Konec iluzí o měkké moci

3. 1. 2020

čas čtení 4 minuty
Po dekádách, kdy přání bývalo otcem myšlenky, se konečně vyjasňuje, že kulturní vliv v zahraniční politice nepředstavuje náhradu ekonomické a vojenské síly, napsal Taylor Dinerman.


V noci na 2. říjen 2019 Comedy Central vysílala díl seriálu South Park nazvanou "Band in China" - což je devastující satira na způsob, jímž Peking použil přístupu na čínský trh k ovlivnění toho, jak funguje americký zábavní průmysl. Zápletka zahrnuje jednu z hlavních postav cestující do Číny, aby ochutnala a prodávala marihuanu, přičemž je zatčena a zachráněna Mickiem Mousem a společností Disney, jejichž podřízenost Číně je zdůrazněna. Disney souhlasí se zabitím Medvídka Pú, který údajně připomíná čínského lídra, výměnou za otevření čínského trhu s trávou. Mezitím se doma v USA některé z dalších hlavních postav snaží natočit film, přičemž na ně dohlížejí a cenzurují je čínské ozbrojené síly.

"Band in China" ukazuje, že měkká moc Hollywoodu nedokáže čelit tvrdé moci Pekingu. Americký zábavní průmysl nezískal v Číně vliv, zatímco Čína využila své tvrdé moci k neutralizaci vlivu americké kultury.

Po odvysílání epizody myšlenka, že měkká moc - což znamená kulturní vliv - může být nějak využita k rozhodující změně chování cizích států je, nebo by měla být, mrtva a pohřbena. Měkká moc, pokud existuje, přímo vyplývá z tvrdé moci. V případě Číny přesvědčení, že působení amerických kulturních produktů pomůže liberalizovat a demokratizovat zemi, bylo zcela vyvráceno. Byli to naopak čínští komunisté, kdo ovlivnil Ameriku.

V polovině 90. let se začala šířit myšlenka, že měkká moc jaksi sama o sobě bude utvářet svět po studené válce. Vznikla dost přirozeně na amerických univerzitách, kde si akademická elita až příliš radostně představovala, že její vliv na intelektuální a kulturní prostředí napraví ošklivou skutečnost vojenské a ekonomické síly, která až dosud utvářela lidskou historii.

Někteří evropští lídři trvali na tom, že Brusel se stane hlavním městem nové "supervelmoci měkké moci", tj. Evropské unie. Skutečně věřili, že kultura, životní styl a environmentální aktivismus jejich kontinentu nakonec zastíní americkou tvrdou moc. Fakt, že balkánské války 90. let byly vyřešeny jen s pomocí amerických ozbrojených sil, na jejich přístupu změnil jen málo.

Vítězství Borise Johnsona v britských volbách, které se z větší části týkaly odchodu z EU, je další známkou toho, že evropská měkká moc není ani zdaleka tak atraktivní, jak kdysi vypadala. Za kanálem La Manche se francouzský prezident Emmanuel Macron zoufale a neúspěšně snažil přesvědčit své kolegy v EU, aby změnili "Evropu" ve tvrdou vojenskou supervelmoc. Zdá se, že pokusu vytvořit nové "měkké" impérium se vzdal.

Mezitím to v Asii vypadá, jakoby Čína pomalu, ale jistě získávala ten typ měkké moci, který přímo plyne z moci tvrdé. Například tibetský dalajláma byl po léta Pekingu velkým trnem v oku. Jeho popularita v Hollywoodu i jinde lidem neustále připomínala postavení Tibetu coby dobytého a okupovaného státu. Jeho atraktivní chování a charakteristický oděv ho učinily okamžitě rozpoznatelným pro miliony lidí po celém světě. V mnoha ohledech představoval ztělesnění měkké moci.

Ale pokud by měkká moc byla tak účinným nástrojem diplomacie, jak tvrdí její zastánci, Tibet by už nyní nepochybně získal nějakou míru autonomie. Místo toho Čína posílila svou kontrolu a dalajláma osobně se stal přinejlepším menší a blednoucí celebritou. Jeho status dokonale symbolizoval odchod z Obamova Bílého domu zadním východem obklopeným odpadky. Čínská tvrdá moc jeho měkkou moc rozhodujícím způsobem porazila.

Greta Thunbergová a její tým nedokázali ovlivnit nedávnou klimatickou konferenci COP 25 v Madridu. To ukazuje, jak i ty nejlépe naplánované pokusy vyvolat kolem tématu masovou paniku mohou být ignorovány. Zákaz plastových brček není zrovna způsob, jak ukázat schopnost ovlivnit lidskou historii.

Místo toho zažíváme návrat tvrdé moci. Ani Čína, ani USA nevěří, že kulturní vliv může nahradit ekonomickou nebo vojenskou sílu. Měkká moc ve svých různých formách nikdy opravdu nezmizí, ale ukázalo se, že není rozhodující silou světové politiky. Za daných okolností se zdá vhodné, že na to nakonec poukázala kreslená satira.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8486

Diskuse

Obsah vydání | 7. 1. 2020