Proč se Kreml bojí prezidenta Bidena?

25. 1. 2021

čas čtení 2 minuty
Foto: Wikimedia Commons. Licence Attribution-ShareAlike 4.0 International.

Jakkoliv to může vypadat paradoxně, nový americký prezident za Demokratickou stranu Joe Biden je schopen sehrát roli, kterou před dekádami sehrál jeho předchůdce z Republikánské strany Ronald Reagan. Mohl by pomoci prosadit v Putinově Rusku "novou perestrojku", domnívá se Vadim Štěpa.


Kvůli této možnosti je Kreml zvlášť zneklidněn otázkou, jak se Biden chystá změnit přístup Donalda Trumpa. Trump byl v mnoha ohledech americký prezident, s nímž Putin mohl žít, protože lídra Kremlu připomínal svým pravicovým populismem, zájmem o rozdělení zájmových sfér a nezájmem o lidská práva.

Trump i Putin tvrdili, že chtějí udělat své země "znovu velikými", ačkoliv jejich definice velikosti založená na vojenské síle místo na společenském rozvoji se odchýlila od globálních trendů, které jdou opačným směrem. A stejně jako Putin i Trump vykazoval nezájem o lidská práva a občanské svobody v jiných zemích.

Trumpův přístup k těmto záležitostem se mu vrátil jako bumerang, když ho Twitter a další sociální média zablokovala. To ostře kritizovali mnozí Evropané, ale ne Putinovým režimem, který chce takové zákazy uvalit na vlastní lidi, a to v ještě mnohem drakoničtější formě.

(Podle žurnalisty Corryho Doctorowa jen samotným odpojením Trumpa od Twitteru v USA naráz klesl objem dezinformací kolujících ve veřejném prostoru o 60 % - pozn. BL.)

Protože Biden reprezentuje tak příkrý rozchod s Trumpem v otázkách populismu, vlivových sfér a lidských práv, nový americký prezident může sehrát transformující roli v mezinárodním prostředí a dost možná také v Ruské federaci. Není tedy divu, že je Putin nervózní.

Poslední americké volby jasně demonstrují krizi prezidentského modelu, zejména ve větších zemích. Síťové technologie a vztahy současný svět zásadně proměňují, ale kult toho či onoho prezidenta naopak vyvolává nevyhnutelné konflikty.

To je zejména případ zemí jako USA, kde je obyvatelstvo politicky rozděleno zhruba na poloviny, nebo Ruska, kde Putin vlastně zničil všechny politické šance opozice, což ji vede ke spekulacím o tom, jaké vyhlídky bude mít v postputinském Rusku.

Parlamentní republiky netrpí stejným typem problémů. Málokdy vyvolávají stejné rozdělení společnosti jako prezidentské systémy. Namísto toho podporují politickou soutěž - a to nikoliv mezi lídry, ale mezi různými komunitami a institucemi.

Toto poučení by Rusko mělo zvážit, pokud uvažuje o budoucnosti. Jestliže to udělá, důsledky mohou být stejně dalekosáhlé jako před třiceti lety. A mnohem dalekosáhlejší než výměna jednoho kremelského lídra za jiného.

Celý text v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
3218

Diskuse

Obsah vydání | 27. 1. 2021