Minulost temná – přátelství nezná

8. 6. 2017 / Václav Dušek

čas čtení 5 minut

Včera není dnes a kočka není pes. Sudetský Čech náramně vadí, no a čím, vy povedení zastánci práva, čiré lásky a doložitelného porozumění?! V divoké horské krajině se žilo těžce, ani dnes tady neprší diamanty a zlaté krupky. Chudý kraj, drsní lidé; doly, fabriky, lesy. Průmyslová porevoluční smršť nenastala – zato fabričky nechtěné za hranicemi nám vyrostly, ba vrostly do městských ohradníků. Že jste přitom kušovali, vy hrdinové okamžiku?! Peníze, mocná čarodějka, že?

Pohraničí, kde sociální vítr prudce fičí, nabízelo lidem hrdou chudobu, pohádky o bohatství, dřinu, lopotu za směšné peníze… a do pohraniční země přicházely rozmanité charaktery, půvabná etnika, divoká erotika, vyčpělá politika, nechutnající dřina; politické bandy se tu potulovaly od jaktěživa, hlaholily, vytrubovaly změny a plundrovaly krajinu k nepoznání, černé mlhy, kyselé deště, bezradostné dny přežití. Přes most od minulosti k současnosti přejdeš snadno. Babky vdovy dostaly od německé vlády bony za smrt svých mužů ve válce – babka demokratka však almužnu nepřijala, zemřela chudá, bez povšimnutí. Ostatní babky využívány nejen lačnými potomky, ale i veksláky; nebožtíci v hromadných hrobech, kdesi v nekonečných stepích, uhnili hrdinou smrtí, dali tetce zubaté lacino potravu; pohraniční hvozdy odumřely, neveselo, smutno v kraji zapomenutých osudů.

V Sudetech žili a žijí Češi, minulost zvolna odumírá, přátelství nezná hranic. Hladový sytému nevěří. Zpřevracet realismus s minulostí, budoucností – budiž. Máme velmi malou nezaměstnanost, ale platy zanedbatelné i lechtivě směšné, výrazně protilidské, otrocké, zato senátorští obstarožní tlučhubové, poslanečtí zbrojnoši, vejtahové, povadlí mudrci, mravokárci, nebezpeční lajdáci, ti všichni chrochtají a mlaskají u přeteklých korýtek a bědují nad osudem – mají malé platy, zodpovědnosti vrchovatě, ano, máme tyto majáky demokracie s vyhaslými světly v nadbytečném množství, křičte hurá!

Výjimečnost neznamená vlastnit pravdu. Kulturní kolonialismus napáchal nevratné škody; bravura starých mistrů do hrobu dána, hle, písklata po nebožce ostala. A hned se štětí, vypínají, bouří, krotí svět a okolí, v hrdlo lhou, bez obalu, nedočteni životem, neškoleni používat slova; literáščik plodný radí začínajícím autorům, aby si našli vhodnější obživu – psaním se, žel, živit nedá. Zahnojil literární políčka nepřiměřenou pracovitosti a úroda se dostavila, bezduchost, kam pohlédneš.

V rozsáhlém myšlenkovém úhoru nabízí se vytrvalé přicházení – přátelství nestojí za směšné pohrdání dravou většinou, mající patent na rozum, pravdu i lásku. Obcházen souputníky, zahyneš. Nebýt uveden v bulváru týden, pozor, blízká mediální smrt na obzoru. Literární minulost, koho to ještě doopravdy zajímá. Pište, nečtěte! Minulost – prý pouze hanebnost. Lidi nežili, přežívali. Trpěli, snad se ani nemilovali. Země – smrt. Trubači směšnosti se vypínají na cimbuří hradu Lež chutná čokoládově.

Mít ochutnavače bylo výsadou mocných, známý není mocný, ochutnavače však má, labradorka matinka se spustila s ričbekem – vznikla krása nesmírná a ochutnavačka koná práci s profesionálním zaujetím. Čichne k housce se salámem, sýrem – a pokud není všechno olrajt, tak sousto odmítne. Zajímavostí zůstává, jak častokrát pamlsky odmítne. Neváhejte, pořiďte si ochutnavačskou psí elitu. Trvalé přátelství se psem, hodnota k nezaplacení. Díky za plné markety jedů, partajní i jiní vládcové! Zdraví lidu, k smíchu demokratickým panákům.

Minulost nemusí nutně dostihnut nehodné; brojit po noční kalbě proti čemukoli a komukoli se nevyplácí. Intrikánství kvete k radosti pozůstalých. Atentáty každodenně ohrožují osobnosti; nenávist, směšnost, pohrdání, člověk v žízni tropí alotria, krajinou mašíruje zatoulaný apoštol a varuje. Hle, člověk, člověk, člověk – běda! Člověk prezident, pokud je prezidentem všech, jak se tvrdí (takového mi ukažte a vrátím školné), musí se radit a nespěchat s rozhodnutími povážlivě vachrlatými. Na druhou stranu se nemá nechat zavalit rádcovskými pokusy. Oj, hnísti prezidenta, paráda; úkolovat, zastrašovat, zobrazovat a světu předvádět, ano! Ostudy si užíváme – v parlamentu EU prý před prázdným hledištěm halasně štěkají naši zástupci – hele, demokracie ohrožena, babišovské manýry neprojdou… přepíráme se rádi, často, pekelně, důkladně – a evropští druhové a družky si říkají: v tom Česku musí být sranda! Nechte prezidenta, cizáci! My ho umučínkujeme sami.

Temné myšlenky zgubily junáka, mediálního panáka – hošík naivně pravil, že jeho šéf pohnutí ANO má jiné dobře placené advokáty a zastánce – on chudák, považte voliči, bere pouze mizerný poslanecký plat. Slyšeti rouhání namyšlence hnízdícího v hnízdě prašulí, a pravdy pravd, pak se musí nechat za vypečeného zvonit umíráček; květy zhůvěřilosti máme rozkvetlé celoročně.

Když otevřeš lidem srdce, příteli, začnou ti bez obalu psát životopis a nebude to nic pěkného; lidská tvořivost nezná mezí, tvoří neomezeně, s omezenou natvrdlostí. Kidova spravedlivá pistole nachystána, zatím mlčí. Pamatuj: Kdo se skryje, dobře žije.

Pánové, myslete, u Lipan se intrikovalo, a dobře víme, jak to nakonec dopadlo. Temná minulost, nebezpečná přítomnost. Intrikáni v Podřipsku vlastní kvalitní semeno. Že by chlapci vyznávali jednoduché vyhlášení: mou ctí je věrnost?

0
Vytisknout
8889

Diskuse

Obsah vydání | 13. 6. 2017