Kdyby lídr opozičních labouristů Jeremy Corbyn nelavíroval ohledně brexitu, snad by si i vysloužil sympatie liberálních komentátorů. Přiznám se, že moc nechápu, proč Corbyn z taktických důvodů nepřekousne své výhrady vůči EU (které do značné míry sdílím) a neprosadí druhé referendum o brexitu, aby uklidnil panikařící liberály; ale aby v prvé řadě předešel rozvratu země. Vždyť šéf Labouristické strany dlouhodobě zastává radikálně odlišné politické postoje od nově jmenovaného britského premiéra – a to nejen v případě dvou zásadních hrozeb současnosti: globální změny klimatu a případného jaderného konfliktu. 

Jenže i akademické studie ukazují, že Jeremy Corbyn byl britskými médii delegitimizován, jakmile vstoupil do vysoké politiky. A třebaže antisemitismus v Labouristické straně existuje, prevalence protižidovského rasismu u labouristů nebyla v době prvních závažných obvinění vyšší než u dalších stran britské politické scény. Labouristickou stranu kvůli antisemitským excesům (drtivá většina obvinění se týká tzv. izraelsko-palestinského konfliktu) k červenci letošního roku opustilo nejméně 250 členů (cca 0,06 procenta). Sám Corbyn podpořil rychlejší vylučování pachatelů nezávažnějších antisemitských incidentů, takže nelze s bohorovnou myslí hovořit o nákaze v terminálním stádiu. Corbynovská Labour Party si ale – na rozdíl od předchozího proizraelského vedení - kvůli svým nekompromisním postojům vůči izraelskému státnímu násilí vyrobila příliš mocné nepřátele, jak dokazuje investigativní reportáž Al Džazíry.

A zatímco Labouristickou stranu údajně požírá antisemitismus, britská konzervativní vláda vyjadřuje podporu Viktorovi Orbánovi, jenž ve své domovině při démonizaci svých politických nepřátel sahá k primitivním antisemitským stereotypům. Je to prosté: britští konzervativci po Tel Avivu nepožadují, aby světu skládal účty a zodpovídal se ze svých zločinů proti Palestincům. Ostatně izraelský premiér Benjamin Netanjahu novopečeného premiéra Johnsona vyzvedává jako „skutečného přítele Izraele“, protože moc dobře ví, že mu z jeho strany žádné lidskoprávní kárání či případné sankce nehrozí. Hrozí rovněž, že se histrión Boris, jehož vládu bude i nadále oslabovat brexitový chaos, stane snazší kořistí Trumpových jestřábů, jak naznačuje incident s Brity zadrženým íránským tankerem.

Stručně řečeno: Jakmile bude Boris Johnson ve své funkci potvrzen, připojí se ke globální alianci ultrapravicových lídrů v čele s Donaldem Trumpem; populistů, kteří skvěle dokážou zahrát na temné iracionální pudy. Opět se ukazuje, že inspirativní myšlenky a nezbytná opatření nelze v tomto politickém systému realizovat – a nemusí za tím nutně stát neschopnost hrát s jasnou myslí tuto neskutečnou frašku. Jeví se to spíše tak, jako by aréna byla vyhrazena pouze klaunům a bláznům.