"Británii prospěje, když nebude mít co jíst"

3. 2. 2019

čas čtení 10 minut

Nebezpečná část Angličanů propadla kolektivnímu šílenství, podobnému nesmyslné iracionální nenávistí Čechů vůči uprchlíkům. V americkém deníku Washington Post o tom píše Ian Dunt:

V úterý 29. ledna požadovala britská premiérka Theresa Mayová, aby její strana odmítla její vlastní dohodu o brexitu, aby se mohla vrátit k vyjednávání s Evropskou unií a zlikvidovat dohodu, kterou její vláda za poslední dva roky uzavřela s Evropou, a to během naprosto nemožně krátkého období v rámci rozhovorů, které už byly vyloučeny. Na všech úrovních je to šílený způsob chování. Britská vláda aktivně sabotuje práci, kterou dokončila během posledních dvou let, a tančí nad tím tanec vítězství.

Všechny problémy jsou spojeny s tzv. irskou "zarážkou", podmínkou. Je to překvapivé, vzhledem k tomu, jak je to šílené, ale ta irská podmínka je nápad vzešlý z Konzervativní strany. Problém britských konzervativců byl jednoduchý: Chtěli dvě věci, které se navzájem vylučují. Na jedné straně brexitéři během kampaně před referendem slíbili, že "převezmou zpět od Bruselu veškerou kontrolu". To znamenalo návrat veškerého regulačního rozhodování z Bruselu do Londýna. Na druhé straně ale konzervativci přislíbili, že všechno bude dál pokračovat úplně stejně jako dosud, na obchod to nebude mít žádný dopad. To je nemožné, protože jakmile převezmete zpět regulační pravomoci, vzniknou na hranicích s Evropou obrovská zdržení.

Celá otázka hraničních kontrol je založená na pojmu důvěry. V Evropské unii spolu členské země sdílejí zákony, soudy a vynucovací procedury. Vědí, že předpisy ohledně porážky dobytka, elektronických součástek automobilů či chemických sloučenin v hračkách pro děti jsou po celé Evropské unii stejné. Mohou někoho pohnat k soudu, pokud se něco zhatí, i když žijí v jiné zemi, protože mají stejně instituce. To vytváří důvěru. A proto může zboží přecházet přes hranice volně, bez pohraniční kontroly.

To je nesmírně důležité v Irsku. Po mnoha letech konfliktu a násilí byl v devadesátých letech uzavřen mír na základě trvalé spolupráce mezi severem a jihem irského ostrova. A to znamenalo, více než cokoliv jiného, otevřenou hranici mezi Irskou republikou na jihu a britským Severním Irskem na severu.

Avšak přišel brexit a toto všechno rozbil na tisíc kousků. Namísto aby Mayová tu závažnou volbu, kterou vyžadovalo hlasování, řešila, začala předstírat, že brexitéři mohou dostat všechno, co chtějí: Londýn získá od Bruselu zpět pravomoci rozhodovat o regulačních zákonech. A hranice s Irskem zůstane otevřená. Skutečností, že tyto dvě premisy jsou neslučitelné, se nikdo nezabýval. Mayová prostě pořád předstírala, že všechno je to možné a že lidi by měli více věřit.

Celé to mělo podivný, a velmi nebritský, jakoby náboženský podtext. Zavládla představa, že věci budou fungovat, jen když v ně budete dostatečně silně věřit. Také se objevila nenávist vůči praktickému úsudku a vznikla vlna agresivního, šovinistického národovectví. Brexit byl politický projekt, založený na představě, že technokratické otázky dokáže vyřešit důraz na národní osobitost. Jestliže se ukazuje, že technokratické otázky jsou problematické, prostě jen musíte silněji věřit ve svou národní totožnost. Bylo to jako snažit se odemknout dveře kusem chleba.

Tato politická kultura se od referenda v roce 2016 nezměnila. Jen za poslední týden projevily tři interviewy toto horečnaté puritánství, které vyvolal brexit. Konzervativní poslanec Mark Francois reagoval na dopis od německého generálního ředitele společnosti Airbus, vyrábějící letadla, varující, že jeho firma bude nucena přesunout své továrny pryč z Británie, tím, že ten dopis v živém televizním vysílání roztrhal a řekl: "Můj otec, Reginald Francois, byl veterán z invaze do Evropy v dubnu 1945. Nikdy se nepodrobil šikaně od žádného Němce a té se nepodrobí ani jeho syn." Bývalý ministr obchodu Digby Jones tvrdil, že vyjednávání má problémy, protože "odpůrci brexitu a establishmentová elita brexit sabotují". Jeden stoupenec brexitu, interviewovaný v ulicích společností BBC ohledně varování od supermarketů, že bude nedostatek potravin, se vyjádřil, že "Británii to prospěje, když nebude mít co jíst".

Po první dva roky u moci udržovala Mayová krok s touto novou politickou kulturou. Jednala, jako že brexitové sny všech se uskuteční a nebude nutno dělat žádné kompromisy. A pak, loni v létě, její brexitová strategie konečně přiznala realitu.

To znamenalo vytvoření irské podmínky. Konstatovalo se: jistě, Británie má plné právo hledat způsoby jak udržet otevřenou hranici s Irskem a přitom převzít od Bruselu pravomoci ohledně regulačních zákonů. Ale jestliže se to nepodaří, a podařit se to nemůže, nejméně Severní Irsko bude muset zůstat součástí regulační infrastruktury EU, aby EU věděla, že předpisy týkající se porážky dobytka, elektronických součástek automobilů a chemikálií v dětských hračkách zůstávají stejné. To by umožnilo, aby hranice zůstala otevřená, bez potřeby celních kontrol. V podstatě ta dohoda přislíbila, že jestliže pohádka selže, Británie se navrátí do reality, a to v rámci přísného časového rozvrhu.

Ten plán si vymyslela Mayová. Vyjednala ho. Dokonce požadovala, aby byl rozšířen ze Severního Irska na celou Velkou Británii. Avšak to bylo pro brexitéry příliš mnoho deprimující praktické reality. Takže když tento plán před třemi týdny přinesla do Dolní sněmovny, poslanci ho rozmlátili na milion kousků. Došlo k historicky bezprecedentní vládní porážce v parlamentu.

Poté, co se z toho Mayová asi čtrnáct dní vzpamatovávala, v úterý 29. 1. se konečně pokusila o určitou iniciativu. Pokusila se ke svému prospěchu využít dodatku, který navrhl konzervativní poslanec Graham Brady.

Byl to velmi podivný a nesmyslný dodatek. Požadoval, způsobem, který nemá žádnou právní moc, aby parlament podpořil dohodu Mayové o brexitu, pokud budou nalezeny "alternativní způsoby" jak obejít irskou podmínku. A jaké že budou ty "alternativní způsoby"? Jak slíbíte udržovat hranici otevřenou a zároveň neslíbíte ji udržovat otevřenou? Bredy nevěděl. Ani premiérka ani nikdo jiný z její vlády neměli tušení, co dělají. Prostě jen potřebovali nějaká slova, jakákoliv slova, která by získala ve sněmovně většinovou podporu. Skutečnost, že tato konkrétní slova nedávala žádný smysl, bylo výhodou. Jakmile by totiž dodatek začal mít smysl, někdo by proti němu okamžitě začal protestovat. To je logika politické strategie, založená na pohádce. Nejrozšířenější představa mezi brexitéry je, že budou používat "vysoce technologické řešení" pro odstranění nutnosti celních prohlídek na hranici. Ale taková technologie nikde na světě neexistuje. Je to science-fiction.

Nejenže Bradyho návrh neměl žádný smysl, bylo známo, než se o něm začalo hlasovat, že nemůže být splněn. Evropská unie rozhovory o dohodě o odchodu Británie z EU už uzavřela. Dala jasně najevo, že nemohou být znovu otevřeny. A i kdyby mohly být, trvalo téměř dva roky, než byla irská podmínka dojednána. Do odchodu Británie z EU zbývají už jen dva měsíce. To není dostatek času na to, pro co britští poslanci v úterý 29.1. hlasovali.

Právě pro to byla tato debata opravdu trapná. Byl to návrat do světa pohádek a halucinací, k oné jakoby náboženské národovecké politice, která je motorem projektu brexit od samého začátku. Britští politikové byli postaveni před realitu a když jim byla dána možnost problémy brexitu vyřešit, namísto toho začali předstírat, že žádné problémy neexistují, a znovu utekli do světa mýtů.

Británie nyní stojí na pokraji katastrofy. 29. března, pokud se nic neudělá, vypadne Británie z EU bez dohody. To postihne všechny sektory ekonomiky, zablokuje to zboží na hranicích, zabrání to vývozu zemědělských produktů, vyvolá to nedostatek potravin, léků a radioaktivních izotopů, způsobí to chaos v zaměstnanosti, protože náhle budou zrušeny předpisy vzájemně uznávající kvalifikační osvědčení vydávaná britskými a evropskými institucemi, přes noc to zlikviduje právní rámec přenosu dat, a povede to k obrovským a náhlým imigračním přesunům oběma směry. Seznam katastrof je dlouhý. Není žádná část společnosti, která tím nebude postižena. A nejenže britská politická třída jak se zdá nechápe důsledky toho, co dělá - je ztracena v populistických fantaziích, namísto aby se začala zabývat chladnou realitou.

Británie je jednou z nejbohatších a nejpokročilejších demokracií na světě. V současnosti se zamkla v malé místnosti a hystericky si tam pro sebe blábolí a vyhrožuje, že si odstřelí vlastní kolena. To způsobí v každé zemi národovecký populismus.

Kompletní článek v angličtině ZDE