstoletí jsme usilovali o reintegraci Evropy.

Dnes ale čelíme nové existenční, externí - a jak nám připomněly listopadové pařížské útoky - i interní hrozbě. Nevíme, co dělat, bojíme se a pro mnoho lidí přestala být Evropa odpovědí.

Evropa se octla uprostřed transformační krize. Dáme se dohromady, anebo necháme někoho jiného, aby to vyřešil za nás? Přibližujeme se rozhodnému okamžiku, když buď se dáme dohromady, anebo síly rozkladu převládnou.

Víme už dlouho, že obrovské rozdíly příjmové i v míře demokracie mezi Evropou a jejím bezprostředním sousedstvím na jihu a na východě jsou časovanou bombou.

Dnes ohrožuje migrace, masová migrace lidí, kteří prchají před strašlivým vražděním občanské války a systematické brutality Daesh, spolu s ekonomickou migrací z chudoby, ohrožuje Evropu více než kdy předtím. Některé země uprchlíky odmítají přijímat, jiné jsou jimi zahlceny. Solidarita se rozkládá. Někteří odmítají pomoci, jiní poukazují na to, že solidarita musí fungovat obousměrně. Strukturální fondy a EU fondy soudržnosti jsou také nákladným projevem solidarity.

Děsíme se, když slyšíme o těch počtech. Milion uprchlíků, kteří přišli do Evropy za poslední roky, předpověď dalších dvou milionů v následujících dvou letech.

Avšak Evropa zažila daleko horší uprchlické vlny a zvládla je. V Evropě v roce 1946 zápolilo jen Německo s 12 miliony interních uprchlíků a s dalšími 12 miliony lidí vyhnaných ze svých domovů, lidí 20 odlišných národností.

Během tří let UNRRA, pomocná organizace OSN, tehdy vydala, v dnešních penězích, asi 50 miliard euro. Měli bychom si uvědomi, co dokázali naši prarodiče, a to v době, kdy Evropa neměla žádné instituce, dokonce často ani ne suverénní vlády. A to všechno se stalo před začátkem Marshallova plánu.

Takže, dámy a pánové, přestaňme se obviňovat a vyhýbat se odpovědnosti. Tuto migrační krizi zvládneme, pokud projevíme rozhodnost svých předků. Musíme jednat solidárně s těmi členskými zeměmi, kteří nesou největší břemeno této krize, musíme přijmout funkční formu sdílení tohoto břemena.

Musíme také plně ovládnout externí hranici EU. Musíme mít funkční společnou azylovou politiku, zejména pro odmítání falešných žádostí a pro návrat ilegálních imigrantů.

Už slyšíme argumenty, že nemůžeme uprchlíky přijímat, protože jsou to teroristé. Zapomínáme pohodlně, že uprchlíci přicházející do Evropy prchají před tímtéž režimem, touž brutalitou, které jsme byli svědky v Paříži, ale v daleko větším měřítku

Politikové dnes přijímají jazyk, který byl před několika lety slyšet jen na anonymních internetových fórech. Demokratičtí, centrističtí politikové, prosazující rozum a odpovědnou politickou strategii, jsou pod tlakem a terčem útoků.

Extremistické strany a politikové zneužívají nynější uprchlické krize tak, jak zneužívali hospodářské krize, zneužívají nespokojenost voličů s často neslanými a nemastnými reakcemi evropských politických předáků. Občané očekávají rozhodnou reakci na krizi. Když ji neposkytnou tradiční strany, budou hledat ty, jejichž rétorika zní rozhodně, avšak je to rozhodnost reakce, prostých, neevropských řešení, kvůli nimž Evropa vznikla, aby s nimi navždy skoncovala.

Říkám toto jako syn uprchlíků, kteří utekli před terorem ve své vlasti v Estonsku za druhé světové války. Proto mám dnes americký přízvuk. Doufám, že za několik desetiletí budeme mít prezidenta v demokratické Sýrii, který bude mluvit arabsky s německým přízvukem. Moji rodiče nebyli vždy vítáni, když se dostali do Švédska, ale aspoň dostali šanci.

Navrhuji s hlavním ekonomem Světové banky digitální revoluci v Evropské unii. Aby Evropa nezaostala ve zrychlující se digitální revoluci pozadu za světem, navrhuji, abychom přidali ke čtyřem základním svobodám EU pátou svobodu, volný pohyb dat. Musí vzniknout jednotný digitální trh. Znamenalo by to, že budeme moci používat služeb, za které jsme zaplatili, po celé Evropské unii, že internetové podnikání nebude omezeno jen na jedinou zemi, kde máme bankovní účet. Zároveň je nutné modernizovat digitální infrastrukturu. Inkluzivita je životně důležitá.

Digitální revoluce, stejně jako krize v eurozóně, Krym a uprchlíci od nás požadují, abychom se chovali co nejrozumněji v době, kdy politika hraje na ty nejnižší pudy. Avšak nedomnívejme se, že naše problémy jsou neřešitelné. Je načase pokorně vstoupit do stop našich předchůdců v letech 1957, 1989, 1991 a 2004. Čelili nejistotě, a přesto šli vpřed.

Pokud ustoupíme populistům, kteří tvrdí, že Evropě se nedá důvěřovat, že obhájí zájmy svých občanů, pak nebude vyřešena žádná krize. Ať je to migrace, euro nebo dokonce vojenská agrese, nemluvě o výzvách technologických změn, řešení, která by se vrátila k národním státům, by nás vrhla zpět do období před druhou světovou válkou. Do éry, kdy vládla krátkodobá řešení, hádky se sousedy a politika oko za oko, zub za zub. Vrátili bychom se do éry, kde zase bude rozhodovat hrubá moc. To už jsme v evropské historii viděli mnohokrát.

Nemějme iluze o tom, co se stane, pokud zaváháme nebo klopýtneme.

Volba je naše.

Kompletní projev v angličtině ZDE

Další informace v angličtině ZDE