Ukrajina: Čtyři scénáře ruské silové reakce

15. 12. 2021

čas čtení 7 minut
  • Je nepravděpodobné, že by "silová reakce" zmíněná ruským náměstkem ministra zahraničí byla jen rétorickou figurou. 

Definitivní odmítnutí NATO poskytnout záruky nerozšiřování na východ posune současnou mezinárodní krizi do principiálně nové fáze, napsal Ivan Preobraženskij.

Jestli "kolektivní Západ" nezareaguje na veřejně přednesené požadavky Vladimira Putina dát Rusku bezpečnostní záruky, včetně nerozšiřování NATO na východ, reakce Kremlu bude "vojenská nebo vojensko-technická". To prohlásil hlavní "jestřáb" ruského ministerstva zahraničí náměstek Sergej Rjabkov, kterému tradičně připadá úkol přednášet nejostřejší prohlášení. Jde bohužel o nejméně potěšitelný výsledek nedávných rozhovorů Vladimira Putina s Joem Bidenem. Reakcí USA a EU na to se staly výzvy k zavedení nových sankcí proti Rusku, přičemž byly předneseny ihned - neřešilo se, zda bude nebo nebude aktivováno vojenské uskupení, které podle tvrzení americké rozvědky je shromážděno na hranicích s Ukrajinou.

Moskva zřejmě dá vědět, že i když prezidenti obou zemí vyjádřeno diplomatickým jazykem pohovořili "konstruktivně", ve skutečnosti hlavní ruský požadavek zůstal nejen že nesplněn, ale úplně přeslechnut. USA s evropskými spojenci ze své strany vysílají signál, že jsou připraveny na dlouhá jednání, v nichž má Kreml teoreticky šanci cosi pro sebe zobchodovat. Ne náhodou po telefonátu s Bidenem ukrajinský prezident Zelenskij ihned promluvil o jakémsi dříve neplánovaném referendu ohledně Donbasu.

Ale zdá se, že Rusko jsou takové naděje málo. Kreml dál zvyšuje sázky a sází zejména na nový summit Putin-Biden už v lednu příštího roku. Přesně v té době, kdy, jak tvrdí zdroje v americké rozvědce, ruská armáda údajně plánuje překročit hranici s Ukrajinou a zahájit rozsáhlé vojenské akce.

Nyní ale ruské ministerstvo zahraničí začalo strašit Západ "vážnými vojenskými důsledky". Někteří komentátoři už z toho odvodili, že Rjabkov buďto vyhrožuje válkou proti Ukrajině, nebo možná i s NATO. Další doufají, že jde o diplomatickou rétoriku, za níž ve skutečnosti nic nestojí, a o něco později se na toto téma vyjádří Vladimir Putin a jakoby Rjabkovovo vyjádření odsoudí.

Nicméně ruský prezident po rozhovoru s Bidenem nemlčí. Například ihned připomněl zahraniční vlastnictví SSSR, které podle jeho verze měly Rusku předat některé jiné postsovětské státy. Ale Ukrajinci to neudělali. Stačí jedno takové prohlášení, abychom pochopili: Vladimir Putin nic odvolávat neplánuje a ve hře s USA on sám zvedá sázky.

Za takových podmínek je "silová reakce" ze strany Ruska naprosto možná. Jak by mohla vypadat?

První varianta - přesun dodatečných vojenských jednotek na území Běloruska. Tam už i tak jsou takzvaná společná "výcviková centra", včetně ruského letectva a prostředků PVO.

Přitom koncentrace ukrajinských vojsk nebo i jen policejních sil na hranici s Běloruskem kvůli hrozbě vyostření takzvané migrační krize, kterou podle názoru EU organizují běloruské úřady, je už teoreticky výborný důvod k rozšíření ruské vojenské přítomnosti v Bělorusku. Dalším možným důvodem jsou nové sankce proti Minsku. Alexandr Lukašenko, kterého v EU odmítají uznat prezidentem, v pondělí znovu pohrozil, že nové sankce bude považovat za ohrožení státu a bude reagovat uzavřením ropovodů a plynovodů. A najednou je tu ohrožení bezpečnosti, ale i "bratrská pomoc".

Druhou variantou je prohlášení o tom, že Rusko vyvinulo ještě další principiálně nový typ zbraně (nebo několik). Příští týden bude Vladimir Putin pořádat velkou tiskovou konferenci, na níž by bylo vhodné přednést takové oznámení.

Třetí varianta - přesun dalších vojsk a novějších zbraní do Kaliningradské oblasti, kde už předtím rozmístili raketové komplexy Iskander. Jistě, zdůvodněním bude růst hrozby ze strany NATO v Evropě. Je také možné začít koncentrovat vojska na hranicích s baltskými státy - v prvé řadě Litvou a Estonskem.

To je nejpravděpodobnější vývoj událostí. Nejspíše mají na mysli nějakou takovou "silovou" odpověď. A za "vojensko-technickou" ji označili proto, že může jít o zařazení do služby takových typů zbraní, jejichž použití je nyní omezeno dvoustrannými nebo mnohostrannými mezinárodními smlouvami.

Nakonec poslední, čtvrtá varianta - to je začátek kybernetické války nízké intenzity. Tento scénář by se bohužel stal ze všech možných nejostřejším.

Čeho by se přitom Kreml mohl obávat? Za prvé, nejzřejmější bod - časově neomezené zakonzervování plynovodu Nord Stream 2.

"Kolektivní Západ" ve všech svých podobách pilně signalizuje Rusku, že má nejprve snížit napětí a přejít k diplomatickým způsobům regulování nahromaděných sporů. To říkají v NATO a kromě toho v USA, Francii, Německu. Koneckonců totéž žádá skupina G7, kam patří Japonsko, jež není členem NATO, a Itálie obecně považovaná za jednu z k Rusku nejpřátelštěji naladěných zemí EU.

Odpojení od systému mezinárodních plateb SWIFT (s ruským analogem ze dne na den začaly pracovat běloruské banky), úplný zákaz úvěrování ruských společností, sankce proti ruskému státnímu dluhu a jeho držitelům a také proti části ruských zlatých rezerv - to vše spadá mezi hrozby vůči Rusku a tento seznam zjevně pouštějí do tisku evropští a američtí diplomaté.

Zůstává jen jediná otázka: Je z takové situace východisko? Vše vypadá tak, jako když dva vlaky jedou plnou parou po jedné koleji vstříc jeden druhému a nikdo nechce šlápnout na brzdu. Ani přímá jednání ne nejvyšší úrovni, jak ukázal rozhovor Putina s Bidenem, nemohou kvůli ostrému deficitu důvěry nijak pomoci.

A zde se stává zřejmým, že jediným kompromisem se může stát Ukrajina. Pro NATO v roli země, kterou se podařilo ubránit před potenciálním ruským nátlakem. Pro Rusko v roli diplomatického vítězství, například, vrácení se k plnění Minských dohod. Jiné varianty regulování krize bez přímého střetu na úkor zájmů Kyjeva nezbývají. Pochopitelně, pokud se některá ze stran ihned nezastaví bez jakýchkoliv dodatečných podmínek a nezakryje si oči před tím, co bude vypadat jako porážka.

(Rusko po vydání tohoto komentáře začalo vyhrožovat rozmístěním jaderných raket středního doletu v Evropě a žádat uzavření nové smlouvy o této kategorii zbraní. NATO ruský požadavek odmítá, protože donedávna existující smlouvu INF z roku 1987 Rusko porušovalo - a podle Bruselu už takové zbraně ve skutečnosti v Evropě dávno rozmisťuje. Pozn. KD.)

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
4867

Diskuse

Obsah vydání | 20. 12. 2021