Mezitím v Absurdistánu 114:

Rok 2020 - rokem změny v Polsku? Zatím však absurdita pokračuje

7. 1. 2020 / Tomasz Oryński

Rok 2020 bude možná v Polsku rokem změny. Nejenže už jsou nyní obtěžováni kněží (jeden místní kněz z Varšavy sice požaduje, aby jeho sousedi změnili jméno své wífi sítě z Lucifera na něco přijatelného pro křesťanskou čtvrť!   - zjevně v životě neslyšel o Svatém Luciferu z Cagliari), avšak k překvapení všech oznámila úřadům těsně před Vánocemi katolická kurie v městě Świdnica, že vyšetřuje případ jednoho pedofilního kněze.   

V zemi, kde jsou všichni zvyklí na to, že katolická církev takové případy zametá pod koberec, se to dostalo do palcových titulků. Někteří vtipálci sice tvrdí, že se to stalo jen proto, protože si ten kněz dovolil obtěžovat jedno z dětí místního biskupa, ale já pevně doufám, že je to znamení změny.
 
Bohužel to nejsou jen kněží, kteří zraňují malé děti. Poté, co strana Právo a spravedlnost převzala v Polsku školství, škola nyní zanechává na nové generace psychické jizvy. A to ani nemluvím o té nové módě děsit děti inscenovanými teroristickými útoky (o tom jsme už v tomto seriálu psali). Je to celý ten nápad ohledně "nového vlasteneckého vzdělávání".

V místní škole v Łabunie, nedaleko Lublinu, poté, co místní politik pronesl projev o tom, jak "se levičáci snaží vytvořit novou, bezbožeckou společnost" inscenovali žáci z tamější školy drama, v němž starší žáci, v kostýmech gestapa, plynem usmrtili mladší žáky, v kostýmech obětí koncentračních táborů.  Na rozdíl od škodlivé, a proto zakázané analýzy knížek o Harry Potterovi při školním vyučování,  takovéto školní představení se nepovažuje za jakkoliv škodlivé vůči duši dítěte.

Ti, kdo si mysleli, že loutkový Ústavní soud se nemůže už jinak zhoršit, také zažili překvapení. Nově nominovaní soudci Krystyna Pawłowicz a Stanisław Piotrowicz se už dostali do problémů: Pawłowiczová porušila etický kodex soudce tím, že na sociálních sítích zaútočila na jednoho opozičního politika   a Piotrowicz prohrál v jednom případu u soudu a musí se nyní omluvit za to, že charakterizoval soudce slovy "jsou to obyčejní zloději" (i když se pokusil se odvolat, za použití argumentu, že měl na mysli jen určité soudce, a proto tedy ti soudci, kteří ho soudili, nemají právo se cítit jakkoliv uraženi).

Mezitím se soudci nevzdávají: soudce z Olsztynu, který vyhrál při svém odvolání proti tomu, že ho ministr spravedlnosti Ziobro suspendoval za to, že soudce dodržoval verdit Evropského soudního dvora a požadoval, aby vláda soudu poskytla určité dokumenty, jichž je zapotřebí, aby se určilo, zda jisté aspekty "soudních reforem" jsou legální, se vrátil do práce a okamžitě si povolal jednu zaměstnankyni ministerstva spravedlnosti, aby vysvětlila, proč tyto dokumenty nedodala, přestože jí verdikt nejvyššího administrativního soudu nařídil, aby to učinila. Avšak i když zvítězil v jedné bitvě, zdaleka ještě nevyhrál válku - nové soudní "reformy" jsou tak zmatené, že ani není jisté, zda tento soudce má i nadále právo vykonávat funkci soudce... 

A není divu, neboť nový zákon je špatně napsaný. Metoda parlamentní práce, kterou do parlamentu přinesla strana Právo a spravedlnost, způsobila, že je téměř nemožné vytvořit funkční zákon. Návrhy na nové zákony už nejsou podrobovány veřejným konzultacím a jsou přímo předkládány parlamentním výborům, které fungují jen jako razítkovací instituce.

Pokud má strana Právo a spravedlnost většinu, může protlačit parlamentem všechno, a i když se jim to nepodaří, prostě nařídí opakování hlasování do té doby, než poslanci zákon schválí.   (Pozn. red. V této souvislosti je zajímavé, že např. britský parlament má předpis, že po odmítnutí hlasování nemůže být tentýž zákon či tatáž rezoluce beze změny parlamentu předložena znovu. Tomasz Oryński poznamenává, že opakovaná hlasování o téže věci se v polském Sejmu konají na základě různých triků, strana PiS například tvrdí, že původní hlasování bylo z nějakého důvodu "neplatné", atd. )

Poslancům není poskytnut žádný čas k tomu, aby zkoumali navrhované zákony, protože tempo je tak rychlé, že nikdo nemá čas si ty dokumenty vůbec přečíst, nemluvě o schopnosti je analyzovat. A někdy je luxus, když poslanec vůbec dostane výtisk navrhovaného zákona - nedávno se jedné opoziční poslankyni podařilo nahrát rozhovor, v němž politikové ze strany Právo a spravedlnost chtěli výtisky určitých dokumentů, ale žádali, aby tentýž materiál nebyl "poskytnut těm druhým lidem, támhletěm poslancům":



O opravách se často hlasuje hromadně  - hlasuje se  jenjednou o všech opravách navrhovaných stranou Právo a spravedlnost, a jen jednou o všech opravách navrhovaných opozicí - a jak jste pravděpodobně uhodli, všechny opravy navrhované stranou Právo a spravedlnost projdou, kdežto opravy navrhované opozicí jsou zamítnuty. A toto všechno se děje v noci. Strana Právo a spravedlnost - jak J.V. Stalin - strašně ráda pracuje v noci, čímž je to ještě obtížnější pro opoziční poslance pracovat efetivně - protože kdo má energii bedlivě kontrolovat další dokument ve čtyři hodiny ráno? Pro poslance strany Právo a spravedlnost to není problém, těm je to jedno, ti se jen nahrnou do sněmovny ve chvíli, kdy začíná hlasování, a hlasují podle stranických direktiv.

Opoziční poslanci žádný takový luxus nemají - bez ohledu na to, zda je to ve výborech, anebo během plenárního zasedání, musejí být pořád připraveni na neočekávané hlasování. Strana Právo a spravedlnost to používá jako taktiku - jejich předsedové neočekávaně ohlašují, že se bude hlasovat o změně agendy zasedání, s cílem zajistit, aby počet přítomných poslanců strany PiS zajistil její vítězství. Někdy dokonce pořádají hlasování tak rychle, že opoziční poslanci, kteří stojí frontu na své projevy, nemají čas se vrátit na své křeslo a zalogovat se do hlasovacího programu.

A tak v dnešním polském parlamentě probíhá většina věcí líně a pomalu, ale ty, které považuje strana Právo a spravedlnost za důležité, jsou prosazovány brutální silnou bez ohledu na práva opozičních poslanců (a zaměstnanců parlamentu, protože i ti jsou nuceni pracovat pozdě v noci, což vyvolává znepokojení, zda jsou jejich zaměstnnanecká práva řádně dodržována). Jako nový zákon o soudcích, který byl protlačen v rekordním čase téměř bez povolení jakékoliv debaty (předseda parlamentního výboru - samozřejmě ze strany Právo a spravedlnost - rozhodl, že všechny strany si budou muset určit jediného poslance, který za ně bude mluvit, a to jen každý po dobu 60 vteřin).

Nakonec, po velké kontroverzi asi ve 3.30 ráno předseda oznámil pětačtyřicetiminutovou přestávku, po níž se hlasovalo o 105 navrhovaných zákonných opravách - rekordní rychlostí asi dvou hlasování každou minutu. Jako obvykle, všechny opravy navrhované stranou Právo a spravedlnost byly schváleny, a všechny opravy navrhované opozicí byly odmítnuty.

Ten zákon nyní bude předložen plenárnímu zasetání. Stejně, jak byl protlačen i nový lovecký zákon.   Poté, co se během předvolební kampaně strana Právo a spravedlnost držela zpátky, po volbách se rozhodla udělat pro lovce, co jim na očích viděla (podle nového zákona budou na lovce moci dohlížet jen státní instituce, ale jen tehdy, jestliže o to lovci sami požádají).

Zákon je jasně zaměřen proti protiloveckým aktivistům, kteří vynikajícím způsobem dokumentují všechny nepravidelnosti (také dokázali, navzdory vládní propagandě, že virus africké horečky prasat šíří především sami lovci, protože nedodržují kontaminační režim, když převážejí zvířata, která zastřelili - více o tom ZDE). Avšak ten zákon může také poškodit obyčejné občany, kteří si vyjdou do lesa na procházku nebo jdou tam na houby a - aniž by si toho byli vědomi, octnou se v situaci, kdy "bránili lovu" - což je nyní trestné i uvězněním. Jinými slovy, veřejné lesy v Polsku se nyní mají stát soukromým hřištěm pro členy lovecké lobby.

Největším problémem s vládou strany Právo a spravedlnost je to, že věci, které se donedávna považovaly za nepřijatelné, se nyní jaksi staly "normální". Což je jednoduché, ale bude daleko obtížnější se znovu vrátit k civilizovaným normám. Konec konců, mnoho Poláků je proti věcem, které považují za "normální", a jimi mohou být dokonce i poslanci.

Nedávno jeden pravicový poslanec protestoval proti novým plánům vlády snížit počet úmrtí na silnicích zlepšením bezpečnosti chodců a snížením limitu omezující rychlost vozidel. Argumentoval, že "nechápe, proč by lidé měli jezdit v zastavěných oblastech rychlostí 50 km/h, když všichni dnes jezdí sedmdesátkou a nikdo by neměl být trestán za to, co je naprosto normální". 

Nikdo také není překvapen, když vláda odmítá respektovat soudní verdikty, které nevyšly tak, jak si vláda představovala: lidé, kteří vyhráli své odvolání proti neférovému snížení svých starobních důchodů (strana Právo a spravedlnost toto opatření zavedla v roce 2016 s cílem potrestat "bývalé funkcionáře komunistického režimu", ale postihla tím mnoho důchodců, včetně mnoha nevinných lidí), stále čeká, než jim vláda chybějící peníze vrátí.  Vláda tvrdí, že se případ musí vrátit k Ústavnímu soudu a ten záměrně zpracování tohoto případu odkládá.

Lidé měli naději v nově zvolený Senát, v němž má opozice slabou většinu, avšak strana Právo a spravedlnost už uvedla svou propagandistickou mašinérii na plné obrátky. Útočí na nově zvoleného předsedu, Senátu. Obviňuje ho z korupce v době, kdy pracoval jako lékař.   Zdá se, že opozice i v Senátě bude mít plné ruce práce ve snaze bojovat proti špinavostem strany Právo a spravedlnost.

Nová "normální situace" se také šíří do kultury. Ve snaze dělat něco proti dramaticky klesající sledovanosti státní televize TVP se ta televize rozhodla uspokojit velmi lidový vkus.  Začala dělat reklamu hudebnímu žánru zvanému "Disco Polo" - zaostalé odvozenině žánru Italo Disco ze sedmdesátých a osmdesátých let - a to dosahuje té nejvyšší míry absurdity. Zenek Martyniuk, zpěvák Disco Polo, kterého miluje Jacek Kurski, generální ředitel TVP, nedávno oslavoval třicet let své umělecké činnosti beneficí v opeře v Bialystoku. Toto "gala" sponzorovala TVP a místní státní správa a vysílalo se to živě  ve celostátní televizi. V prvních řadách v hledišti bylo lze vidět místní VIP ze strany Právo a spravedlnost (Jacek Kurski pomohl dokonce i se zpěvem). Vládní televize předstírala, že je to akce, která je řádově mnohokrát důležitější než Nobelova cena pro Olgu Tokarczukové (nemluvě o pětašedesátém výročí založení samotné opery v Bialystoku, které se oslavovalo koncertem hudby Stanisław Moniuszko, to se ale to státních médií vůbec nedostalo).

Takže pokud chcete vidět tohoto největšího polského umělce naší doby, jeho gala lze sledovat zde: (první část,    druhá část) A pokud vám ani to nestačí, Zenek Martyniuk byl také jednou z hvězd novoročního koncertu televize TVP ze Zakopaného. A pokud vám ani to nestačí, počkejte až na den svatého Valentýna, kdy přijde do kin životopisný film o Martyniukovi, vyrobený televizí TVP. Soudě podle plakátu,  bude to epos rovný filmu Bohemian Rhapsody.

Tento nově šířený kultu Maryniuka kritizují dokonce i někteří politikové strany Právo a spravedlnost, avšak jaksi nikdo nemluví o nevyslovitelné, avšak jasné věci. Zenek Martyniuk není žádný skladatel písní. Během let lidé poukazují na ohromující podobnosti mezi jeho největšími hity a ranými písněmi neznámých (alespoň v Polsku) umělců z jiných východoevropských zemí... Není mi jasné, zda jim platí honoráře, anebo zda jim ty písničky prostě ukradl.

Takže: je toto umění hodné reklamy na veřejnoprávní televizi v Polsku? Anebo je to jen součástí většího obrazu, že za vlády strany Právo a spravedlnoste se všechno v Polsku má stát falešnou verzí toho, čím to bylo dříve?

0
Vytisknout
4603

Diskuse

Obsah vydání | 14. 1. 2020