Británie je dnes společností, které se nedá vládnout
9. 11. 2017
Neexistuje žádná jednotná vůle národa. Existují jen jednotlivci, kteří odmítají uznat realitu, jak ji vnímají jiní lidé. Každá strana obviňuje tu druhou, že je šílená.
Věci se pohybují směry, které už neodrážejí staré postoje levice kontra pravice, ale odhalují složité emocionální a kulturní reakce na globalizaci a její služku, politiku šetření a škrtů.
Členové vlády jsou jako děti, které zavírají oči a myslí si, že je nikdo jiný nevidí. Lžou, pomlouvají a podvádějí, zatímco se Británie rozpadá.
Důvěra v naše instituce se nám rozkládá před očima. Paradise Papers nám ukázaly, že britská monarchie jsou daním se vyhýbající pokrytci. Opravdu? Kdo by to býval řekl? Jakmile dosáhnou lidé určitého bohatství, odejdou prostě ze společenské smlouvy - neboť právě v jejím rámci funguje zdaňování - a začnou jednat podle modelu, který tvrdí, že nic takového jako společnost neexistuje. Dělají to velké korporace. Dělají to celebrity, píše Suzanne Moore. Podobnost se situací v České republice je čistě náhodná...
Představa, že by to vláda dokázala regulovat, je mimo, protože britská vláda je v naprostém rozkladu. Jenže problém je hlubší. Jako národ jsme se my Britové stali společností, které se nedá vládnout, a to způsobem, který nikdo nechce přiznat.
V Británii vznikla anarchie, protože brexit zemi rozštěpil. Neexistuje žádná jednotná vůle národa, existují jen jednotlivci, kteří odmítají uznat realitu, jak ji vnímají jiní lidé. Každá strana obviňuje tu druhou, že je šílená. Falešné představy výlučnosti stoupenců brexitu nás vedou dolů přes útes, který ožebračí ty, kteří hlasovali pro brexit, i když pro něj hlasovali, protože měli pocit, že nejsou součástí budoucnosti ani bohatství této země. Falešné představy odpůrců brexitu jsou, že všichni, kdo hlasovali pro brexit, toho teď už litují (vůbec tomu tak není), že to jsou staří lidé a brzy zemřou, a že to všechno ještě půjde zastavit dalším referendem.
Londýn zůstává úplně mimo, je to země sama o sobě, s vlastními finančními institucemi. Skotsko je pro setrvání v EU, Anglie je pro brexit. Všechno se tříští. Corbynova iluze "socialismu v jediné zemi" je další iluze.
Věci se pohybují směry, které už neodrážejí staré postoje levice kontra pravice, ale odhalují složité emocionální a kulturní reakce na globalizaci a její služku, politiku šetření a škrtů. Síly, které vyvolaly hlasování pro brexit, nás přiměly si uvědomit, že existuje touha po změně, kritika moci, která existuje dnes. Ty síly také představují uzavřenost, izolovanost - odporný rasismus v některých případech - a víru v dědictví impéria.
Stoupenci a odpůrci brexitu žijí v úplně jiných světech a jsou naprosto odolní vůči jakémukoliv kompromisu. Mnoho odpůrců brexitu by klidně uzavřelo hranice kolem míst, v nichž žijí, a otevřeně pohrdají polovinou svých spoluobčanů. Přitom se považují za lidi s otevřenou myslí. Je to pozoruhodné.
Nechci minimalizovat nekompetenci této vlády. Je děsivá a zoufalá. Avšak tyto problémy budou pokračovat, ať je ve vládě kdokoliv. Neboť problémem je toto: To, jakým způsobem se nám vládne, už dnes nefunguje. Instituce nefungují pro lidi.
Nestabilita je hlubší. Většina lidí hlasovala proti Westminsteru, proti Londýnu, proti elitám. Zjevně se jim nepodařilo "převzít zpět kontrolu", jak jim bylo slibováno, ale to se nepodařilo ani vládě. Její členové jsou jako děti, které zavírají oči a myslí si, že je nikdo jiný nevidí. Lžou, pomlouvají a podvádějí, zatímco se Británie rozpadá.
Není to zřejmě anarchie tak, jak jsme si ji představovali, ale chaos na vrcholu našeho systému je zúčtováním. Blížíme se ke katastrofě všichni v témže automobilu.
Podrobnosti v angličtině ZDE
Diskuse