Paradox prezidentské politiky Pavla Fischera

4. 6. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
Foto: Jindřich Nosek/Wikimedia Commons. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International.

Musím říci, že se mi líbí činnost senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost v souvislosti s případem Vrbětice. Zejména v této věci oceňuji předsedu tohoto výboru pana Pavla Fischera, včetně jím vypracované zprávy o tom, že prezident Zeman není schopen výkonu své funkce.

Na druhou stranu si však myslím, že Miloš Zeman je prezidentem právě kvůli roztříštěnosti prozápadního tábora na mnoho kandidátů, mezi nimiž byl právě Pavel Fischer. Pokud jde o počet voličů, součet prozápadních voličů (a nebudu tam počítat voliče Mirka Topolánka) byl v prvním kole prezidentské volby 2018 téměř o milion větší než počet voličů Miloše Zemana: 2 778 887 (Drahoš + Fischer + Horáček + Hilšer) vs. 1 985 547.

Do druhého kola postoupil proti Miloši Zemanovi, který kandidoval už jako prezident, Jiří Drahoš sice s velkým náskokem nad svými prozápadními konkurenty (měl přes milion tři sta tisíc hlasů, zatímco jeho konkurenti všichni kolem půl milionu), ale zároveň s velkou ztrátou vůči prezidentovi. Celkový součet voličů pro Drahoše v druhém kole nedosáhl ani součtu prozápadního tábora z prvního kola (2 701 206), nicméně ani to by nestačilo, protože Zeman dostal 2 853 390.

Ze slovenských voleb prezidenta v roce 2019 se ukazuje, že pro prozápadní tábor je velmi důležité, aby už v prvním kole byl jeden kandidát, který dostane přednost na základě toho, že má nejvyšší preference. Na Slovensku došlo ke sjednocení prozápadního elektorátu díky odstoupení pana Mistríka ve prospěch paní Čaputové právě na základě jejích rostoucích preferencí. Čaputová pak získala v prvním kole téměř devět set tisíc hlasů, zatímco – což je přesně opačná situace s ČR – její protivníci byli rozštěpeni do tří kandidátů: Šefčovič cca 400 tisíc hlasů, Harabin cca 300 tisíc, Kotleba cca 200 tisíc. Je dost možné, že kdyby kandidoval pan Mistrík a kdyby naopak voliči Kotleby a Harabina měli jednoho společného kandidáta, tak z prvního kola postoupí na prvním místě právě radikální pravice, která by mohla pak uspět mobilizací voličů i v druhém kole.

Tuhle základní matematiku je dobré si znovu připomenout s blížící se prezidentskou volbou v roce 2023. Třeba budeme mít štěstí a současní zemanovští voliči budou rozštěpeni mezi několik kandidátů tak, že nikdo z nich nakonec nepostoupí ani do druhého kola. Bylo by však dobré být připraven na to, že v České republice budou i nadále spojeni v jednom šiku, třeba pod jménem Andrej Babiš, a že mohou zvítězit nikoli tím, že jich je více, ale prostě tím, že na rozdíl od prozápadního tábora nejsou rozštěpeni mezi mnoho kandidátů.

0
Vytisknout
7761

Diskuse

Obsah vydání | 8. 6. 2021