30. 10. 2015
/
Jan Čulík
čas čtení
3 minuty
O vzdorném odporu vůči faktům, jak v Česku, tak jinde
V Anglii (nikoliv v celé Británii, ale v jižní Anglii) existuje silná, iracionální touha odejít z Evropské unie. Je motivována nesmyslnou představou, že se Anglie může vrátit do své minulost z devatenáctého století, kdy "vládla světu" prostřednictvím Britského impéria. Ty představy jsou samozřejmě nesmyslné, dnešní situace je úplně jiná. Mimo jiné nevnímají angličtí euroskeptici, protože jsou posedlí jen Londýnem a jižní Anglií a vůbec nezohledňují například názory Skotů, že pokud by Anglie hlasovala pro odchod z EU, Skoti, kteří chtějí v EU zůstat, by hlasovali pro odchod z Británie a Anglie by se stala izolovaným irelevantním ostrůvkem na kraji Evropy.
Jde mi ale o něco jiného: o vzdorné odporování faktům. Ve čtvrtek varoval obchodní zástupce USA Michael Froman, že představa, že by si Británie mohla po odchodu z EU vyjednat vlastní soukromou obchodní dohodu s USA, je naprosto mylná. USA neuzavírají bilaterální obchodní dohody s jednotlivými zeměmi a Británie po odchodu z EU by byla vystavena v USA stejným dovozním přirážkám jako Čína či jiné země, které nejsou v EU. Znamenalo by to, že britský export do USA by byl o několik procent dražší než export ze zemí EU a nemohl by v amerických obchodech zboží z jiných zemí EU konkurovat. V pátek varovala ratingová agentura Standard & Poor Británii, že její odchod z EU by znamenal snížení její úvěrového hodnocení o dva stupně. (Pokud by výrazně pokleslo úvěrové hodnocení Británie, jak silně by asi po odchodu z EU pokleslo úvěrové hodnocení České republiky?)