Co se stane, pokud Mezinárodní trestní soud obviní Netanjahua z válečných zločinů?

30. 4. 2024

 

Nejpravděpodobnějším cílem hlavního žalobce ICC Karima Chana je Netanjahuova strategie vyhladovění palestinských civilistů v Gaze. Protože izraelská vláda odmítla vpustit pracovníky ICC do Gazy, bude Khanovi trvat, než dokončí podrobné vyšetřování potřebné k prokázání dalších možných izraelských válečných zločinů, jako je nevybíravé bombardování civilních oblastí a ostřelování vojenských cílů s předvídatelně nepřiměřenými civilními následky. Fakta týkající se izraelského bránění humanitární pomoci jsou však snadno dostupná.
 
Během svých dvou nedávných návštěv regionu Khan zdůraznil, že, jak vyžaduje mezinárodní humanitární právo, palestinští civilisté v Gaze „musí mít přístup k základním potravinám, vodě a zoufale potřebnému zdravotnickému materiálu, a to bez dalšího prodlení, v rychlosti a rozsahu“. Varoval izraelskou vládu: „Pokud tak neučiníte, nestěžujte si, až bude můj úřad povinen jednat.“ Normu, kterou citoval, schvalují prakticky všechny vlády na světě včetně Izraele, Velké Británie, Spojených států i Palestiny.

Po většinu války Izrael pouštěl do Gazy jen tolik potravin, aby se zabránilo rozsáhlým úmrtím, ale ne tolik, aby se zabránilo všudypřítomnému hladu a v některých částech Gazy podle správkyně USAid Samanthy Powerové „hladomoru“. Oxfam spočítal, že statisíce lidí v severní Gaze dostávají v průměru jen 245 kalorií denně, což je asi desetina běžných potřeb. Od 17. dubna bylo hlášeno nejméně 28 úmrtí dětí mladších 12 let na podvýživu.

Izraelské úřady z tohoto nedostatku obviňují kohokoli jiného než sebe, ale důkazy ukazují především na Netanjahuovu vládu. Izrael chce pochopitelně zastavit pašování zbraní Hamásu, ale jeho personálně poddimenzované a složité postupy kontroly kamionů s pomocí mohou trvat i tři týdny, přičemž kamiony jsou často odmítány kvůli převozu jediného neškodného předmětu, který Izrael považuje za vojensky cenný, a musí tak začít celý proces znovu.

Mezi odmítnuté předměty patří anestetika, srdeční katetry, soupravy pro chemické testování kvality vody, berle, porodnické soupravy, kyslíkové lahve, chirurgické nástroje, ultrazvukové přístroje, invalidní vozíky a rentgenové přístroje. Když generální tajemník OSN António Guterres v březnu navštívil egyptskou stranu hranice s Gazou, viděl „dlouhé fronty zablokovaných kamionů s humanitární pomocí, které čekaly na vpuštění do Gazy“. Izrael sice povolil tolik propagované letecké a námořní dodávky potravin, ty však poskytují jen nepatrný zlomek toho, co by mohla dodat pozemní doprava.

Není proto překvapivé, že Khan údajně zpočátku obviní Netanjahua, stejně jako ministra obrany Yoava Gallanta a náčelníka generálního štábu Izraelských obranných sil generálporučíka Herziho Haleviho, že „úmyslně nechali Palestince v Gaze vyhladovět“. Stejně jako Khan nejprve obvinil Vladimira Putina a jeho zmocněnkyni pro práva dětí z únosů ukrajinských dětí a teprve později se začal zabývat věcně složitější ruskou bombardovací kampaní počínaje útoky na elektrickou infrastrukturu, tak i Khan pravděpodobně začne s přímočarými obviněními v Gaze, než přejde ke složitějším.

Khan nepochybně obviní také vysoké představitele Hamásu ve vojenském velení, jak by měl. Zabíjení a únosy izraelských civilistů 7. října jsou jasnými válečnými zločiny. Základní premisou mezinárodního humanitárního práva však je, že válečné zločiny jedné strany nikdy neospravedlňují válečné zločiny druhé strany. Povinnost dodržovat toto pravidlo je absolutní, nikoliv reciproční.

Netanjahu již začal nabízet svou obhajobu. Ve svém příspěvku na Twitteru uvedl:  „Izrael nikdy nepřijme žádný pokus Mezinárodního trestního soudu o podkopání jeho přirozeného práva na sebeobranu.“ To je však nesmysl. Obvinění ze strany ICC nebudou mít nic společného s právem Izraele na sebeobranu. Spíše se zaměří na způsob, jakým se Netanjahuova vláda rozhodla tuto obranu uskutečnit - tím, že se nejen zaměřila na Hamás, ale také se dopustila válečných zločinů proti civilistům.

Za předpokladu, že se ICC zaměří na hladovění, může Netanjahu poznamenat, že v posledních týdnech izraelská vláda povolila přísun většího množství potravin do Gazy. Když totiž po zabití sedmi zaměstnanců World Central Kitchen 1. dubna Joe Biden 4. dubna nepřímo pohrozil, že podmíní budoucí americkou vojenskou pomoc a prodej zbraní zmírněním izraelských překážek v poskytování humanitární pomoci, Netanjahu slíbil, že otevře další hraniční přechod a pustí do Gazy o něco více pomoci. Od té doby se dodávky humanitární pomoci zvýšily, ale údajně jsou stále nedostatečné. Tato kalibrace podle tlaku USA však jen podtrhuje promyšlenost strategie vyhladovění. A zmírnění této strategie nyní není obhajobou toho, že ji prosazovali po mnoho měsíců.

Izraelská vláda může argumentovat tím, že Izrael má dobře vyvinutý právní systém a může stíhat své vlastní válečné zločince. Podle takzvaného principu komplementarity má mezinárodní trestní soud respektovat svědomité úsilí národních soudů. Izrael však v minulosti nestíhal vysoké činitele za válečné zločiny a za Netanjahuovu strategii vyhladovění v Gaze nebylo dosud vzneseno žádné obvinění.

Izraelská vláda bude nepochybně argumentovat tím, že protože se nikdy nepřipojila k Mezinárodnímu trestnímu soudu, neměli by být izraelští představitelé tímto soudem stíháni. Římský statut, kterým byl ICC zřízen, mu však dává pravomoc nejen nad občany vlád, které se k soudu připojily, ale také nad zločiny spáchanými na území jeho členů. To dává smysl, protože řešení zločinů na území země je klíčovým atributem suverenity. Palestina se k soudu připojila a udělila mu jurisdikci nad zločiny na svém okupovaném území - Západním břehu Jordánu, východním Jeruzalémě a Gaze.

Během jednání o zřízení Mezinárodního trestního soudu byla vláda USA proti územní jurisdikci, ale ostatní přítomné vlády ji přehlasovaly. Odpor USA k územní jurisdikci stál za sankcemi, které Donald Trump nehorázně uvalil na předchozí prokurátorku ICC Fatou Bensoudovou, když zahájila vyšetřování v Afghánistánu, které mohlo zahrnout mučitele z éry George W. Bushe, a v Palestině, které mohlo zasáhnout izraelské představitele.

Biden ale Trumpovy sankce zrušil. Když Mezinárodní trestní soud obvinil Putina na základě územní jurisdikce, Biden prohlásil, že obvinění je oprávněné. Bylo by hluboce bezzásadové, kdyby Washington uznal územní jurisdikci pro ruské válečné zločiny na Ukrajině, ale ne pro izraelské válečné zločiny v Gaze.

Navíc jakákoli snaha zasáhnout do stíhání, například odvoláním se na tolik kritizovaný zákon o ochraně amerických vojáků, který opravňuje dokonce k vojenským akcím na ochranu spojenců USA před stíháním ze strany ICC - a proto byl nazván zákonem o haagské invazi - by pravděpodobně vyvolala ve Spojených státech obrovské protesty a ohrozila Bidenovy vyhlídky na znovuzvolení.

Může obvinění z válečných zločinů něco změnit? Izraelská vláda se nechystá vydat Netanjahua nebo jeho zástupce k soudu. Jejich cestování by však bylo náhle omezeno. Ačkoli USA se k soudu nikdy nepřipojily, evropské vlády ano, což znamená, že Evropa a velká část ostatního světa by se náhle ocitly mimo dosah obviněných, ti by riskovali zatčení. Washingtonu a Londýnu by se také ztížilo předstírání, že jejich pokračující vyzbrojování izraelské armády nepřispívá k válečným zločinům.

Kromě toho by první kolo obvinění znamenalo nepřímou hrozbu dalších žalob. Zatímco Netanjahu uvažuje o možné invazi do nejjižnějšího města Gazy Rafáhu, přestože se tam ukrývá 1,4 milionu Palestinců, musí se obávat, zda by další úmrtí civilistů nepodnítila Khana k intenzivnějšímu vyšetřování zjevně nevybíravých a nepřiměřených izraelských útoků na civilisty. Mezinárodní trestní soud tak může naplnit svůj potenciál nejen pro zajištění retrospektivní spravedlnosti, ale také pro odstrašení od budoucích válečných zločinů.