O pravici a levici a o ideologických otázkách

4. 2. 2019 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty
Včera v Otázkách V. Moravce diskutovali dva předsedové kdysi hlavních politických stran, předseda ČSSD Hamáček za levici a předseda ODS Fiala za pravici. Debata se mi líbila, měla střízlivé, věcné zaměření. Fiala například řekl, že Václav Klaus ml. prezentuje své názory, zatímco názory ODS prezentuje její předseda. Bohužel ODS ovšem nerovná se její předseda.

 

Fiala byl v debatě velmi věcný. Postavil se jasně za české tajné služby, podpořil jako profesor politologie, který v Česku zakládal studia extremismu, české odborníky na toto téma. Žádné bezhlavé bušení do vlády, žádný útok na Evropskou unii. Nicméně Fiala pořád opakuje ono oblíbené, že pravice a levice musí vést tvrdou názorovou debatu, že on se socialisty přece neshodne. Tématem bylo mimo jiné snižování počtu úředníků. Štíhlý a efektivní stát je hlavní pravicovou ideologií, i když je jasné, že prakticky by s tím měl souhlasit každý, kdyby to nebylo heslo pro zaslepené jednání. Hamáček velmi správně tvrdil, že není možné vyhodit jen tak každého desátého úředníka, např. není možné takto ochromit veterinární správu nebo imigrační úřady. Fiala souhlasil. Ejhle, shodl se socialistou.

Pravice a levice jako ideologická schémata, která nehledí na realitu, jsou velmi nebezpečné přístupy ke světu. Realita je jen jedna, není pravicová, není levicová, její zkoumání a hlavně respektování lidi různých pozic sbližuje. Proto je dnešní pravice ve srovnání s pravicí z doby Dreyfusovy aféry jasně levicová. Proto je dnešní levice ve srovnání s revolučním blouzněním pravicová. Pravice a levice by neměly být ideologie, ale měly by zajišťovat požadavky skupin různých zájmů a to tak, jak ty zájmy reálně jsou. Když třeba Hamáček mluvil o imigračních úřadech, jejichž funkčnost dnes potřebuje český průmysl, aby do Česka dostal pracovníky nejen z Ukrajiny, byl to úder do srdce zájmů, které by měla zastávat česká pravice (je ovšem třeba říci, že ODS často stála na straně „trhu bez přívlastků“, tedy na straně mafiánů proti solidním byznysmenům).

Nechci vůbec říci, že pravicí a levicí se politické spektrum vyčerpává, v poměrném systému určitě nikoli. Za první republiky jsme neměli jen agrárníky nebo socialisty s komunisty, ale taky národní socialisty nebo lidovce. Důležité je, aby existovala skutečně nezávislá opozice, ale také aby existovala představa o věcné shodě a věcném řešení problémů. Jakmile někdo argumentuje obecnými frázemi o štíhlém státu nebo o sociálním státu, aniž by bylo jasné, co konkrétně má na mysli, zda např. chce zrušit veterinární správu nebo zdesetinásobit důchody, jsme v říši nebezpečných iluzí.

Kupříkladu právě skandál kolem polského masa, který veřejnosti nastínil, jak důležitý může být veterinární dohled nad potravinářským a zemědělským byznysem, ukazuje absurditu iluze o tom, že lze mít volný obchod bez nějakých společných standardů a důvěry v instituce těch států, které se volného obchodu účastní. A to je přitom jedna z pravicově nacionalistických pohádek, které jsou dnes velmi populární: zrušme ten hnusný úřednický moloch, kterým je EU, a udělejme místo něj společenství volného obchodu. A kdo nám bude garantovat, že se třeba nestane – a netvrdím, že to je ten polský případ – že v nějaké zemi dojde ke komplotu mezi byznysem a úředníky na výhodném vyvážení nebezpečných zmetků k sousedům? Trh nezajistí, že v guláši poznáte infikované maso, trh vám nenajde viníka, trh nezkontroluje, jaké maso se dováží… naopak tak levné maso, i když nekvalitní, je přece obrovské pokušení právě z tržních důvodů.

0
Vytisknout
8783

Diskuse

Obsah vydání | 7. 2. 2019