Zlobíme se s premiérem a prezidentem nad spravedlností

4. 2. 2021 / Bohumil Kartous

čas čtení 5 minut

Na včerejším rozhodnutí Ústavního soudu, jímž byly zrušeny některé části volebního zákona, jsou nejzajímavější reakce dotčených. Pochopitelně se nejvíce vztekají ti, kteří vědí, že podzimní volby nebudou d'Hondtovy žně, což je de facto jen "čau lidi" strejc, majitel Ano. Ano, Andrej Babiš povolil svěrače svých vášní a reaguje s elegancí nactiutrženého člena družstevního výboru. Jinak to neumí. Vedle toho se ale ukazuje, že ta velká většina, které se změna přepočtu hlasů na mandáty nemusí dotknout, straní podle toho, zda čůrají směrem k Pražskému hradu, nebo z něj...

Třeba takový soudruh Filip se domnívá, že rozhodnutí Ústavního soudu je hrubým vměšováním do probíhající kampaně. To je velmi zajímavá optika, jakoby politická kampaň byla důležitější než nález, kterým Ústavní soud konstatuje, že volební zákon diskriminuje. Jistě, v dobách, kdy ústava zaručoval vládu jedné strany, nebylo možné, aby se Ústavní soud vměšoval do permanentní politické kampaně vedené prostřednictvím totalitního držení moci. Soudruzi předchůdci totiž někde udělali chybu a ústavní soudy, jež měly být na základě ústavy z roku 1968 na republikové i federativní úrovni zřízeny, zřídit zapomněli... Upřímně, soudruh je nepochybně rád, neboť mu to zřejmě zajistí prodloužení penze v pozici poslance.


Podobně ladí svou odpověď dlouhodobě nejúspěšnější politický klaun, billboardový a FB bojovník s nepřítomným islamismem,  billboardový bojovník s exekucemi hlasující stabilně proti nápravě exekučního schématu a nepochybně slušný Čech Tomio Okamura. Ten sice dlouhodobě bojuje za rovnost hlasů (citace pod stejným odkazem, jako citace soudruha Filipa), ale zrovna v tomto okamžiku je to špatně, neboť ústavní soud nahrává "demobloku". Samotná úvaha nad tím, že dosáhnout spravedlnosti je v určitém okamžiku nevhodné, stojí za povšimnutí, nicméně pan předseda ví, ke komu hovoří. A také chápe, že v novém rozložení sněmovny ho pravděpodobně nikdo nebude potřebovat ani na občasnou výpomoc, čímž se snižují šance na zisk z práce pro lid. 

Bloku rozzlobených sekunduje poměrně překvapivě předseda ODS Petr Fiala, který nemá příliš důvod se zlobit, až na tu poněkud náročnou práci, jež před ním, stejně jako před dalšími lídry politických stran stojí. Jistě, načasování vystavuje všechny poměrně velkému tlaku, nicméně nyní mají předvolební koalice mnohem větší klid v duši a s velkou pravděpodobností v politických duších vyjde i slunce. A tak jde zřejmě o potřebu skrýt radost nad tím, že Damoklův meč visí nad jinou hlavou. nejen z hlediska výsledku voleb, ale i z hlediska vnitřního boje o budoucí vedení ODS, k němuž se začal vehementně hlásit jistý pan Kuba. Inu, koalice s Ano přestává dávat smysl a tedy i nutnost hledat lídra, který se o ni bude aktivně pokoušet.

Další parlamentní strany přijaly verdikt ÚS poměrně klidně, ačkoliv jim to v konečném součtu - při existenci předvolebních koalic - nemusí přinést zase tolik výhod. Jistě, TOP 09 a KDU-ČSL si mohou gratulovat k tomu, že nevypadnou ze sněmovny, nač se zlobit. Navíc "čau lidi" strejc nyní bude muset začít proti vášně a vyjednávat o nové podobě volebního zákona nejen s nimi, ale i s Piráty a STAN, má-li zákon schválit i senát. A to znamená, že je třeba během volební kampaně, která by se jinak vyostřovala do podoby bezhraničních útoků, zároveň zachovat klima vhodné k dohodě. A to je situace, ve které se scénář "čau lidi" bude psát nesnadno, bolestně...

Bolestně nese současnou situaci také pan prezident Zeman, jehož nestandardní apel vůči ÚS nebyl brán v potaz. Destabilizaci, kterou pan prezident vnímá a před kterou varuje, je možné interpretovat jako nutnost hledat jiná řešení povolebních her, v nichž se může prezident opět stát klíčovým aktérem. Rozhodnutím soudu totiž mimo jiné ztrácí legitimitu Zemanovo rozhodnutí pominout koalice a pověřit sestavením vlády představitele nejsilnější strany. Neplatí-li aditivní klauzule, podle které se násobí 5% práh počtem stran v koalici, nedává smysl činit rozdíl mezi stranou a koalicí. Pro pana prezidenta, který si pravděpodobně na svém prezidentském odpočinku již vytvořil scénář povolebních kroků, je to mrzuté. Snižuje se také pravděpodobnost, že strany, které jsou ochotny s panem prezidentem pravidelně konzultovat, budou schopny nějakou funkční povolební koalici vytvořit. A to je samozřejmě důvod k tomu se zlobit.

Každopádně se můžeme těšit na ústavodárné kroky volených politických reprezentantů, což by mělo duše konstituentů naplnit hřejivým pocitem zadostiučinění...

1
Vytisknout
12208

Diskuse

Obsah vydání | 9. 2. 2021