Kdyby lídr opozičních labouristů Jeremy Corbyn nelavíroval
ohledně brexitu, snad by si i vysloužil sympatie liberálních komentátorů. Přiznám
se, že moc nechápu, proč Corbyn z taktických důvodů nepřekousne své
výhrady vůči EU (které do značné míry sdílím) a neprosadí druhé referendum o
brexitu, aby uklidnil panikařící liberály; ale aby v prvé řadě předešel
rozvratu země. Vždyť šéf Labouristické strany dlouhodobě zastává radikálně
odlišné politické postoje od nově jmenovaného britského premiéra – a to nejen
v případě dvou zásadních hrozeb současnosti: globální změny klimatu a případného jaderného konfliktu.
Jenže i akademické studie ukazují,
že Jeremy Corbyn byl britskými médii delegitimizován, jakmile
vstoupil do vysoké politiky. A třebaže antisemitismus v Labouristické
straně existuje,
prevalence protižidovského rasismu u labouristů nebyla
v době prvních závažných obvinění vyšší než u dalších stran britské politické scény. Labouristickou stranu kvůli antisemitským excesům (drtivá
většina obvinění se týká tzv. izraelsko-palestinského konfliktu) k červenci
letošního roku opustilo nejméně
250 členů (cca 0,06 procenta). Sám Corbyn podpořil
rychlejší vylučování pachatelů nezávažnějších antisemitských incidentů, takže nelze
s bohorovnou myslí hovořit o nákaze v terminálním stádiu. Corbynovská
Labour Party si ale – na rozdíl od předchozího proizraelského vedení - kvůli svým
nekompromisním postojům vůči izraelskému státnímu násilí vyrobila příliš mocné
nepřátele, jak dokazuje investigativní reportáž Al Džazíry.
A zatímco Labouristickou stranu údajně požírá
antisemitismus, britská konzervativní vláda vyjadřuje podporu Viktorovi Orbánovi, jenž
ve své domovině při démonizaci svých politických nepřátel sahá
k primitivním antisemitským stereotypům. Je to prosté: britští konzervativci
po Tel Avivu nepožadují, aby světu skládal účty a zodpovídal se ze svých
zločinů proti Palestincům. Ostatně izraelský premiér Benjamin Netanjahu
novopečeného premiéra Johnsona vyzvedává jako „skutečného
přítele Izraele“, protože
moc dobře ví, že mu z jeho strany žádné lidskoprávní kárání či případné
sankce nehrozí. Hrozí rovněž, že se histrión Boris, jehož vládu bude i nadále oslabovat
brexitový chaos, stane snazší kořistí
Trumpových jestřábů, jak naznačuje incident s Brity zadrženým íránským
tankerem.
Stručně řečeno: Jakmile bude Boris Johnson ve své funkci potvrzen, připojí se ke globální alianci ultrapravicových lídrů v čele s Donaldem
Trumpem; populistů, kteří skvěle dokážou zahrát na temné iracionální pudy. Opět
se ukazuje, že inspirativní myšlenky a nezbytná opatření nelze v tomto
politickém systému realizovat – a nemusí za tím nutně stát neschopnost hrát s jasnou
myslí tuto neskutečnou frašku. Jeví se to spíše tak, jako by aréna byla vyhrazena pouze klaunům a bláznům.
Diskuse